Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Když oblékal dresy elitních českých celků, jako jsou Liberec, Sparta, Slavia nebo Mladá Boleslav, měl družstvo z východní Moravy zaškatulkováno v kolonce Blšany. Nesmlouvavých bijců z malé chmelařské vísky.

„Připadalo mi, že Zlín má samé vysoké hráče,“ vzpomíná odchovanec Moravské Třebové, který po příchodu do Baťova města prozřel. „Teď když vidím kluky, nejen starší generaci, ale i mladší, tak musím říct, že tým je dobře propojený a provázaný. Je tady i fotbalovost. Mančaft se mi zkrátka líbí,“ říká řízný záložník.

Vyloženě do noty si padl se svým jmenovcem ze středu zálohy Vozábalem. Svými kanadskými žerty bavili na soustředění v Luhačovicích i někdejšího zlínského kouče Pavla Hoftycha a nynějšího trenéra prvoligových Bohemians 1905.

„Měli bychom to brát jako profíci, i když ne vždy to tak je. Sem tam si ze mě udělá srandu on, jindy já z něho, většinou se ale doplňujeme. Musím říct, že mi to hodně chybělo. Roční pauza byla trochu na hlavu,“ připomíná těžké zranění achilovky, které jej loni vyřadilo z provozu na celých 12 měsíců. „Jsem strašně rád, že tvrdou přípravu vydržela, a že můžu jít do zápasů naplno.“

Sám ale ví, že v optimální pohodě stále není. „I když trenér Minář má cit dát nám volno, tak dva měsíce přípravy byly tvrdé. Poslední dva zápasy šlo vidět, že na mě padla únava,“ přiznává.

Teď Abraham pořád nabírá sílu. „Pomáhají mi hovězí steaky. Budu je do sebe ládovat, ale zároveň si hlídat váhu,“ culí se fotbalista, který proslul svou nezkrotnou povahou během zápasů. I proto může na druholigových trávnících čekat od protihráčů i sudích zvýšenou pozornost.

„Třeba v Boleslavi se na mě a Matějovského soupeři vyloženě připravovali a zkoušeli na nás i nefotbalové věci, které mi nebyly moc příjemné. Někdy je těžké některé provokace ustát. Jsem ale zkušený a máloco mě ve fotbale překvapí,“ nebojí se Abraham.

Díky předchozímu pětiletému angažmá v Uherském Hradišti je doma. I když zázemí si mezitím vybudoval nedaleko Liberce. „Když jsem v roce 2005 odcházel ze Synotu, tak jsme dodělávali zrovna podkroví a chyběla nám nahoře jenom dřevěná vrátka. Jednalo se o přestupu a nedokázal jsem si představit, že od všeho, co jsme vybudovali, odejdu. Teď jsou vrátka dodělaná a nemusím hledat nájem,“ mne si ruce.

O tom, zda se jeho půlroční hostování v Tescomě protáhne, rozhodne jaro.