Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Když se ale zeptáte brankáře Víta Baránka, kterému prostředí by dal přednost, dočkáte se nečekané odpovědi.

„Raději bych zůstal doma. Umím se zimě přizpůsobit,“ tvrdí přesvědčivě čtyřiatřicetiletý gólman.

Považujete soustředění v teple za zbytečné?

To zase ne. Je fajn, že si zahrajeme na kvalitních terénech a vyměníme umělou trávu za přírodní. Jestli to ale bude mít pro nás přínos, se teprve ukáže.

Vyzkoušíte i moře?

Nevím, jaké tam je počasí. Když ale bude možnost, tak do něj klidně vlezu.

Co si s sebou kromě věcí berete?

Pět litrů slivovice. Anebo raději sedm, ať má trenér radost. A karty! Bohužel už ale není v kabině moc kluků, co umějí mariáš. Snad jenom Aleš Kořínek, ale to je jenom tak na lízaný mariáš. A učit ho raději nikoho nebudu, protože by mě pak ještě obrali. Já ho totiž zase tak dobře neumím. (Smích.)

Na přelomu starého a nového roku jste byl zraněný. Moc lidí o tom ale nevědělo. Co se vám stalo?

Ještě před zápasem posledního podzimního kola s Mladou Boleslaví jsem si poranil prst. Myslel jsem si, že to není nic vážného, tak jsem nastoupil. Protože ale pořád bolel, šel jsem na rentgen, který ukázal, že jsem chytal se zlomeným prstem.

Kvůli tomu jste nehrál prvních šest střetnutí zimní přípravy?

Nechtěl jsem zbytečně riskovat. Normálně jsem ale absolvoval všechny brankářské tréninky.

Když jste se ale ve středu postavil mezi tyče, hned jste udržel v zápase s Trnavou čisté konto. Takže forma je?

Nepřeceňoval bych to. Trenér nám říkal, ať hrajeme vzadu na nulu, což se povedlo. Zápas navíc ovlivnil dost silný vítr.