Naposledy skolil hattrickem během čtyřiceti minut Rusavu (4:1). „Pro mě tři góly znamenají litr nějakého alkoholu do kabiny,“ směje se Bernatík.

Pro těšnovického snajpra však hattrick není v jeho kariéře něčím výjimečným. „Už se mi povedl hned několikrát,“ přiznává. Dvakrát dokonce vstřelil sedm gólů v jednom zápase. „Poprvé za již neexistující klub Viktoria Kroměříž proti Admiře Hulín a podruhé za Těšnovice proti Loukám,“ vybavuje si své slavné chvíle.

I tentokrát nemusel skončit u tří gólů. Navíc totiž trefil břevno a spálil i další příležitosti. „Samozřejmě každá neproměněná šance mrzí, obzvlášť to břevno, ale nakonec jsem byl spokojený,“ pochvaluje si Bernatík, jenž na jaře vstřelil už šest branek.

Zápas se dohrával za bouřky a silného deště, ovšem nevlídné počasí těšnovickému útočníkovi prý nevadilo. „Je možné, že mokrý a rychlý terén mohl působit urostlým obráncům Rusavy potíže s pohybem. Jsem rád, že jsme toho dokázali využít,“ pochvaloval si.

Podzimní část strávil pracovně v Londýně, čehož využil i k poznávání tamního amatérského fotbalu v soutěži přibližně na úrovni krajského přeboru nebo I. A třídy (Amateur football combination – Senior – pozn. aut.). „Největší rozdíl je asi v zázemí. I amatérské týmy mají opravdu pěkná hřiště a většinou tým složený ze tří až čtyř trenérů a asistentů,“ vybavuje si těšnovický kanonýr. „Ve hře jsou tamní soutěže silovější a rychlejší, ovšem méně technické a hraje se většinou vzduchem dlouhé nakopávané míče, což mi nevyhovuje. Na tento styl jsem si musel zvyknout ze všeho nejvíce,“ přiznal kroměřížský rodák.

Michal Bernatík ovšem upozorňuje na důležitost komunikace. „Byl jsem tam jediný cizinec v týmu a řeč byla opravdu důležitá,“ upozorňuje. „Jinak ale žádný problém nebyl. Všichni byli přátelští a pomáhali mi, jak se dalo,“ liboval si kanonýr.