Z 51 mužů ve věku 15 až 36 let jich 43 (v relativních číslech 84 %) uvedlo, že někdy utrpěli zranění, kvůli kterému si museli dát zápasovou pauzu. Přitom 28 fotbalistů (65 %) se s nepříjemnou zkušeností muselo vypořádat nejméně dvakrát.
Se zdravotními komplikacemi se potýkají také ženy – v průzkumu jich 14 z 18 (78 %) přiznalo, že měly zranění a šest z nich (43 %) nejméně dvakrát. Vysoká četnost nepřekvapila bývalého ligového obránce a nyní hráče Luhačovic B Jana Jelínka. Z jeho pohledu ovšem nižší soutěže nejsou rizikovější sférou než ty profesionální.
„Ve fotbale jsou obecně četná zranění, celosvětově je považovaný za jeden z nejnebezpečnějších sportů, co se úrazů týče. Je to kontaktní sport, navíc chrániče jsou pouze na holeních,“ vysvětlil.
Stejný názor zastává také nižšími soutěžemi protřelý Rostislav Skopalík. Zároveň ale upozornil, že hráči zranitelnosti „napomáhají“.
„Kluci se nevěnují trénování, to je zásadní problém. Za nás jsme chodili na dva tři tréninky a ještě trávili čas rehabilitací. Teď na to spousta hráčů kašle, dojdou sotva na jeden trénink a navíc se ani nerozcvičí,“ poznamenal místopředseda Mysločovic.
Podle výsledků Ivany Sedlákové mezi nejčastější zranění patří natržení či natažení svalu a podvrtnutí. Jimi si prošel také 35letý Jelínek. „Pokaždé jsem byl vyřazený na několik týdnů,“ dodal.
Mezi ta nejvážnější zranění, jaká hráči utrpěli, se řadí přetržený vaz, zlomenina a podvrtnutý kotník. U prvních dvou případů tak ve 47 odpovědích reagovalo shodně 10 mužů (21 %), u třetího osm (17 %). Osm fotbalistů a tři fotbalistky měli pak nepříjemný zážitek, že je ze hřiště musela odvézt rychlá záchranná služba.
Podstatná část práce byla zaměřena také na zdravotnictví v klubech. Z 51 mužů jich 40 (78 %) přiznalo, že v oddíle nemají lékaře. V ženách zazněla negativní odpověď u 14 hráček z 18 (78 %). Ošetření ve většině případů dělá trenér.
„Nemyslím si, že by to takto byla nějaká chyba. Angažování lékaře je nákladné a u většiny zranění by stejně nepomohl. V drtivé většině se totiž jedná o zranění, která nejsou životu nebezpečná,“ nabídl Jelínek svůj pohled na to, že doktoři klubům scházejí.
Nicméně dodal: „Samozřejmě je vždy dobré, když je na hřišti alespoň někdo se zkušenostmi s první pomocí.“ Rostislav Skopalík souhlasí.
„Zadarmo lékaře nikdo nechce dělat, ale když je někdo zraněný, tak vystřídá a hotovo. Nemyslím si, že by doktor v nižších soutěžích k něčemu byl,“ uvedl. (miš)