Osobnost Deníku
Přečíst článek >

„Nejsem spokojený, ale je to realita. Odešel hodně silný ročník (1990), který postupně nahrazovali mladší. Už jaro předznamenávalo, že podzim nebude tak dobrý jako loni. Nemyslel jsem si ale, že umístění bude až tak špatné, protože příprava nasvědčovala odhadům, že se budeme pohybovat někde uprostřed tabulky. Bohužel se projevilo, že kluci jsou výborní individuálně, ale nehrají jako tým,“ shrnul do několika vět své hodnocení Alois Skácel, kouč starších dorostenců a šéftrenér zlínské mládeže.

Úvod podzimu přitom nenaznačoval, že se jeho celek měl strachovat o udržení. Těsně před polovinou podzimní části byl sedmý se ziskem 11 bodů. „Až na katastrofický první poločas domácího zápasu se Slováckem a hrubé individuální chyby v Jihlavě můžeme být vcelku spokojeni,“ uvedl Skácel po vítězství nad Teplicemi v sedmém kole.

Jenže už tehdy tušil problémy. Doslova před očima se mu totiž rozpadalo mužstvo. „Co trénuji, nepamatuji si, že bych měl někdy takovou marodku. Kluci jsou hodně hákliví na virová onemocnění. Kromě čtyř utkání jsme hráli v jiné sestavě a nechyběl třeba jenom jeden hráč, ale hned tři, čtyři,“ konstatoval.

Výsledkem byla šňůra šesti porážek a navíc série pěti střetnutí bez vstřelené branky trvající 389 minut. „Kluci začali prohrávat a přestali si věřit. Dělali triviální chyby, dostávali jednoduché góly a pak výsledek honili. Na tréninku byli výborní, pracovití, ale neuměli to přenést do zápasu,“ viděl Skácel, který u svých svěřenců postrádal větší psychickou odolnost. „Do týmu se zařadilo hodně hráčů ročníku 1992. Nebyli zvyklí na takový tlak, protože v mladších věkových kategoriích se hraje bezstarostný fotbal.“

I tak ale našel na nepodařeném podzimu jedno pozitivum. „Kluci se naučí vyrovnat se s tlakem, i když pochopitelně ne všichni. Silným to pomůže, slabší odpadnou a nebudou hrát fotbal na vysoké úrovni,“ podotkl Skácel, který svým ovečkám v bitvě o záchranu věří. „Vím, co dělají na tréninku, jak se chovají. Za půl roku, co jsme spolu, se hodně změnili. Jejich chuť na sobě pracovat je obrovská.“

Ještě hůře než starší dorostenci si na podzim počínali jejich mladší kolegové. Tým sedmnáctiletých je předposlední a zároveň nejvíce inkasujícím mužstvem soutěže. „S postavením v tabulce a výsledky spokojenost není. Na druhou stranu se ale kluci od léta zlepšili, jsou schopni učit se novým věcem,“ zmínil trenér mladších dorostenců Milan Hanko.

Oba dorostenecké výběry byly na podzim handicapované rovněž tím, že na Vršavě probíhala rekonstrukce hlavní plochy. Tescoma tak odehrála domácí zápasy na čtyřech různých místech. Na jaře už by měla nastupovat zpočátku jenom na umělé trávě v Luhačovicích a na závěr už v areálu Vlastislava Marečka.