Osobnost Deníku
Přečíst článek >

„Trenér Páník mluví polsky či portugalsky, avšak s angličtinou nemá větší zkušenosti. Snažím se dělat všechno pro to, abych pomohl jemu i klubu,“ dodal 24letý záložník.

Asistenci dělá zlínskému kouči při komunikaci s africkými hráči Ibrahimem Traorém a Damem Diopem a francouzským útočníkem Jeanem-Davidem Beauguelem. Všichni tři zatím znají jen jednoduchá česká slovíčka, Živulič zase mezi šesti jazyky, které ovládá, nemá francouzštinu, proto uživatelskou řeč tvoří angličtina.

„Francouzštinu jsem ve škole nikdy neměl, upřednostnil jsem němčinu. Kluků se někdy u stolu zeptám, co to znamená, co si říkají, ale brzy to stejně zapomenu. Je to těžké. Francouzsky v kabině kromě Ibry, Dameho a Bogyho nikdo nemluví, ale třeba se někdo v budoucnu dostane do francouzské ligy a jazyk se naučí,“ poznamenal s úsměvem rodák z chorvatské Rijeky.

Zato angličtina, to je u něj jiná káva. Její znalost získal stejně jako další Balkánci Zoran Gajič a Vukadin Vukadinovič už v rodné vlasti.

„Na Balkáně se hráči už dopředu snaží naučit alespoň základy angličtiny, aby mohli pomýšlet na zahraničí,“ vysvětlil Živulič. „Ale úplně perfektní moje angličtina není. Můžu se však tímto zlepšovat. Když něco nevím, mrknu se do slovníku,“ dodal.

Mezi trenérem Páníkem a triem Traoré, Diop, Beauguel je prostředníkem. Kouč řekne česky, co chce hráčům sdělit, Živulič jim to přednese anglicky, fotbalisté anglicky zareagují a „pan překladatel“ to trenérovi vzkáže v češtině, kterou se také naučil na vysoké úrovni. Asi každý si dovede představit, že to někdy musí být pro Diega Živuliče náročné.

„Někteří kluci říkají, že nemusím všechno vysvětlovat tak doslova. Ale já prostě chci pro jednotlivce i klub udělat to nejlepší. Abychom neměli jazyková ani žádná jiná omezení,“ říká obdivovatel AC Milán.

KURIOZITA: BĚHEM OKAMŽIKU TROJÍ ŘEČ

V překládání se činí zejména při vítání posily, taktických poradách a také na hřišti. Tam Diego Živulič zažívá kuriózní scény, protože si občas vyzkouší během okamžiku až tři jazyky.

„Stalo se mi, že zezadu na mě Gajič mluvil chorvatsky nebo srbsky, v záloze jsem na kluky vedle sebe hovořil česky a dopředu jsem na Bogyho s Diopem volal anglicky. Trochu jsem se už chvílemi ztrácel,“ směje se Živulič.

Ale jde spíš o výjimky, obzvlášť když s Gajičem a Vukadinovičem mluví výhradně česky.

„Snažíme se, aby na hřišti nebyl žádný nadbytečný jazyk a vše fungovalo, jak má,“ podotkl.

To se podle slov charakterního fotbalisty zatím daří. V kabině nevznikají nepříjemnosti tím, že zahraniční hráči mají vysoké zastoupení. „Od doby, co jsem v klubu, jsem se nesetkal s žádným problémem. Zdejší kluci nás všechny vzali super, přičemž my samozřejmě musíme makat, abychom nebyli rozdílní,“ uvedl Živulič. „A co se týče toho zastoupení cizinců, tak i třeba v Chorvatsku je normální, že pět hráčů je odjinud. Ve fotbalovém světě to tak dnes je. Důležité je, aby všichni makali. My se budeme snažit dokončit sezonu co nejlépe,“ uzavřel.