Osobnost Deníku
Přečíst článek >

„Byl to vrchol mé kariéry. Československý pohár měl velkou kvalitu,“ uvedl rodák z Babic, který v říjnu oslaví 70. narozeniny.

Byl to v tehdejší době mimořádný úspěch pro celý Gottwaldov?

Ano, protože dostat se v Československém poháru tak daleko bylo velmi těžké. Dnes už je soutěž tvořená jen českými týmy. Slovan Bratislava představoval špičkové slovenské mužstvo, pořád hrál na vrchu Československé ligy. Porazit jej pro nás znamenalo veliký úspěch. Vyvrcholila tím naše snaha v poháru. Oproti tomu v lize se nám moc nedařilo, motali jsme se třetí čtvrtí od konce tabulky. Zachránili jsme se, ale další rok jsme už spadli.

Vybavíte si oslavy po slastném vítězství?

Tehdy nebyly tak bouřlivé, jak bývají teď. Pobavili jsme se také, chodili jsme po každém zápase na pivo, někdy jsme zajeli i na vínečko do sklípku do Vizovic, dali jsme si tataráček, ale všechno to bylo v míře. K průšvihům nedocházelo. I co se týče fanouškovské kulisy, byla doba jiná. Přijeli jsme do Bratislavy a zápas se odehrál v kulturním prostředí, bez výtržností.

Parta, která dosáhla velkého úspěchu, byla dobrá?

Velice dobrá. Byli jsme všichni kamarádi, nevybavuji si žádné rozepře. Fotbalem jsme se bavili, peněz se nevydělávalo tolik jako dnes. Mělo to své kouzlo.

Vítězstvím v poháru jste si vybojovali účast v Poháru vítězů pohárů. Jak jste to prožívali?

Byl to pro nás nepředstavitelný úspěch, vrchol všeho. V soutěži jsme pak po domácí remíze 2:2 a venkovní výhře 2:1 vyřadili irský Bohemians Dublin a přišel PSV Eindhoven, toho času absolutní evropská špička! Doma jsme vedli 2:0 a kdybychom nedostali blbý gól, postoupili jsme. Po porážce 0:1 v Eindhovenu jsme kvůli němu vypadli.

Přesto vám určitě zůstalo nespočet vzpomínek, je to tak?

Proti Eindhovenu jsem chytal oba zápasy a klub potom chtěl, abych do Nizozemska emigroval! V mých dvaceti dvou letech to ovšem nepřipadalo v úvahu. Dále musím říct, že se ke mně hezky zachoval fotograf Eindhovenu. Po zápase si mě vyhledal a chtěl mou adresu, aby mi mohl poslat fotky. Došla mi pak velká, plná obálka. (úsměv) A ještě mám vzpomínku na společnou večeři s hráči Eindhovenu.

Povídejte.

Po zápase na PSV jsme s nimi seděli, mimochodem byli jsme i v továrně Philips a hned jsme pěkně viděli celé utkání ze záznamu. Promítalo se na televizních obrazovkách. Z domova jsme to neznali, to u nás tehdy neexistovalo. Byl to pro nás celkově velký svátek poznat zahraničí.

Zítra se mohou zrodit vaši nástupci. Prožíváte tažení zlínských fotbalistů?

Ano. Fandím jim, poněvadž pohárové zápasy hráli velice dobře.

Jaký je váš tip na výsledek? 

Je to otevřené. Opava je velice silný soupeř a při naší jarní formě nevím, nevím… Samozřejmě ale Zlíňákům přeji, aby svou cestu dotáhli až do konce. Budu jim fandit přímo na místě. (úsměv)

VÁCLAV HASTÍK

Narodil se 21. října 1947 v Babicích. Právě zde dělal také první fotbalové kroky, respektive jako brankář chytal první míče. Už v 17 letech chytal za muže, pak přestoupil do Otrokovic a následně zamířil do Gottwaldova, kde strávil většinu kariéry mezi dospělými a slavil největší úspěchy.

V letech 1969 až 1971 hájil bránu v Československé lize, v roce 1970 se podílel na triumfu v Československém poháru a v Poháru vítězů pohárů zažil dva zápasy proti slavnému nizozemskému klubu PSV Eindhoven.

Po působení v Gottwaldově chytal ještě tři roky ve Zbrojovce Vsetín, dva roky v Otrokovicích a stejně dlouhé období strávil v Trnavě u Zlína. V civilu byl pak zaměstnancem Svitu, pracoval jako instalatér.

Vyzkoušel si ale také trenérskou židli a v letech 1993 až 1995 byl asistentem hlavního kouče u ligového týmu FC Svit Zlín. Dnes jste stále fanouškem a návštěvníkem zlínského klubu.