„Moc mě vůči klukům mrzí, co jsem provedl. Hráli fantasticky a já místo toho, abych je v tom podpořil, tak jsem pustil nesmyslný první gól. A když pak skvěle vyrovnali, tak jsem zase dostal takovou branku. Zasloužili si minimálně bod, jenže k tomu potřebovali někoho, kdo by je podržel. Já jsem to nebyl," hlesl smutně sympatický 23letý gólman, který v letošních devíti startech vychytal tři čistá konta.
První střelu Kopice jste podcenil, nebo vám balon zaplaval?
Nechci se vůbec vymlouvat, to se musí chytat jakkoliv. Schválně jsem branku nepustil, ale míče mají svou charakteristiku, své „umění" a na mě to tentokrát vyzrálo.
Náladu jste si málem zlepšil za chvíli při penaltě Ďuriše. Stranu, kam bude kopat, jste z něj vyčetl?
Byl jsem předem rozhodnutý, kam skočím. Škoda že jsem nebyl o chvíli rychlejší. Kdybych gól odčinil, věřím, že bychom zápas zvládli lépe.
Nicméně tým dokázal smazat i dvoubrankové manko, jenže záhy přišla rozhodující standardka Kovaříka. Vy jste při ní stál uprostřed brány, byla to chyba?
Já jsem v klíčovém okamžiku udělal krok zpět a tím jsem se dostal na střed. Ten úkrok byl příčinou, že jsem pak nedosáhl k tyči. Byla to stoprocentně moje další neomluvitelná chyba. Podruhé jsem mužstvo nepodržel, ač jsem měl.
Jak se k vám zachovali spoluhráči po utkání?
Hned jsem jim řekl, že mě to moc mrzí, bylo to na mně i vidět. Podrželi mě. Říkali, že se to stane, že jsem je podržel mnohokrát předtím a že jim zase určitě pomůžu. Pokud dostanu od trenéra v některých dalších zápasech důvěru, budu jim to chtít vrátit, ať se děje cokoliv. I ve ztracených situacích. Moje motivace je obrovská.
Z čeho vyplynul výborný výkon týmu na půdě obhájce titulu?
Vzešel od trenéra Páníka. Nabádal nás, že se dá hrát s každým a i ti nejlepší jsou zranitelní. Nejeli jsme takovou dálku, abychom bránili 0:0. Kluci se do nich pustili fantasticky a hráli vyrovnaně. Plnili pokyny trenéra na sto deset procent a nebýt školáckých gólů, tak věřím, že bychom zápas i otočili.
Vnímáte obdivuhodné ohlasy, které na vás směřují?
Je to odměna, když za vámi přijde Pavel Horváth (bývalý kapitán Plzně, nyní asistent hlavního trenéra Karla Krejčího – pozn. red.), zakroutí hlavou a spustí: „Ty v***, chlapi, klobouk dolů před vámi. Málokdo tu tak hrál." Vážíme si toho. Je vidět, že fotbal umíme a nejsme jen do počtu.
Jak jste v neděli vstřebával svůj výkon a snažil se zrelaxovat?
Napsal jsem si a zavolal se svými nejbližšími včetně kluků. Dostalo se mi od všech povzbuzujících slov, která mi moc pomohla a podržela mě. Zklamaný jsem pořád, chtěl bych svá zaváhání napravit nejraději už zítra, ale je potřeba zachovat chladnou hlavu a šlápnout do tréninku ještě víc.
Odnášíte si po vlastní brance v Mladé Boleslavi nějaké další ponaučení?
V Boleslavi situace byla způsobena ztrátou koncentrace a určitým nedostatkem pokory. Teď jsem dostal góly po školáckých chybách, které by se na této úrovni neměly stávat. Stále nabírám zkušenosti, ale nechci se takto učit deset let.
Budete teď v napětí, jestli se do branky postavíte i příště?
Mám na takovýto případ svůj názor, a kdyby se trenér rozhodl udělat změnu, tak bych se ani nedivil. Nicméně na tréninku udělám vše pro to, abych dostal šanci.