Jsme nové Kunovice, zní hlasitě z Bělinky

Níže také čtěte:

Fotbalu totiž věnuje téměř všechen svůj volný čas. Jaroslav Baný stojí v čele zbrusu nového klubu, který vznikl v lednu tohoto roku. Stojí v čele klubu z názvem Fotbal Kunovice, který začal pěkně od píky a o místo na slunci se pere v nejnižší soutěži – základní třídě.

Druhá liga je zaprášená minulost

Na stejném stadionu se v Kunovicích přitom ještě na podzim před čtyřmi lety hrávala druhá liga. To byl ale docela jiný subjekt – FK Kunovice, který nakonec zkrachoval. O zneužitých dotacích na výstavbu sportovní haly se už popsaly pořádné stohy papíru. Jiří Cochlar, tehdejší šéf klubu, byl potrestán několikaletým trestem odnětí svobody. Ale to je jiný příběh…

„V loni na podzim jsme se jako parta lidí dohodli, že založíme nový klub, který s tím starým nebude absolutně spjatý,“ vypráví Jaroslav Baný a pokračuje. „Začali jsme skutečně od píky, aby se nikdo nemohl vracet na staré vazby, které tu dřív byly. V lednu jsme přeregistrovali celou mládežnickou základnu a hrajeme pod hlavičkou občanského sdružení Fotbal Kunovice.“

Proč vlastně Jaroslav Baný oživil kunovický fotbal? Co ho vedlo k tomu, začít znovu na půdě, kde minulé vedení zanechalo tak pošramocenou pověst? „Já se kolem fotbalu pohybuji celý život. V osmdesátých letech jsem tady dělal pokladníka a později trénoval mládež. Bylo mně líto těch kluků, co vycházeli z dorostu. Viděli, že podmínky pro fotbal tu jsou, jenže pokud chtěli pokračovat, tak ať se jim to líbilo, nebo nelíbilo, museli dojíždět do okolních vesnic. To byl hlavní hnací motor – aby kluci mohli hrát tam, kde vyrůstali,“ vysvětluje předseda hlavní důvod přihlášení do soutěže.
Nechtěli hráče nutit do základní třídy

Zlámanec, Ořechov, Nedachlebice, nebo třeba Březolupy, to jsou jen namátkou vybrané vesnice, kde hostují hráči z Kunovic. Jaroslav Baný tvrdí, že mají na hostování po okrese celou jedenáctku. Když vznikl nový klub, tak ale hráče nechtěli nutit přejít do základní třídy.

„My jsme to rozhodnutí nechali vyloženě na nich. Kluci čekají, co se z toho tady vyklube. Už však máme náznaky, že se nám někteří fotbalisté chtějí vrátit. Snad se nám z ‚hostovaček‘ podaří alespoň někoho stáhnout zpátky,“ přeje si šéf klubu.

U našeho povídání byla také sekretářka kunovického fotbalu Dana Fišerová, pro kterou je klub srdeční záležitostí. Spoustu let totiž pracovala v Kunovicích u mládeže. Sama o sobě říká, že je v klubu jenom taková myška – podělat práci a hotovo. V průběhu podzimní části poznala, že to „její“ klub nemá vůbec jednoduché. „Nejvíc mě mrzí, že nás neustále spojují s bývalým FK. ‚Všechno jste to tam rozkradli a prodali, vy měšťáci.‘ Takové a podobné narážky slyšíme hodně často. Je to strašně deprimující. Přitom tito kluci a současné vedení nemají s minulým klubem absolutně nic společného,“ říká se smutkem v hlase Fišerová.

Od radnice cítí odlišný náhled

Předseda současného klubu ale dobře ví, že ještě nějaký ten pátek bude trvat, než si lidé zvyknou, že jsou to docela jiné Kunovice než dříve. „Musíme si místo na slunci vybojovat poctivou prací a přístupem k fotbalu. Ať je to ke vztahu ke sponzorům, nebo třeba k radnici. Dovolím si říct, že dneska je náhled na fotbalové dění v Kunovicích od radnice už docela jiný,“ tvrdí Baný, který je mimochodem členem kunovického zastupitelstva.

Jeden z nejmladších fotbalových klubů nejen na okrese, ale i v republice reprezentuje šest mládežnických a jedno mužstvo dospělých. Kdo se kolem našeho nejpopulárnějšího sportu pohybuje, dobře ví, že utáhnout fotbal po ekonomické stránce není nic jednoduchého. Kolik tedy stojí fotbal v Kunovicích? S rozpočtem klubu tady nedělají žádné tajnosti. „Sezona nás vyjde zhruba na 600 tisíc korun, a to jsme na té spodní hranici,“ říká sekretářka.

Podstatná část příjmů plyne z pronájmu stadionu. Na Bělince trénují a hrají mužstva 1. FC Slovácko, v podzimní části druhé ligy tam odehrál čtyři zápasy také Zlín. „Museli jsme znovu vyřídit certifikaci pro druhou ligu, což nebylo vůbec jednoduché. Nebudu lhát, děláme to ze zištných důvodů. Umožňuje nám to fungovat tak, jak fungujeme. Jsem rád, že i když hrajeme základní třídu, tak jsme vůči sobě neslevili. Celý areál udržujeme na velmi solidní – dnes druholigové – úrovni,“ pochvaluje si šéf klubu.

Okresní přebor jako dárek k výročí

Za tři roky oslaví fotbal v Kunovicích 80 let od svého založení. Současný předseda by si přál, aby v té době už první mužstvo nehrálo základní třídu. O nějakém strmém vzestupu ale nemluví. „Cíle si budeme stanovovat postupně, aby okolí pochopilo, že to tady není jenom nějaký výkřik do tmy. My se chceme fotbalu v Kunovicích věnovat zodpovědně a seriózně. A kde bych mužstvo rád viděl? Byl bych rád, kdybychom v době oslav hráli minimálně okresní přebor,“ uzavřel Baný.

Mužstvu nejvíc schází střední generace hráčů

Kunovice – Žádného trenérského zajíce, ale zkušeného kouče Pavla Fraňka si vybralo vedení Kunovic po svém znovu přihlášení do fotbalového kolotoče. Tento třiapadesátiletý trenér vedl muže naposledy před čtyřmi lety, kdy v krajském přeboru koučoval Ostrožskou Novou Ves. „Nad nabídkou jsem se dlouho rozmýšlel. Už jsem si chtěl dát od fotbalu pauzu až do důchodu, nakonec jsem ale kývl,“ přiznal Franěk, který v Kunovicích před časem vedl mladší dorost.

Dostal jste od nového vedení klubu postup jako hlavní cíl tohoto ročníku?

Když jsme se přihlašovali do základní třídy, tak nebyl postup jako jednoznačný cíl. Chtěli jsme hlavně zjistit, co ta soutěž obnáší, vyzkoušet si ji a zkonsolidovat kádr. Případnému postupu se ale bránit nebudeme. Jsem ale přesvědčený, že pokud se to nepodaří, tak z toho výbor žádnou tragédii dělat nebude.

Jaké jste měl představy o kádru?

Před začátkem soutěže jsme měli zhruba měsíc na to, abychom dali mužstvo dohromady. Hráče jsme sháněli do poslední chvíle, vůbec jsme nevěděli, koho přivedeme. Někteří kluci se mezi sebou ani neznali. Máme zkušené hráče jako je Remeš, Klvaňa, Lahodný, Baný a mladé kluky, kteří vyšli z dorostu. Chybí nám ale střední generace fotbalistů.

Vy jste ale nešel do neznámého prostředí, spoustu kluků jste znal z dorostu. To byla pro vás výhoda, že?

Výhoda to byla. A trošku mi nahrávalo ještě to, že výbor řekl, že pokud neseženou adekvátní kluky, tak kdykoliv můžu sáhnout do dorostu. Další plus bylo v tom, že se vedení rozhodlo hráče, kteří vycházeli z dorostu, nikam nepouštět na hostování. Chtělo, aby hráli za Kunovice.

Základní třídu trénujete ve své kariéře vůbec poprvé. Jak se vám pozdává?

Základní třídu jsem ještě netrénoval a musím říct, že jsem překvapený celkem slušnou úrovní. Minimálně pět mužstev má na to, aby důstojně hrála vyšší třídu. Můj názor je ten, že jenom jeden postupující ze základních tříd je málo. Myslím si, že by bylo dobré, aby do budoucna postupovaly dva celky. A to říkám bez ohledu na naše postavení.

Jste na pátém místě tabulky a na postupové umístění vám schází devět bodů. Je postup už ztracený?

Ne, to v žádném případě není! Mužstva před námi můžou zakolísat, a v tříbodovém systému taková ztráta není žádná hrůza.

Hodně bodů jste poztráceli s mužstvy z dolní poloviny tabulky. Není to také tím, že ostatní kluby se na utkání s vámi dokáží víc vyhecovat?

Už to pozorujeme od začátku soutěže. Ať hrajeme kdekoli, tak každý je na nás pořádně nažhavený. Všechny kluby se na nás připraví daleko lépe, než na svoje ostatní zápasy. Často slýcháváme takové řeči jako: Pojďme do nich, to jsou ty Kunovice, které ještě nedávno hrály druhou ligu.

Myslel jsem si, že na tom po podzimu budeme lépe

Kunovice – Za Slováckou Slavii Uherské Hradiště si zahrál druhou ligu a v Kunovicích oblékal divizní dres. Během své kariéry prošel několik mužstev v krajském přeboru a v minulé sezoně byl nejlepším střelcem céčka Slovácka v I. A třídě. Řeč je o jednatřicetiletém forvardu Martinu Remešovi. Po deseti letech se vrátil do klubu, kde s fotbalem začínal. A okamžitě se stal jednou z nejvýraznějších posil znovuobrozených Kunovic.

Naplnily se vaše představy o základní třídě? Jaká je to z vašeho pohledu vůbec soutěž?

Čekal jsem, že to bude daleko tvrdší a hlavně jednodušší. Je to hodně o bojovnosti a také o soubojích. Není nic lehkého se prosadit ani v základní soutěži. Já jsem si hlavně myslel, že na tom budeme výsledkově daleko lépe. Abych řekl pravdu, tak jsem šel do Kunovic s tím, že postoupíme.

Kdy jste zjistil, že to nebude tak jednoduché, jak jste si představoval?

Hned po druhém zápase, kdy jsme dvakrát remizovali, jsem říkal, že tady chybí dva, tři starší a zkušenější chlapi. Nám hlavně schází zkušenost ve středu zálohy. Podržet balon, v klidu rozehrát – prostě to trošku usměrnit. Bez takových hráčů ta soutěž prostě vyhrát nepůjde a za tím si stojím. Máme moc mladých kluků, fotbalově šikovných, ale bez zkušeností s mužským fotbalem.

Máte v mužstvu velezkušeného Dušana Klvaňu, který už má také něco za sebou…

Jenže ten nehraje pokaždé. Potřebovali bychom, aby Dušan hrával každý zápas a minimálně ještě jeden podobný typ jako je on, aby přišel do zálohy.
Kunovický dorost hraje krajský přebor.

Hráči z této soutěže jsou nepoužitelní?

To se absolutně nedá srovnávat.

Myslíte si, že základní třída u mužů je kvalitnější než krajský přebor dorostu?

Oni jsou ti mladí kluci na tom fotbalově celkem dobře. Umí ovládat balon, udělat kličku a jsou celkem rychlí, ale chybí jim ta zkušenost. Spoustu zápasů jsme třeba vedli o dvě branky a nakonec jsme byli rádi za remízu. I když je to jenom základní třída, tak ani u toho posledního mančaftu nemáte vítězství jisté. Dostáváme také moc zbytečných a takových nijakých gólů.

Určitě je také rozdíl v zázemí a kvalitě hracích ploch, že?

O kvalitě hřišť se raději ani nebudu bavit. To, co je třeba v Tučapech, tak to nemá s hřištěm nic společného. Tam jsme dostali gól z autu. Borec to hodil až na zadní tyč, tam stál jejich dvoumetrový útočník a dal branku. Je ale pravda, že to asi měli trochu nacvičené.

Vám se ale střelecky daří, na svém kontě už máte devatenáct branek. Je to váš rekord za půl sezony?

Je to přece jenom pralesní liga, ne? (Směje se) V předminulé sezoně jsem dal osmnáct gólů za céčko Slovácka, ale to bylo za celou sezonu.

Kdo podle vás bude postupovat do okresní soutěže?

Tak to nevím. Myslím si ale, že Kněžpole už si to nenechá ujít. Když jsme tam hráli my, tak byli lepší.

STANISLAV DUFKA