Kde jste s fotbalem začínala?

V rodném Zlíně. K fotbalu jsem se dostala díky taťkovi Václavovi, který hrával ligu za Zlín. Fotbal hrával rovněž brácha Václav. Taťka byl později také trenér. Já jsem proto neměla moc na výběr, protože jsem s nimi každé odpoledne a víkendy trávila na různých zápasech, turnajích a trénincích. Mamka Eva ale ze mě chtěla mít házenkářku. Po mém prvním fotbalovém tréninku jí ale bylo jasné, že budu fotbalistkou. Mamka s taťkou jsou mými největšími fanoušky a já jsem jim za to vděčná.

Jak pokračovala Vaše fotbalová kariéra?

Jako žačka jsem hrála ve Zlíně s klukama a to bylo pro moji kariéru rozhodující. Byla jsem mezi nimi jediná holka a to mě donutilo a naučilo na sobě víc pracovat. V 15 letech jsem přestoupila do klubu 1. FC Slovácko. Tam jsem v brzkém věku začala hrát za ženy a tím sbírat zkušenosti, které mi pomohly k přestupu do Slavie Praha. Se Slavií jsem získala ligový titul a také vyhrála Český pohár. Ovšem jakmile jsem v Praze dodělala střední školu, tak jsem chtěla studovat dál a zdokonalovat se v angličtině. Proto skloubení studia a fotbalu v USA byla nejlepší možná volba. V Ohiu jsem působila v letech 2014 až 2016. Byly to skvělé tři roky, které mi pomohly fotbalově a hlavně lidsky. Z Ameriky jsem se vrátila na půl roku do Slavie Praha. Potom jsem dostala nabídku jít hrát Bundesligu v Postupimi. Přestup do takového týmu byl pro mě splněným snem. V Německu jsem hrála v letech 2018 až 2020. Pak jsem se zase vrátila do pražské Slavie. Co ale bude letos v létě, to se teprve uvidí. V českém národním týmu jsem debutovala 3. června 2011 v přátelském utkání proti Nigérii. V reprezentaci jsem zatím odehrála 72 utkání a snad jich ještě hodně odehraju.

S jakou představou šlo Česko proti Švýcarsku do prvního domácího barážovéhu duelu v Chomutově?

Už po losu jsme věděly, že nás v baráži čeká nejtěžší možný soupeř. Švýcarky mají skvělé hráčky působící v Top evropských klubech. Proto nám spousta fotbalových odborníků ani fanoušků nevěřilo. Se spoluhráčkami jsme to ale nevnímaly. Věděly jsme, že i my máme kvalitní družstvo a skvělý týmový duch, který je v takových zápasech hodně důležitý.

Bývalý ligový útočník Brna, Slavie nebo Slovácka Petr Švancara.
Penaltám v Edenu se divili hráči i expert Švancara. Co řekl o přestávce?

Jak se první zápas z Vašeho pohledu vyvíjel?

Byl opatrnější. Oba týmy nevěděly, co můžou od soupeře čekat. Osobně musím přiznat, že jsem byla trochu nervózní a pár minut mi

trvalo, než jsem se do utkání dostala. Po několika úvodních minutách jsme se však přesvědčily, že i tak s kvalitním soupeřem jsme schopně hrát vyrovnaný duel. Také z nás spadly veškeré obavy. Díky proměněné penaltě Svitkové jsme se dostaly do vedení. To jsme ale měly udržet. Na konci zápasu už nám docházely síly a soupeřky rovněž z penalty Crnogorčevičovou vyrovnaly na 1:1.

Jak domácí souboj hodnotíte?

Konečná remíza byla zasloužená. Švýcarky měly víc ze hry, ale do vyložených šancí až na pár závarů po standardních situacích jsme je nepouštěly. Zpětně si však myslím, že jsme měly víc držet balón a víc kombinovat. S konečným výsledkem jsem ale spokojená. Obdržený gól v poslední minutě mě však mrzí. Díky tomu jsme Švýcarkám hodně pomohly, protože v takových zápase branka vstřelená na hřišti soupeře je hodně důležitá.

S jakou taktikou šlo Česko do odvety v Thunu?

Věděly jsme, že musíme dát gól. Proto jsme chtěly být víc aktivní. Také v odvetě jsme odehrály velmi dobré utkání. V některých fázích zápasu jsme dokonce měly navrch. Stejně jako v prvním domácím duelu jsme dobře bránily a soupeřky nepouštěly do vyložených šancí. Všechny naše hráčky si sáhly na dno sil. Podle mého názoru Česko v odvetném barážovém střetnutí ve Švýcarsku odehrálo nejlepší zápas za poslední roky.

Jak moc Vás smolná porážka až po dodatkových pokutových kopech mrzí?

Pochopitelně hodně. A asi ještě dlouho mrzet bude. Moc lidí nám proti Švýcarkám nevěřilo. Odehrály jsme však dva velmi kvalitní zápasy. K postupu na evropský šampionát nám ale chybělo štěstí. Byly jsme hodně blízko k velkému úspěchu, kterým bychom posunuly český ženský fotbal zase o kus dál. Hrát na Euru je pro každou českou fotbalistkou velkým snem. Není nic horšího, než rozhodující duel prohrát po penaltovém rozstřelu. Takový je ale sport. Proto se musíme soustředit na budoucnost. Věřím, že úspěch v podobě postupu na nějaký závěrečný turnaj brzy přijde.

Jak se Vám v obou zápasech hrálo?

Jsem velmi ráda, že jsem nastoupila v obou duelech. Kvůli takovým zápasům každý den trénuji a tvrdě na sobě pracuji. Takové barážové duely jako byly proti Švýcarkám, mě můžou posunout dál. Ukázaly mi, co ještě můžu ve své hře zlepšit, abych byla českému týmu v dalších střetnutích ještě víc prospěšná.

Jaký máte nejbližší fotbalový program?

Teď mě se Slávii Praha čeká boj o ligový titul. Dohráváme základní část. V sobotu 17. dubna jsme porazily Pardubice 9:1 a v sobotu 24. dubna nás v Horních Měcholupech od 14 hodin čeká klíčový souboj s největším rivalem Spartou Praha. Ten musíme zvládnout.

Cíl do zbytku sezony 2020 - 2021 je proto jasný?

Samozřejmě. Se Slavií chceme získat titul.

Co bude klíčové, aby se vám to povedlo?

Každé derby je vyrovnané a rozhoduje v něm především hlava. V něm si každá hráčka musí věřit. Nesmí se bát vzít na sebe

zodpovědnost. Se Spartou to bude těžký zápas, ve kterém budou rozhodovat maličkosti. A my musíme využít každého zaváhání soupeřek.

Záložník Zlína Roman Potočný (na snímku vlevo) v zápase s Českými Budějovicemi.
Potočný viděl trenéra brankářů, penaltu poslal Kolářovi na druhou stranu

Sledujete ženský fotbal na Zlínsku?

Ano a mrzí mě, že ve Zlíně není tým, který by hrál 1. ligu, jak je tomu třeba na Slovácku. Myslím, že ve Zlíně je malá podpora a zájem o ženský fotbal. Vedení dává přednost ligovému celku mužů.

Jaké máte další poznatky o ženském fotbalu ve Zlínském kraji?

Co jsem slyšela, tak je tam už u mládeže nedostatek kvalitních trenérů. Také chybí finanční prostředky. Ženské týmy nemají už v žákovském věku potřebné zázemí a prostor pro rozvoj hráček. A mužské kluby nemají zájem podporovat ty ženské. A to je největší chyba. Osobně mě to velmi mrzí, protože vím, že ve Zlínském kraji je hodně kvalitních mladých fotbalistek. Ty však nemají možnost rozvíjet svůj talent. Věřím však, že se to v budoucnu zlepší a ženský fotbal v Česku i na Zlínsku bude patřit mezi nejoblíbenější kolektivní ženské sporty, jak je tomu ve zbytku Evropy.