VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Pamětník Jiskry Otrokovice v první lize. Byl to malý zázrak, vzpomíná Gajdůšek

Už jsou v zapomnění. Většina z nich ani nežije. Byli to přitom oni, kdo před 53 lety do Otrokovic přinesli slávu. Na malém stadionku se na škváře kopala první liga. V sezoně 1964/1965 jezdily do míst současného moderního sportovního areálu na Baťově hvězdy tehdejší doby Tomáš Pospíchal, Andrej Kvašňák, Josef Masopust nebo Ivo Viktor.

19.8.2017
SDÍLEJ:

Ilustrační fotoFoto: Vítek Šmahel

„Byl to malý zázrak,“ vzpomíná tehdejší levý obránce Jiskry Otrokovice Josef Gajdůšek, který i dnes v 73 letech vytáhne kolo nebo běžky a vyrazí sportovat.

„Postupovali jsme s tím, že se tady zabydlí první liga. Hrávalo by se v dobrém prostředí. Byla zde i hlavní tribuna a zázemí. Sestupu byla škoda,“ vypráví Gajdůšek, rodák z Dolního Němčí, jenž už v 16 letech začal kopat na Jiskře druhou ligu. Po dvou letech zamířil na vojnu.

Po slavném postupu na jaře roku 1964 se konal průvod městem, vládla euforie a Jiskra sháněla posily.

„Chtěli jsme od Zlína, aby nám pustili některé hráče. Zlín jako okresní město na to nechtěl nikdy přistoupit,“ vybavil si Gajdůšek, že hráči do Otrokovic přicházeli odjinud.

Stejně jako on. Gajdůšek se vracel z vojenské služby v Dukle Praha. To mu bylo mu dvacet let. Zajímaly se o něj pražské kluby – Bohemka se Slavií.

„Dostal jsem na výběr i čas na rozmyšlenou i bydlení v penzionu. Po určité době se do toho namontovaly Otrokovice, a když šly do první ligy, tak jsem šel do Jiskry,“ popisuje Gajdůšek.

UŽ JE TO 53 LET…

Minulé úterý uplynulo přesně 53 let od prvního zápasu Jiskry v nejvyšší soutěži. Osmého srpna 1964 Jiskra odehrála svůj první zápas mezi elitou na hřišti Sparty ČKD Praha a prohrála 1:4. Výsledek korigoval prvním ze dvaceti gólů Jiskry v nejvyšší soutěži Zatloukal.

„Já jsem se tehdy z vojny v Dukle Praha vrátil až den před zápasem,“ vzpomínal Gajdůšek.

Pražská Sparta v čele s Kvašňákem a trenérem Ježkem nakonec dokráčela ke dvanáctému ze svých 36 mistrovských titulů. Na Jiskře v odvetách vyhrála 4:0, slovenský kanonýr tehdy vstřelil dva góly.

„To byl pořadatel na hřišti, rozehrával balony. Byl pomalejší, ale dobrý fotbalista,“ vybavil si Gajdůšek jednu z největších sparťanských legend.

Vůbec prvním domácím zápasem v nejvyšší soutěži byla bitva s Teplicemi, které výběr trenéra Jana Frejeka porazil před osmi tisícovkami diváků 5:0 a byla to první ze dvou výher Jiskry mezi elitou.

Na nováčka byla zvědavá i televize, která Jiskru vysílala hned pětkrát v přímém přenosu. „Je toho už moc,“ zlobil se trenér Frejek na zájem televize.

„Když přišel do ligy nový mančaft, všichni byli na něj zvědaví,“ pokyvuje Gajdůšek, který svůj jediný prvoligový gól v dresu Jiskry vstřelil Bohemians Praha, ale porážce 3:6 nezabránil.

„Kopal jsem trestňáky, uměl jsem to. Zakončoval jsem na zadní tyč,“ vybavil si Gajdůšek, jemuž terén v podobě škváry prý vyhovoval.

„Po zápase jsem si vzal doma rýžák a sdíral ji z kůže. Až tekla krev. Bylo to drsné, ale málo jsem padal,“ usmíval se někdejší řízný obránce.

V domácím zápase proti Dukle Praha dokonce jako obránce uhlídal legendárního Josefa Masopusta, který byl v době vojenské služby i jeho spoluhráčem.

„Byl výborný po všech stránkách. Rozehrával, uměl kličku. Nebyl tolik rychlý, ale měl přehled a náběh,“ líčil Gajdůšek. Jiskra uhrála s favoritem cennou remízu.

NA BANÍK SMONTOVANÉ TRIBUNY. LIDÉ I NA PLOTĚ A STROMECH

Nejvíce natřískané tribuny byly na zápas proti Baníku Ostrava, kde se tísnilo dvanáct tisíc lidí. „Spousta z nich visela i na stromech a plotě,“ popisoval tehdejší tisk.

Otrokovice tehdy prohrály 1:2.

„Byly tady smontované tři tribuny, aby se vlezlo co nejvíce lidí. Vládla fantastická atmosféra. Sjeli se lidé ze zlínského okresu i Kroměřížska. Na to, jaké stadiony jsem ale poznal na vojně v Dukle, to byl takový krcálek,“ popisoval Gajdůšek.

Druhou a poslední výhru v I. lize uhrál Gajdůšek a spol. proti Slovanu Bratislava na zledovatělém terénu a za stálého sněžení.

„Vyskakoval jsem do souboje, byl jsem nohama nad hráčem, jenže jsem špatně dopadl na hlavu. Odnesli mě ze hřiště rovnou do nemocnice s otřesem mozku. Necelý týden poté už jsem hrál proti Baníku, protože nebyl nikdo, kdo by hrával beka. Jenže to byla ostuda. Měl jsem zpomalené reflexy. Neměl jsem na to přistoupit,“ vzpomíná na nepříjemný zážitek Gajdůšek.

Obětoval se on i jeho spoluhráči, ale finanční odměna nebyla prakticky žádná. Na Jiskře brali pouze osm stovek za vyhraný zápas.

„A to nám pak ještě snížili. Podle těch deseti až patnácti tisíc, co dostávali druzí, jsme byli kašpárci,“ svěřil se Gajdůšek, který si tak mimo fotbal musel přivydělávat.

Dělal údržbáře, do toho studoval průmyslovou školu.

„Měli jsme jako rodina málo peněz. A tak jsem ještě chodil skládat z vagonů třísky. Všechno jsem musel stihnout, nikdo se neptal. Pak jsem stavěl svépomocí činžák, kde nyní bydlím.

To bylo ještě v době první ligy. Chodili jsme trénovat až odpoledne, někdy od jedné hodiny,“ vzpomíná Gajdůšek.

LIGA BEZ TRÉNINKU

V souvislosti s jeho vyprávěním už lze rozumět slovu zázrak v úvodu článku.

V nejvyšší soutěži však ani vyšší síly Jiskře nepomohly. Otrokovice celkem z 26 zápasů nasbíraly jen deset bodů a kromě dvou výher ještě šestkrát remizovaly při skóre 20:71. Slavnou plichtu 3:3 dovezly třeba s Košic nebo z Prešova, z hřiště druhého týmu tabulky. Přesto sestup neodvrátily.

„Lidi to mrzelo. Ale v kabině se projevovaly rozdíly mezi námi mladými a starými. Starší vystrkovali nos. Neuznávali mladší. Kvalita na udržení tady byla, ale ani se tolik netrénovalo.

Jen se běhalo, stačila rozcvička a šlo se na věc. Starší už byli vyhraní, všichni si mysleli, že to na první ligu stačí,“ vysvětluje Gajdůšek okolnosti a příčiny pádu.

NOVÝ STADION? JEN PRO NIŽŠÍ SOUTĚŽE

Nebyl to však jeden pád. Jiskra zahučela až do divize. Po dvou sezonách ve třetí nejvyšší soutěži následoval další sešup až do krajského přeboru. Na velkém stadionu, který se stavěl pro ligové návštěvy, se hrály už pouze nižší soutěže.

Ve druhé lize se klub objevil naposled v ročníku 1965/66. Tam Jiskra sehrála i bitvy proti Zlínu či Uherskému Hradišti.

„Se Zlínem to ani vyhecované nebylo. Ale proti Hradišti to byly vždy vyhrocené zápasy,“ vybavuje si Gajdůšek.

Na novém stadionu s atletickou dráhou se pak hrály zápasy ve třetí nejvyšší soutěži, kterou Jiskra hrála naposledy v sezoně 1977/78. To už se ale Gajdůšek fotbalu dávno nevěnoval. V pouhých 33 letech s fotbalem seknul po příchodu trenéra Jenyše.

„Řekl, že jsme staří. Byl svéráz. Přišel jako nový a skládal nový mančaft. Mrzelo mě to, všichni se tomu divili. Měl jsem formu, uběhal jsem všechno. Když si ale přál můj odchod, co mi zbývalo,“ podotkl Gajdůšek, který měl přitom po sestupu nabídku ze Slovenska z prvoligové Trnavy.

„Po jarním vzájemném zápase za mnou přišli s nabídkou. Dali mi tři týdny na rozmyšlenou, nabízeli zaměstnání i byt. Ale odmítl jsem, protože tehdy jsem ještě byl s mámou, která pochází z Čech a Slovákům vůbec nerozuměla. Litoval jsem toho, protože hráli ligu, tři čtyři roky byli první a hrával se tam dobrý fotbal,“ vzpomíná Gajdůšek, který se poté začal věnovat atletice.

„Skákal jsem do dálky, běhal a házel oštěpem. Věnoval jsem se jí už dřív společně s fotbalem. Jezdil jsem i na kole v seriálu závodu Kolo pro život,“ popisuje Gajdůšek, že byl vždy všestranným sportovcem.

BYL GYMNASTA. VIKTOR MU ZLOMIL ŽEBRO

Vždyť v žácích byl okresním přeborníkem v gymnastice. Jako dorostenec už ve fotbale mistrem republiky, když ve finále porazil Gott- waldov Slovan Bratislava. Už v šestnácti hrával druhou ligu.

„Museli mě takzvaně ´ostaršit´. Dnes je to jednodušší,“ všímá si Gajdůšek, který se během vojenské služby potkal v Dukle i třeba s brankářem Ivo Viktorem.

„Byl výborný. Já byl tehdy v béčku, on v áčku. Vzpomínám si, že mi na jednom z tréninků zlomil žebro, když šel kolenem před do souboje. Ve vojenské nemocnici jsem byl dva dny. Nemohl jsem dýchat. Pak mě ovázali a po dvou dnech pustili na ubytovnu. Po týdnu už jsem běhal,“ tvrdí s úsměvem Gajdůšek, podle něhož v armádním mužstvu vládl přísný režim.

„Tam neexistovalo, aby někdo odmlouval nebo se na hřišti hádal. Nebylo ani vidět, aby někdo viditelně fauloval nebo soupeři nějak ublížil. Za to byly sankce. V Dukle musí být hráč, který má morální vlastnosti. Přes to nejel vlak,“ povídá Gajdůšek.

V klubu jedenáctinásobného mistra Československa se scházelo i dost hráčů z Moravy či ze Slovenska.

„A drželi jsme většinou při sobě. V té době byli totiž Čecháčci namyšlení. Ale já si nemůžu stěžovat. Poznal jsem Viktora, Masopusta, Šafránka či Skoblu. I s házenkáři jsme se scházeli a povídali si. Až pak jsme šli na masáže,“ culí se Gajdůšek, jehož o osm let mladší bratr Miroslav má bronz z Eura 1980 a je mistrem Evropy do 23 let.

V roce 1977 a 1979 byl dvojnásobným šampionem s Duklou Praha.

„Brácha byl levák, uměl přihrát, vystřelit, ale byl měkký. Zato měl rychlost a průbojnost. Nároďák jsem mu nezáviděl. Já hrával jen během vojny v Dukle za lvíčata. Po návratu do Otrokovic už nikoliv,“ podotkl Gajdůšek.

***1964/1965 – JEDINÁ SEZONA JISKRY OTROKOVICE V I. FOTBALOVÉ LIZE***

Milan Púchly (-zápasů/2 branek)
Milan Púchly (6. července 1943) v československé lize hrál za Spartak Trnava, Slovan Bratislava, odkud do Jiskry v roce 1964 přišel. Po sestupu zamířil do Interu Bratislava. Dal 4 ligové góly. Za dorosteneckou reprezentaci nastoupil ve 2 utkáních.

Stanislav Chmela (23/3)
Stanislav Chmela (10. listopadu 1933) v československé lize hrál za Jiskru Otrokovice. Nastoupil ve 23 ligových utkáních a dal 3 ligové góly. Je odchovancem Vracova.

Čestmír Chaloupka (25/5)
Čestmír Chaloupka (20. listopadu 1946) v nejvyšší soutěži debutoval už jako dorostenec v dresu rodných Otrokovic (1964/65). Jako jednoho z nejlepších střelců Otrokovic v jejich nedlouhé ligové historii si ho vyhlédla brněnská Zbrojovka (1965–1969). Celkem odehrál 46 zápasů a vstřelil šest gólů. Později hrál nižší soutěže za KPS Brno a Moravskou Slavii. V Poháru veletržních měst 1965/66 (předchůdce Poháru UEFA) nastoupil za Spartak ZJŠ Brno k 6 zápasům, v prvním (28. září 1965 v Brně proti Lokomotivu Plovdiv) otevřel skóre (zápas nakonec skončil 2:0), což byl také jeho jediný gól v evropských pohárech.

František Žůrek (4/0)
Bývalý obránce (14. září 1945) je rodákem z Otrokovic, kde nastoupil ke čtyřem zápasům. V nejvyšší soutěži hrál v sezoně 1968/69 i za Teplice. Po skončení aktivní kariéry působil jako trenér mládežnických týmů. S Josefem Žaloudkem, který vychoval Pavla Nedvěda, byl prvním českým profesionálním trenérem mládeže.

Další hráči z TJ Jiskra Otrokovice ze sezony 1964/65: Josef Klus, Jiří Prokeš, Šimon, Jaroslav Čevela, Antonín Daněk, Josef Gajdůšek, Hajduk, Jan Hastík, Lubomír Jenyš, Jan Kollárik, Josef Laga, Malota, Ottopal, Jiří Penner, Miroslav Šprňa, Miroslav Toman, Ivo Tomešek, Antonín Ulman, Eduard Ulman. Vaněk, Milan Winkler, František Zatloukal. Trenér Jan Frejek.

1. Sparta Praha 26 18 6 2 59:22 40
2. Tatran Prešov 26 15 3 8 38:22 33
3. VSS Košice 26 11 8 7 35:31 30
4. Slovnaft Bratislava 26 11 7 8 33:22 29
5. Jednota Trenčín 26 13 3 10 47:33 29
6. Slovan Bratislava 26 7 14 5 35:26 28
7. Baník Ostrava 26 11 6 9 44:33 28
8. Dukla Praha 26 9 9 8 37:24 27
9. Slovan Teplice 26 12 1 13 31:53 25
10. Spartak Trnava 26 8 8 10 33:36 24
11. Spartak ZJŠ Brno 26 7 10 9 19:26 24
12. SONP Kladno 26 6 6 14 31:44 18
13. Bohemians Praha 26 5 7 14 29:48 17
14. Jiskra Otrokovice 26 2 6 18 20:71 10

Autor: Daniel Ostrčilík

19.8.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto

Kam za sportem ve Zlínském kraji

Daniel Dlabaja.

Dlabaja se ze zámoří vrátil domů kvůli maturitě. Teď pálí za juniorku

Názor: Vidět nemoc lepšíma očima

V záplavě mezinárodních dnů čehokoliv si v našem oboru připomínáme 21. září jako Mezinárodní den Alzheimerovy nemoci. Lidí s touto vážnou nemocí přibývá a jako společnost se k tomu budeme muset dřív nebo později postavit čelem. Teď to raději moc lidi nezajímá - dokud se nestarají o nemocného, na kterém jim záleží.

Zdravotnictví čeká velký třesk. Síť nemocnic prořídne

Nic podobného se prozatím žádnému z českých ministrů nepodařilo, přestože si to všichni přáli: koncentrovat lékařskou péči do velkých nemocnic. Zrušit část malých špitálů nebo je změnit na léčebny dlouhodobě nemocných je totiž politická sebevražda.

Chytil při debutu za Rangers rozhodl o výhře. Úžasný pocit, zářil

/VIDEO/Ten chlapec snad nemá limity! Hokejový útočník Filip Chytil zažil debut snů. Sedmnáctiletý odchovanec Kroměříže, jehož si v červnu vybrali Jezdci v draftu NHL z 21. místa, v úvodním přípravném zápase za první tým New York Rangers rozhodl o výhře 4:3 v prodloužení proti New Yersey Devils.  

Čerepovec už s Holíkem nepočítá. Zůstane v KHL nebo se vrátí do Zlína?

Skončí už po deseti zápasech? Vedení hokejistů Čerepovce totiž zařadilo Petra Holíka na listinu volných hráčů a se zlínským odchovancem, který vstřelil jeden gól a připsal si dvě asistence, tak zřejmě nepočítá.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení