Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Talentovaný středopolař získal pevné místo ve výběru, který hraje nejvyšší mládežnickou soutěž, a na závěr týden trénoval s hvězdným mužstvem, které se chystalo na finále Ligy mistrů proti Barceloně. Vrchol sezony v Berlíně si pak už pěkně vychutnával doma ve Zlíně.

„Díval jsem se s bývalými spoluhráči, utkání jsem hodně prožíval. Kluci mě podpořili, že fandili Juventusu. Někteří kvůli mně, jiní kvůli neoblíbenosti Barcelony," smál se 18letý pokorný fotbalista, jehož tátou je trenér volejbalistů Fatry.

Trofej Juventusu nakonec utekla, podlehl 1:3. Vystoupením vás tým zklamal, nebo potěšil?

Začátek nebyl dobrý, ale když to shrnu celkově, tak Juventus rozhodně nepropadl. Kdyby mu za stavu 1:2 přálo štěstí nebo by přidal kvalitu, tak mohl vyrovnat a kdo ví, jak by pak utkání vypadalo. Bylo mi líto, že nevyhrál, ale proti Barceloně, o které se říká, že je to nejlepší klub na světě, obstál nadstandardně.

Jak je brán výsledek v klubu?

Po utkání panovalo velké zklamání, ale v součtu všeho je sezona považována za velmi úspěšnou. Tým se dostal do finále Ligy mistrů, vyhrál ligový pohár a s velkým předstihem ligu. A jak řekl trenér Allegri, jedná se o značný úspěch nejen pro klub, ale pro celý italský fotbal, který mu může do budoucna pomoct.

Co ještě chybí Juventusu k tomu, aby to v budoucnosti dotáhl až na pódium pro vítěze Ligy mistrů?

Porovnám jej v rámci zápasu s Barcelonou, ve kterém se projevila vyšší individuální kvalita soupeře v útočné fázi. Zde měla Barcelona nadstavbu. V celé Lize mistrů ale i hráči Juventusu podávali výborné individuální výkony, ať už to byl Tévez, Pogba, nebo Pirlo, k tomu mužstvo muselo někdy zatlačit na pilu v útoku, jindy uhrát určitý výsledek jako například v odvetě v Monaku. V těchto případech bylo úspěšné a ukázalo vyspělost a týmovou spolupráci.

Usadí se Juventus nyní natrvalo mezi třeba čtyřmi nejlepšími kluby Evropy?

Poslední roky byl suverénem v Itálii a bylo otázkou času, kdy se ukáže i v Evropě. Letos se prezentoval perfektně, přičemž nikdo nemůže říct, že měl slabší soupeře. V semifinále vyřadil i Real Madrid. Teď se uvidí, jaká bude týmová stavba pro příští sezonu. Ale Juventus je na dobré cestě a myslím si, že v dalších letech bude patřit mezi evropskou elitu.

Vy jste v týdnu před finále trénoval s A-týmem. Klub vás tak odměnil za výkony v juniorce?

Nevím, jestli to bylo takto stavěné, ale po pravdě jsem s mužstvem ze záložníků trénoval jen já. Dodá mi to zkušenosti a dělá mi to velkou radost.

V čem konkrétně jsou pro vás tréninky s hvězdnými fotbalisty přínosné?

Sleduji hráče po technické stránce a snažím se pochytit i jejich zkušenosti. Tak se každým tréninkem můžu zlepšovat. Vidím, jak se liší světový fotbal, že je vše rychlejší a důraznější.

Říkáte si při těchto trénincích, že jsou ti hráči fotbalově úplně někde jinde, nebo jim stačíte?

Ze začátku jsem měl takový pocit, ale když to přeženu, tak už na podzim mi to šlo s nimi lépe a nebyl jsem nervózní. Samozřejmě jsou pokaždé na vyšší úrovni, ale postupně si zvykám, cítím se lépe a důvěra mi stoupá.

S nadřazeným chováním se nesetkáváte?

To ne. (důrazně) Jsou to šampioni, mistři a o to je hezčí, jak se chovají. Nikdo k takovým věcem nemá choutky, všichni jsou sympatičtí. Před tréninkem přijdou, pozdraví, prohodí pár slov, když se na tréninku něco povede, tak pochválí, vše se zkrátka nese v pozitivním duchu. Pak už se jen rozlišuje, kdo je jaká osoba. Někdo je ukecanější, někdo se třeba víc soustředí na trénink.

A ke komu máte nejblíže?

K mladým hráčům – Pogbovi, Moratemu a Comanovi. Ale že bychom pak třeba chodili na kafe, to ne.

Naopak Vidalovi jste prý jednou nasadil housle a moc se mu to nelíbilo…

(smích) Vůbec to nebylo tak, že by na mě reagoval impulzivně, šlo spíš o srandovní situaci, zasmál se. Dávali mu to sežrat další hráči, tak to se mu trochu nelíbilo, ale provázel to humor. (úsměv)

V Juventusu zaznamenali výraznou stopu reprezentanti Pavel Nedvěd a Zdeněk Grygera. Je to výhoda působit takto jako další Čech v klubu?

Je to jen pozitivní. Juventus ví, že dovedl dobré hráče, přičemž pan Nedvěd funguje po kariéře ve vedení. Nicméně po fotbalové stránce nelze srovnávat. Pan Grygera hrál napravo v obraně a já jsem úplně jiný typ hráče než pan Nedvěd. Nejsme spojováni.

V klubu jste absolvoval druhou sezonu. Byla pro vás úspěšnější?

První rok se mi velmi vydařil, dal jsem hodně gólů a mé hostování se změnilo v přestup. Letos to bylo jiné, strávil jsem první rok v Primaveře (nejvyšší mládežnická soutěž v Itálii, dalším stupněm jsou už A-týmy – pozn. red.), kde jsem nastupoval i proti o dva roky starším fotbalistům. Znamenalo to pro mě velký úspěch být mezi třemi nejvíce vytěžovanými hráči v týmu, protože kluci, kteří se prvním rokem implementují do kádru, hned tolik nehrají. Nadstavbou pak pro mě byly tréninky s áčkem. Ze sezony mám velmi dobrý pocit.

Co je vlastně potřeba k tomu, aby se mladý fotbalista takhle usadil v Juventusu?

Není to jen o tom naučit se jazyk a být dobrý na hřišti, ale je potřeba ukázat také svou osobnost mimo hřiště. Člověk musí mít srovnané hodnoty v hlavě a vědět, čeho chce dosáhnout. Konkurence je obrovská, klub má prestiž, práce s mládeží je při vší úctě na mnohem vyšší úrovni než u nás, a když člověk chce být součástí něčeho takového, jako je Juventus, musí mít komplexní schopnosti.

Na život v jihoevropské zemi jste se již adaptoval?

Jazyk jsem hodně piloval hned, jak jsem přijel, navíc mě chytil, takže žádný problém. Italský život se mi velmi zamlouvá, jsem spokojený po všech stránkách. Lidé jsou sympatičtí, jídla mi vyhovují. Opravdu jsem na sto deset procent šťastný. (úsměv)

Nerýsuje se vám v létě posun do mužského fotbalu?

Plánuji příští rok zůstat v Primaveře. První rok jsem v Juventusu bojoval o udržení v klubu, druhý jsem se adaptoval a v tom třetím bych měl předvádět dobré výkony, zlepšovat se a připravovat se na mužský fotbal. Primavera je v Itálii hodně sledovaná, navíc hrajeme mládežnickou Ligu mistrů, takže já se na příští sezonu velmi těším.

Nyní máte volno. Jak jej strávíte?

Týden dva si trochu odpočinu, budu se věnovat co nejvíce rodině a také se potkám s kamarády, poté už budu plnit individuální plány.

Váš mateřský klub Zlín čeká, jestli dostane možnost působení v první lize. Pokud se tak stane, doporučil byste mu využít příležitosti?

Rozhodně. Zlínský fotbal sleduji pořád, fandím mu, a to nejen áčku, ale i mládežnickým výběrům a byl bych strašně rád, kdyby klub postoupil do SYNOT ligy.