Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Do Jablonce se těšil po hostování ve Slavii, ale poté, co hned neprodloužil smlouvu končící v prosinci 2015, nedostal příležitost v A-týmu.

„Chtěl jsem záležitosti nechat volný průběh. Je to můj pocit, že kvůli tomu jsem pak nehrál, ale přesně nic nevím. Klub mě následně ani nechtěl nikam pustit, trénoval jsem s juniorkou. Byl jsem rád, že alespoň po vypadnutí v Evropské lize mě uvolnil na hostování do Zlína," vzpomíná Vukadinovič.

Kamarádi jej chtějí strčit do kapsy

Po sportovní stránce tak pro něj angažmá nedopadlo šťastně, jinak si z něj ale odnesl i pozitiva. Tak například stále je v kontaktu s přáteli, které si v týmu našel.

„Parta byla vždy dobrá. Sedl jsem si třeba s Víťou Benešem, který mi hodně pomohl při zranění ledviny. Prožil jej také. Hodně ve spojení jsem rovněž s cizinci – Karavaevem, Rossim, Romerou a Crnkičem. Chodili jsme na jídlo či kafe. Zažil jsem s nimi srandu, mám pěkné vzpomínky," vypráví s úsměvem srbský rychlík.

V rámci přátelských vztahů tak nyní před vzájemným soubojem nechybí tradiční hecování.

„Kluci se na mě těší a říkají, že mě strčí do kapsy a že nebudu nikde létat," směje se Vukadinovič.

Jak bylo zmíněno, kabinu měl tedy v bývalém působišti bezvadnou. A co šéf Jablonce a celého českého fotbalu Miroslav Pelta, kterému veřejnost často nemůže přijít na jméno?

„Choval se ke mně vždy hezky. Jedinou trhlinou bylo to, že jsem nedostal šanci, ale v tom hráli roli spíš jiní lidé. K hráčům má celkově výborný přístup, vždy za námi stál. A fotbalu hodně rozumí, v Jablonci jej dělá prakticky sám, shání sponzory a tak dále," podělil se o zkušenosti Vukadinovič.

Klub Miroslava Pelty patří mezi velmi ambiciózní na české scéně, jenže letos se mu v soutěži na jeho poměry nedaří. Po 22. kole figuruje s 27 body na 8. místě. Na dvanácté ševce má náskok pouze dva body.

„S tak kvalitními hráči by měl hrát o účast v evropských pohárech. Hlavní problém je ten, že se tým každý půlrok hodně mění a trvá to, než si sedne. Loni to mužstvo s koučem Šilhavým ustálo a skončilo třetí, jenže v létě se zase obměnilo a teď v zimě znovu. K tomu se často mění i trenéři. Já je za tři a půl roku, co jsem byl hráčem Jablonce, pamatuji čtyři, to je hodně," nabídl svůj pohled fotbalista, který svou kariéru v Česku odstartoval v Sezimově Ústí, dnešním Táborsku.

Své starosti ale má i zlínský nováček, na jaře stále čeká na výhru. Nejvíce jej přitom tíží koncovka, mužstvo vstřelilo pouze jednu branku hned v úvodním utkání se Spartou ve 45. minutě. To se psalo 17. kolo. Jeho gólová impotence tak trvá již 495 minut.

„Za zápas máme minimálně čtyři šance, z toho dvě vyložené gólovky. Na produktivitu doplácíme. Na podzim jsme se kolikrát trefovali hned z první možnosti. V Česku je zápas hodně o tom, kdo dá první gól. Kromě Sparty a Plzně tady týmy těžko otáčejí duely. Soupeři vždy zavřou obranu a čekají na brejky," poznamenal Vukadinovič.

Děkuje Jugasovi za sestřelení Živuliče

Mužstvu tak přišla vhod reprezentační přestávka, aby si odpočinulo od zápasového napětí a potrénovalo.

„Měli jsme více prostoru na to, abychom se zaměřili na nedostatky. Teď je jen potřeba, abychom nacvičené věci přenesli do utkání. Už se na něj těšíme," uvedl zlínský sympaťák.

Pauzu přitom fotbalistům Fastavu zpestřil teambuilding, jehož náplní byl paintball v Kroměříži. Vukadin Vukadinovič si jej pořádně užil.

„Zažil jsem jej podruhé a měl jsem do něj tentokrát ještě větší chuť, protože jsem hrál proti Diegovi Živuličovi. Figuroval v týmu starších hráčů, abychom nastoupili proti sobě, je to pro nás taková prestižní srbsko-chorvatská bitva. Na bojišti jsme se ale moc nepotkali, nevím proč, asi ležel někde on nebo já. Nicméně vzal to za mě Kuba Jugas a na závěr Diega pěkně sestřelil. Tímto mu ještě děkuji, měl jsem z toho radost. Celkově pak vyhráli starší, měli posily v trenérech. Avšak bylo to těsné," líčil se smíchem fotbalista s číslem 26 na dresu.