Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Ve věku 31 let, kdy mají mnozí hráči před sebou ještě několik let fotbalového života na nejvyšší úrovni. „Moc lidí chtělo vědět, proč tak brzy. Třeba Erich Brabec (hráč Sparty – pozn. autora) se mě ptal, jestli mi má k tomuto rozhodnutí gratulovat, nebo vynadat. Mí blízcí mě ale chápou a vědí, co mě k tomu vedlo,“ říká autor 24 prvoligových branek.

Na jaře jste ležel s podezřením na mononukleózu v nemocnici a uvažoval o ukončení kariéry. Teď jste zdravý, a přesto končíte. Proč?

Absolvoval jsem letní přípravu. Jeden týden jsem ale kvůli zablokované páteři vynechal. Cítil jsem se opotřebovaný, což byl jeden ze spouštěčů. Druhým byla rodina, která žije v Hluboké na jihu Čech, tři sta kilometrů od Zlína. Dojížděl jsem dvakrát za týden a to bylo fakt hodně náročné. Chci být blízko svých dětí, vidět jak vyrůstají, podílet se na jejich výchově.

Bylo to jednoduché rozhodnutí?

Ne. Musím živit děti, proto jsem potřeboval předtím zajistit svoji pracovní budoucnost. Na jaře se nám nepovedlo postoupit a majitel klubu pan Červenka začal logicky šetřit. Zlín je klubem, který nikdy hráče nepřeplácel a ani to dělat nebude. Dostal jsem novou smlouvu a když jsem si spočítal, že bych rok dojížděl a neviděl rodinu, tak by se mi to nevyplatilo.

Bylo těžké se vyvázat z platné smlouvy?

Velký dík patří hlavně Strakonicím, které mě ze Zlíny doslova vykoupily. Původně se přitom uvažovalo o hostování. Pan Červenka ale věděl, že jsem prodejný jen za určitou sumu. Každá strana musela ustoupit ze svých požadavků a byla nakonec spokojená.

Strávil jste ve Zlíně jednu sezonu. Nelitujete toho zpětně?

Rozhodně ne. Přišel jsem v srpnu v hodně špatném stavu, protože jsem předtím na Žižkově skončil a během léta se připravoval sám. Postupně jsem se do toho dostal zpátky, bohužel jsme ale nesplnili cíl a nepostoupili, protože se na jaře na nás sypala jedna pohroma za druhou. Parta tady byla ale dobrá a dodnes jsem s kluky ve spojení.

Nový zlínský kouč Kalivoda vás chtěl jako asistenta. Trénování vás nelákalo?

Kdybych bydlel ve Zlíně nebo v okolí, bral bych to. K trénování jsem se ale dostal v Českých Budějovicích. Dělám asistenta Jirkovi Lerchovi u juniorky, se kterou i trénuji. V klubu většinu lidí znám, jsem mezi svými.

A kromě toho hrajete za divizní Strakonice. Jaké jsou vaše ambice?

Jednoznačně postup do ČFL. Je vize, že Strakonice by se měly v budoucnu stát farmou Českých Budějovic.

Uživí vás trénování a hraní za Strakonice, nebo se poohlížíte i po civilním zaměstnání?

S Jirkou Kladrubským (hráč Sparty – pozn. autora) jsme vstoupili do společnosti, která se stará o ekonomické zabezpečení klientů, vesměs sportovců. Investuje přes nás třeba Erich Brabec. Ale není to tak, že bych mu radil přímo já. Ve firmě využívám hlavně svých kontaktů nebo pomáhám s marketingem. Teď jsem třeba připravoval reklamu do jednoho fotbalového časopisu.