Kliknutím zvětšíte
V minulém kole Fotbalové národní ligy proti Žižkovu využil přesnou přihrávku spoluhráče Roberta Bartolomea a před sebou měl už jednoduchou práci – trefit odkrytou branku Pražanů. A nezaváhal. „Byla to naprostá euforie. Něco nepopsatelného. A je jedno, že to byl tak jednoduchý gól," líčil dobře naladěný Salachna.
Na první branku čekal dlouho. Trefil se v duelu s pořadovým číslem 39. „Nejsem sice na trávníku od toho, abych góly dával, ale kéž by branek bylo více," říkal mladý středopolař.
Jaká byla reakce spoluhráčů? A co vás první trefa za Zlín stála?
Musel jsem do pokladny dát tisícovku. Jinak mi kluci gratulovali. Byl to skvělý pocit.
A co pochvala od přítelkyně, rodičů?
Tak přítelkyně na zápase nebyla. Pracovala v Hulíně v hospodě. Pak mi volala, ať už nedávám góly. (Smích.) Když jsem se trefil, tak celá hospoda skandovala moje jméno. A musela za mě platit panáky. Takže se jí to trochu prodražilo.
Nečeká od vás kouč více branek?
Jsem defenzivní záložník, takže moje role je jasná. I světoví hráči na tomto postu se trefují výjimečně. Když se tak stane, je to od nich jen nadstavba.
I přes gól jistotu základní sestavy nemáte. Kouč Pulpit navíc zkouší tři nové hráče. Jak to vnímáte?
Je to pro mě motivující. Konkurence je vždycky jen ku prospěchu. Na trénincích bylo vidět, že každý hráč do toho dává absolutní maximum. Mělo to šťávu, každý se chtěl ukázat. Je lepší trénovat v osmnácti devatenácti lidech než třeba ve dvanácti třinácti.
Takže to berete jen kladně?
Jasně. Týmu to vždycky pomůže, když hráči cítí, že nemají nic jistého.
Kdo vás z trojice záložníků Bennati, Sesar a Žigulič nejvíce zaujal?
Žigulič, vypadá velice dobře. I s klukama jsme si říkali, že je to dobrý fotbalista. Má dobrou techniku, je rychlý, umí to s míčem, navíc je výborný ve hře jeden na jednoho. Ale všichni jsou kvalitní. Bonnati je ještě mladý, ale vypadá, že má potenciál. V budoucnu by mohl být výborný hráč. Myslím ale, že okamžitou posilou by byl hlavně Žigulič. Rozhodnutí musí udělat každopádně trenér a vedení, ne já.
V sobotu od 10.15 hrajete v Pardubicích, kde se vám dlouhodobě nedaří. Co od zápasu čekáte?
Kouč Pulpit nás upozorňoval, že hrají hodně v bloku. Vzadu jsou silní. Navíc vyráží do nebezpečných brejků.
Zlín se snaží hrát ofenzivně. Nebude to riskantní takhle nastoupit v Pardubicích?
Je pravda, že útočíme ve více lidech, ale na druhou stranu brání celý tým. Musíme si pohlídat jejich brejky a myslím, že to dopadne dobře. Dívali jsme se i na video, něco jsme nasledovali.
Loni jste v Pardubicích prohráli 1:0. Jak na zápas vzpomínáte?
Jejich klasika. Dobře bránili a z nějakého protiútoku nám dali branku. Ale teď hodně pozměnili tým, takže uvidíme, co nás čeká. Ale chceme tam uspět.
Zlín má po třech kolech sedm bodů. Od některých fanoušků už zaznívá, že letos by postup konečně mohl vyjít. Co myslíte?
Úvod se nám povedl, to je pravda. Ale je ještě brzo říkat, jestli na postup máme. Čeká nás řada těžkých zápasů. V minulosti jsme se přesvědčili, jak je druhá liga zrádná.
Zatím při vás hodně stojí štěstí. Jak v poháru proti Kroměříži, tak s Žižkovem soupeř vedl a ještě navíc nastřelil tyč.
Shodli jsme se na tom i s koučem v kabině, že ta tyč Žižkova byla zlomovým okamžikem zápasu. Za stavu 0:2 už bychom těžko hledali sílu, abychom zápas otočili. Štěstí při nás stojí, snad to tak bude trvat ještě dlouho.
Zlín hraje od začátku sezony v rozestavení na tři útočníky. Cítíte, že tým už konečně ví, co má hrát?
Hodně o tom s koučem diskutujeme, řešíme chyby. Ale kouč netrvá na tom, abychom hráli jednotvárně. Třeba proti Žižkovu jsme hráli trochu jinak, více jsme se snažili balon tahat po stranách. Myslím, že ještě dvě tři kola a s rozestavením nebudeme mít žádné problémy.
Nemáte pocit, že máte v záloze více práce, když jste ve středu jen tři?
To ani ne. Nějak moc to nevnímám. Jako je to možné, ale každý hráč má na trávníku své úkoly a ty musí prostě plnit. Pro tým se vždycky snažím udělat maximum a vůbec neřeším, jestli hrajeme na jednoho útočníka nebo na tři.
MARTIN VRBAS
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
