Železník chce porazit „svůj" Zlín. Slavii motivuje vdolky od maminky

10. 3. 2016

Praha, Zlín – /ROZHOVOR/ Na podzim jako kapitán a kanonýr táhl fotbalisty Zlína za senzačním šestým místem, teď bude chtít prodloužit jejich jarní bídu. Útočník Lukáš Železník totiž od ledna hájí barvy Slavie Praha a v pátek se s ní poprvé postaví proti klubu, který jej vychoval pro vrcholový sport.

Lukáš Železník | Foto: DENÍK/Jan Karásek

„Bude to zvláštní zápas. Zlínu jsem pořád vděčný, ale teď už jsem jinde a udělám vše pro to, aby vyhrála Slavia. Potřebujeme body," líčí Deníku 25letý obdivovatel Realu Madrid.

Zlínu by se po čtyřech porážkách v řadě také body náramně hodily. Na Slavii ale s nimi tedy nemá počítat?

(úsměv) Doufám, že ne.

Jste v kontaktu s bývalými spoluhráči?

Ano. Pořád si píšu například s Tomem Poznarem, Lukáši Pazderovi jsem přál k narozeninám a Tomovi Janíčkovi jsem posledně psal, ať se hlavně nevykartuje, že bych si proti němu moc rád zahrál. Bohužel se stal opak. Jinak si volám s Kubou Jugasem, Štěpánem Červenkou, Lukášem Motalem, no zkrátka se nic nezměnilo na vztazích, jen už se s kluky nevidím.

A hecování mezi vámi probíhá před vzájemným pátečním duelem?

S Lukášem Motalem trochu ano, ale hlavně bychom se spolu chtěli potkat na hřišti. Zlín má teď vykartovaného Tomáše Janíčka a Diega Živuliče a byl bych moc rád, kdyby v záloze nastoupil. Zasloužil by si to.

Pro své současné spoluhráče chystáte nějakou odměnu za výhru proti Zlínu?

Určitě. Hned na začátku, když jsem do klubu přišel, tak jsem říkal, že moje mamka dělá dobré vdolečky. Kluci pak pořád chtěli, abych je dovezl na ochutnávku, tak jsem tak učinil a celá kabina si na nich moc pochutnala. Takže pokud zvítězíme, mamka bude mít práci, bude péct vdolečky. (úsměv)

Už je s tím obeznámená?

Akorát jí budu odpoledne volat (rozhovor vznikal v úterý dopoledne – pozn. red.), ať se pomalu připraví, tak doufám, že všechno vyjde. (úsměv)

Co vlastně říkáte na jarní výsledky Zlína a jeho propad tabulkou z 6. na 10. místo?

Zápasy jsem buď celé, nebo ze sestřihů viděl a je pravda, že začátek týmu nevyšel. Ale body má nahrané. Na druhou stranu musí získat další, protože čím víc bude prohrávat, tím víc na něj bude situace doléhat. Znám to z vlastní zkušenosti ze Zlína. Doufám, že teď ještě kluci počkají, sérii zlomí v důležitém utkání s Olomoucí a poté pošlapou.

Mužstvo vstřelilo ve čtyřech duelech jen jeden gól. Vnímáte, že mu v útoku chybíte?

Ne. Dame Diop, Tonda Fantiš i Marko Jordan jsou šikovní kluci. Jen to teď na ně spadlo, že nedávají branky, nicméně do šancí se dostávají. Jak dají nějakou šmudlu, tak se rozjedou a vše bude zase fungovat.

Vám se střelecky taky nedaří. Zařadí vás trenér Dušan Uhrin v pátek do základní sestavy?

Nevím, tady je to jiné než ve Zlíně, kde člověk v tréninku od středy poznal, jestli bude hrát. Trenér tají sestavu do poslední chvíle. Moc rád bych nastoupil, a i když to bude jen na chvíli, tak každou minutu se budu snažit o to, aby Slavia vyhrála.

Proč jste se zatím v novém působišti gólově neprosadil?

Začínám tady třetí měsíc a s týmem si sedám. Ve Zlíně jsem hrál profesionální fotbal pět roků a vše jsem mohl dělat i poslepu. Na druhou stranu šance jsem v zápasech měl. Doufám, že se brzy trefím a branky začnou padat. K tomu je ve Slavii větší tlak, člověk nehraje pořád a podobně.

S vytížením jste spokojený? Dvakrát jste figuroval v základní jedenáctce, dvakrát jste nastoupil jako žolík.

Každý chce hrát pořád, ale vše se odvíjí od gólů. Když začnou padat, budu hrát víc. Zatím jsem rád, že naskakuju do zápasů a musím být spokojený.

Oproti Zlínu musíte ve Slavii o místo tvrdě bojovat. Je to velká změna?

Ano. Na tréninku se zdravě bojuje o flek, nikdo nic nevypustí a je to jízda jak při zápasech. Ne že by to ve Zlíně tak nebylo, ale tady je to prostě větší jízda.

V čem je vůbec největší rozdíl mezi oběma kluby?

V zázemí a ambicích. Tréninkové plochy, regenerace, stadion, všechno je to neuvěřitelné. A tím, že je to Praha a Slavia, tak každý chce jen vítězství, nic jiného nikoho nebaví. Když nevyhrajete nějaký zápas, je to špatně.

Na to musí být hráč psychicky dost odolný. Jak snášíte nároky?

Je to opravdu velká změna. Teď už se snažím stres odbourat, ale známe českého diváka. Když se všechno vyhrává, je to v pohodě, my to ovšem teď máme tak na rozmezí, takže někteří super, někteří nadávají.

Ale „kotel" vás podporuje vždy, je to tak?

Až kluci přijedou a uvidí tribunu za bránou, tak dostanou husí kůži. S Brnem tu byla neuvěřitelná atmosféra a s Baníkem to bylo úplně TOP. Nešlo slyšet slova na hřišti. A skalní fanoušci nám vytvářejí domácí prostředí i venku.

Když se vrátíme zpět k vám, tak vy máte v útoku silnou konkurenci – kanonýra Milana Škodu a Bosňana Murise Mešanoviče. Panuje mezi vámi rivalita?

Ne. S Murisem si úplně v pohodě vyhovíme, když něco potřebujeme, také je nový, a se Škoďákem rovněž není žádný problém. Celkově je kabina skvělá. Měl jsem obavy z toho, že mě nevezme jako Moraváka, ale táhne se tady za jeden provaz. Při utkání žije a fandí i lavička. Srovnal bych to se Zlínem.

A alespoň vaše nářečí se stalo terčem vtípků?

(smích) Když začnu to svoje, tak kluci nerozumí skoro nic. (smích) Řeč tedy potom opakuji tím jejich hrozným jazykem. (smích) V šatně vedle mě sedí Martin Latka a Pepa Hušbauer, je to vždycky sranda. Jednou jsem se s Latym bavil o bydlení, říkal jsem, že jsem našel nějaký barák s receptou dolů, tak z toho zůstal úplně vykulený a stopl mě, že nic nerozumí. (smích) A druhá perlička je, že já místo slov nyní a teď říkám včil. Toho se chytil brankář Martin Berkovec a začal mě při vstupu do kabiny vítat místo oslovení čau Lukine či čau Železo pozdravem čau včil. (smích) Ujalo se to pak i u ostatních.

Na zádech sešívaného dresu máte na útočníka nezvyklé číslo dvě. To jste si jej vybral záměrně?

Chtěl jsem sedmičku jako ve Zlíně, ale nosil ji Standa Vlček a teď je vyřazená. V klubu říkali, že až někdo zase vystřelí Ligu mistrů, tak ji dostane. (úsměv) Pak už byla volná jen taková netradiční čísla a mezi nimi dvojka, tak jsem zvolil ji, protože můj brácha je velký slávista a chtěl jsem, aby alespoň takto byl se mnou a hrál.

Jak si zvykáte na život v Praze?

Ze začátku jsme hlavně hledali bydlení se snoubenkou, což se nám teď podařilo, takže je to fajn. Ke stadionu to mám pět minut autem a patnáct minut pěšky. Jinak je tady hodně kulturního vyžití, nicméně zatím se můj život točí hlavně kolem fotbalu. Těším se spíš, jak bude tepleji, jak se člověk bude moct procházet po městě do večera a podobně. Na dopravu jsem si už zvykl, někdy jezdím do centra autem, někdy využívám MHD. Je tu super, ale všude dobře, doma nejlépe. (úsměv)

A ztratit se vám už „podařilo"?

Jednou, když jsme jeli se snoubenkou koupit do IKEY výbavu do bytu. Prodejna je na okraji Prahy a při cestě jsem měl odbočit druhou zatáčkou, jenže jsem to vzal tou první a cestoval do Hradce Králové. Začalo sněžit a zajeli jsme asi třicet kilometrů. No cesty a uličky jsou hrozné, samé kostkovice. Zlatý Zlín v tomto směru. (úsměv)

Sezona 2015/16