Zlínský fotbal provázejí vzestupy i tvrdé pády

Níže čtěte také:

Jenom sestup z první ligy musel skousnout šestkrát, poslední při kulatém jubileu. I proto letos klub žádné oslavy nezorganizoval.

„Je to pro mě nepříjemné překvapení. Chápu, že když se sestoupilo, tak není na oslavy nálada, ale alespoň nějakou připomínku výročí měli funkcionáři přichystat. Slavili plavci, hokejisté, teď i ragbisté,“ říká smutným hlasem Jindřich Janků, historik a kronikář klubu, který je pouze o sedm let mladší než v roce 1919 založený SK Zlín.

Když se snese na hřiště hejno hus

Fotbal se ale hrál v nynějším krajském městě už před první světovou válku pod hlavičkou FK Zlín. Tehdejší nadšenci kulatého nesmyslu museli čelit nejrůznějším kuriózním potížím. „Tak třeba hřiště leželo na obecním trhovišti Za sýpkou (budova Svitu 31 a současný okresní úřad - pozn. autora) a před nedělním zápasem musely být odklizeny zbytky po prodávaném skotu a zápasy byly někdy uprostřed hry přerušeny, protože se na hřiště sneslo hejno hus,“ čte Janků zápisky ze své kroniky.

V ní podrobně mapuje historii oddílu od jeho vzniku až do sezony 1984/85, kdy odešel do důchodu. Bývalý sekretář a tajemník klubu vlastní kopii, originál i s dobovými snímky je v majetku Sportovních klubů Zlín. „Informace o prvních letech jsem čerpal ze starých časopisů, které vycházely za Bati, a které byly uloženy v knihovně Svitu,“ vzpomíná Janků.

Nenadálův hattrick skolil Spartu

Právě světoznámá obuvnická firma Baťa vzala v roce 1921 SK Zlín na žádost fotbalistů pod svá křídla. „Klub tím nesmírně získal na své popularitě, neboť se o něj začala zajímat širší sportovní veřejnost,“ podotýká Janků.

V celostátním měřítku dal o sobě poprvé vědět o pět let později, kdy už jako SK Baťa porazil doma v přátelském utkání i díky hattricku Nenadála Spartu Praha 6:4, která se chystala na americký zájezd.

Mužstvo působilo v Hanácké fotbalové župě a pěstovalo čilý mezinárodní styk. Absolvovalo turné do Jugoslávie a Rakouska, zdolalo v Poznani polského mistra Wartu a na svém hřišti se střetlo s Allmänn Idrottskluben Stockholm. Zápas s tehdy nejlepším týmem Švédska sledovalo devět tisíc lidí a pro český rozhlas ho ze Zlína komentoval populární sportovní reportér Josef Laufer. Hodně fanoušků přilákalo do hlediště také střetnutí proti jedenáctce komika Vlasty Buriana.

„O zájmu zlínských fanoušků o fotbal svědčí fakt, že na utkání Středoevropského poháru v roce 1935 mezi Spartou a maďarským Ferencvárosem bylo do Prahy vypraveno několik vlakových, autobusových a leteckých zájezdů,“ píše se v kronice.

Baťovci nadchli Francii

A od sezony 1938/39 už mohli příznivci klubu sledovat zápasy proti nejlepším celkům země na vlastní oči přímo ve Zlíně. Přestože SK Baťa v prvoligovém debutu na stadionu IČSK Bratislava prohrál 0:2, skončil v tabulce na lichotivém pátém místě ze 12 celků. Za Protektorátu během druhé světové války se Zlín natrvalo usadil v nejvyšší soutěži a v letech 1943 a 1944 obsadil třetí příčku za slavnými letenskými „S“. Nejúspěšnější údobí klubu vyvrcholilo krátce po ukončení okupace. V roce 1946 uspořádal klub tři zájezdy do Francie a zemi Galského kohouta oslnil. Dobový tisk Le Courier psal o velmi obávaném českém mužstvu ze Zlína. „Baťovci předvedli velkolepou ukázku fotbalu. Zřídkakdy jsme měli příležitost vidět při práci tak krásné mužstvo.“ SK Baťa tehdy zvítězil v 15 ze 16 utkání a porazil mimo jiné vítěze nultého ročníku Ligy mistrů Olympique Marseille.

Za uplácení sestup z první ligy

Dres národního mužstva v té době oblékli kanonýr Vladimír Hönig, centrhalv Rudolf Bartonec, křídelní útočník Josef Janík a bezprostředně po přestupu do Slavie bek Stanislav Kocourek. To už se ale nad klubem smrákalo. Opory Humpál, Dupal a Tichý odešly do Francie a oslabený tým za to zaplatil sestupem v sezoně 1946/47. V posledním kole sice Baťa vyhrál nad třetím Kladnem na jeho hřišti, vítězství však bylo koupeno a pád do divize neminul nejen outsidera, ale i poraženého favorita. „Rok 1947 je tak zapsán v historii klubu černým písmem,“ stojí v kronice.

Po komunistickém převratu v únoru 1948 se oddíl během roku čtyřikrát přejmenoval a už jako Sokol Svit I Gottwaldov postoupil dvakrát do první ligy, z níž však vždy okamžitě vypadl. Ve městě poté působily v celostátní soutěži Jiskra Svit Gottwaldov zastupující kožedělný průmysl a ZPS Spartak Gottwaldov za strojírenství. Pikantní bylo, že se oba celky utkaly dvakrát ve vyzývacím utkání o postup do celostátní soutěže. V roce 1953 uspěla Jiskra, o rok později Spartak.

Další vzestup fotbalu ve městě odstartovalo až sloučení obou oddílů 21. července 1958 a přejmenování na TJ Gottwaldov. „Mužstvo několikrát přezimovalo první, jaro mělo ale slabší a postup do první ligy mu dlouho unikal,“ líčí Janků. Klub se dočkal návratu mezi elitu až po šestnácti letech v sezoně, která začala srpnovou okupací Československa vojsky Varšavské smlouvy. Na podzim téhož roku přijelo do Gottwaldova anglické mužstvo FC Port Vale, za něhož hrál první držitel Zlatého míče pro nejlepšího fotbalistu Evropy slavný Sir Stanley Matthews.

Do Gottwaldova přijel v PVP Eindhoven

Z nejvyšší soutěže se ale fanoušci mohli těšit jen dvě sezony. Přesto měl klub důvod k oslavám. V roce 1970 vyhrál Československý pohár, když ve finále zdolal Slovan Bratislava. Tým měl i štěstí, protože o dvě kola dříve skončil zápas se Zbrojovkou Brno bez branek, na pokutové kopy nerozhodně 5:5 a o jeho postupu rozhodl až los.

„Na tu dobu vzpomínám nejraději. Hrál tady Dublin a Eindhoven v PVP, to bylo něco unikátního,“ připomíná Janků premiérové duely klubu v pohárové Evropě. Gottwaldov tehdy v předkole Poháru vítězů pohárů vyřadil irský FC Bohemians Dublin a v úvodním zápase prvního dějství porazil PSV Eindhoven 2:1. V Nizozemí ale prohrál 0:1 a vypadl.

V sedmdesátých letech následovalo sportovně nejméně povedené období oddílu, které vyvrcholilo v sezoně 1972/73 pádem ze druhé ligy. „Hra v tomto období byla natolik neatraktivní, že na stadionu se scházelo jen několik stovek nejvěrnějších příznivců,“ žaluje kronika.
Období neúspěchů skončilo zároveň s komunismem

Lepší časy nastaly až po listopadové revoluci v roce 1989. Klub se po pádu komunismu okamžitě vrátil k historickému názvu SK Zlín, vzápětí se přejmenoval na FC Svit Zlín a dvakrát sahal po postupu do první ligy. Poprvé mu unikl vinou horších vzájemných zápasů s Plzní, podruhé o bod. Účast v nejvyšší soutěži si zajistil paradoxně až ze šestého místa v sezoně 1992/93. Rozpad federace totiž umožnil postup pro šest mužstev ze druhé národní ligy do nově vytvořené České ligy a Zlín nabídnutou rukavici zvedl. Klub se mezi elitou ale ohřál jen tři sezony a těsně před koncem tisíciletí ho dostihly ve druhé lize finanční problémy.

„Když končil jako majitel Jan Řehák, panovalo období nejistoty. Nechodily výplaty. Na Vánoce jsme dostali deset tisíc, které jsme museli utratit v určených obchodech. To bylo skličující. V tu dobu jsme se ale my starší hráči dozvěděli, že závazky převezme od léta Svit. Jenže ten se pak taky dostal do potíží, až nás zachránil pan Červenka s Lukromem, který je tady doteď,“ vykládá Petr Klhůfek, tehdejší hráč mužstva a současný sekretář oddílu.

S místní zemědělskou firmou luhačovického podnikatele v zádech postoupil klub v roce 2002 do první ligy, v níž vydržel sedm sezon pod názvem hlavního sponzora FC Tescoma. Nejvíce byl vidět v prvních dvou ročnících, kdy pod taktovkou trenéra Vlastislava Marečka skončil dvakrát sedmý a zajistil si účast v letní evropské pohárové soutěži Intertoto. V roce 2004 došel do třetího kola a na vyprodané Letné přivítal španělské Atlétiko Madrid.

Přestože bylo v celkovém součtu dvou zápasů nad jeho síly, vítězství 2:0 na jeho hřišti v odvetě patří k nejcennějším výsledkům Zlína. S odchodem Marečka do Teplic se ale tým postupně horšil a letos v květnu i přes skvělou jarní stíhací jízdu spadl.

„Přestože už na fotbal kvůli zdraví nechodím a sleduji ho jenom v novinách nebo televizi, chtěl bych, aby se Zlín vrátil hned do první ligy. Byl by to opožděný dárek k jubileu,“ přeje si Jindřich Janků.

Maséra budu dělat do smrti, směje se Stružka

Zlín - Najdete jej na společných fotkách dorosteneckých týmů TJ Gottwaldov ze sklonku šedesátých letech i na posledních plakátech FC Tescoma Zlín. Bývalý hráč a nyní masér František Stružka je aktivně nejdéle sloužícím členem fotbalového klubu z krajského města. „Do Zlína jsem přišel v roce 1970 a kromě dvou let na vojně jsem zůstal klubu věrný až do dneška,“ vzpomíná 54letý rodák z Drnovic u Valašských Klobouk.

Jak jste se dostal do Zlína?

Uviděl mě pan Válek z ligového dorostu, a protože jsem šel do učení do Rudého října, tak mě vzal do dorostu. Tehdy se přestupovalo zadarmo. Bylo to pro mě parádní. Jezdili jsme do ciziny. Tím pravým kouzlem pro mě ale byly nedělní předzápasy před první ligou u elektrárny. Dívaly se na nás tři čtyři tisíce lidí.

Po návratu z vojny jste se hned prosadili do sestavy, což nebylo moc obvyklé...

Přišel jsem, když Zlín spadl ze druhé ligy. Trenérem byl Josef Kučera a on nám mladým dal šanci, čemuž se divím doteď. Mně, Košařovi, švagrovi Lojzovi Máčalovi... Pořád si živě pamatuji jeho gól v Třinci. On chytal a dal ho přímo z výkopu přes celé hřiště.

V prvním týmu jste vydržel deset let, proč jste skončil?

Byl jsem zvyklý hrávat, a když jsem seděl na lavičce, sebral jsem se a šel raději kopat do Březůvek třetí třídu. Od mužstva jsem ale neodešel. Primář Hanák a lékař týmu mě přemluvili, abych si udělal masérský kurz. A protože jsem chtěl u fotbalu ve Zlíně zůstat a trénování mě nelákalo, tak jsem to vzal.

A také jste zastával funkci hospodáře, kustoda. Jak jste to všechno stíhal?

Dříve stačil na tyhle věci jeden člověk za málo peněz. Nedalo se to stíhat, zaměstnával jsem celou rodinu. Pak ale přišel trenér Adamec a chtěl, aby se práce rozdělila mezi více lidí.

Co všechno obnáší vaše povinnosti?

Teď jsme na to dva s Jardou Del Faverem. Když kluci přijdou na hřiště, všechno musí mít nachystané, teda kromě kopaček, ty si hlídají sami hráči. Také se staráme o pitný režim, bazén, saunu. Před zápasem hráče masírujeme a zetejpujeme. Po utkání je regenerační masáž. Ve dvou zvládneme jedenáct kluků asi za hodinu a půl.

Říká se, že maséři slouží jako vrba pro hráče. Je to pravda?

Kluci mi řeknou všechno, ale dál nic nepustím. To bych si druhý den mohl sbalit věci.

Jak dlouho chcete ještě vydržet u týmu?

Do smrti. (Smích.) Asi budu dobrý, když jsem v klubu zůstal čtyřicet roků. Taky manželka je kuchařkou ve školce pěkně dlouho, takže je taky asi dobrá. (Znovu smích.) Ale teď vážně. Budu rád, když to doklepu, jak se říká, do důchodu. Ten mám za osm a něco.