KOZLŮV HASIČSKÝ POČIN: V Trnavě zachraňovali obec bez pomoci zvenčí

Říčka Trnávka hltá nebeský vodopád plnými doušky. Její jindy mírný tok nabývá každou minutou a mění se v ukrutný dravý proud. Přidávají se i divoké lesní potůčky, které bývají po většinu roku téměř vyschlé. Teď se v nich valí další a další voda z Hostýnských i Vizovických vrchů.

Maminku hasiče Miroslava Srovnala probouzí před druhou hodinou nekonečné pršení. Když v zápětí zazní hasičská siréna, vzpomene si na svého syna, který je na vojně v Benešově u Prahy. Při pohledu z okna se jí uleví, že dnes Mirek ke zbrojnici nemusí.

„Chlapi, valí se to sem strašně rychle! V první řadě musíme odklidit dřevo a větve z mostků, co vedou k barákům, jinak je voda všecky vyplaví!“

Povely velitele hasičů znějí jasně a všichni se dávají bez váhání do práce. Uvazují se vzájemně na lana, vrhají se do nemilosrdného proudu a odklízejí větve, stromy, všechno co voda přináší.

Ve stejnou dobu, kdy hasiči ze všech sil odklízejí vodnímu živlu z cesty překážky, aby nevybočoval z koryta a neničil další domy, projíždí Trnavou sanitka s rodičkou.

V dolní části vesnice šlápne řidič prudce na brzdu. „Jsme odříznuti! Voda se vylila vysoko na silnici, tohle neprojedeme!“ Mladá žena však nemůže čekat. V sanitce se jí narodí zdravý syn, dostává přezdívku Plaváček.

Vesnice je nedostupná a odkázaná pouze na pomoc tamních hasičů. Díky jejich nepřetržitému nasazení nedochází k újmám na životech, pouze k obrovských škodám na majetku.

Ani po opadnutí vody jejich práce nekončí. Odklízejí bláto, odstraňují nekonečné nánosy větví, stromů a nepořádku, a hlavně čistí studny v celé vesnici. Pro většinu jsou totiž jediným zdrojem pitné vody.

Za dva dny je v trnavské škole vysvědčení. Evička Vajďáková kličkuje mezi kalužemi, ale i tak si zašpiní střevíčky od bláta...

Dnes je z ní členka trnavského sboru dobrovolných hasičů. Z Mirka Srovnala, který se ničivým povodním díky vojně vyhnul, je starosta sboru.

„Když jsem se tehdy v sedmaosmdesátém vrátil domů na opušťák, vůbec jsem vesnici nepoznal,“ vzpomíná.

Od této ničivé povodně dělají trnavští hasiči všechno pro to, aby se podobná tragédie neopakovala. Pravidelně čistí potoky podél šestikilometrové obce. Na pomoc přibírají i členy dalších trnavských spolků, lyžaře, fotbalisty, myslivce a střelce.

Povodně se do Trnavy vracely v desetiletých intervalech, ale i díky prevenci nedosáhly již nikdy tak ničivých rozměrů.

Sbor dobrovolných hasičů Trnava má dnes ve svých řadách 59 členů, z toho 15 dětí a téměř třetinu žen. Velkou pozornost věnují trnavští právě dětem. Pomáhají také obci se sázením a ochranou stromků v lese, s úklidem sněhu i s pořádáním kulturně společenských akcí.