„Nejraději bych skončil ze dne na den. Nejhorší by bylo, kdybych dlouho dopředu věděl, že už hrát nejde a konec bych před sebou tlačil. Zatím se cítím dobře. Když jednou ráno nevstanu, tak prostě nepřijdu,“ vzkazuje Hamrlík.

„Cítím se dobře, a dokud zdraví vydrží a budu nějakým způsobem platný, tak chci hrát. O konci vůbec neuvažuji,“ tvrdí Leška.

Úvod sezony je tady. Cítíte ještě ve svém věku a se svými zkušenostmi nějakou nervozitu?

Leška: Zatím trochu, ale ta pravá předstartovní nervozita přijde až v pátek.

Hamrlík: Ano, už ji trochu vnímám.

Jak se vám s přibývajícím věkem vstává?

Hamrlík: Moje babička má se spánkem problémy, která má osmdesát let. Já mám ještě času dost.

Leška: Je to přesně naopak. Čím starší, tím člověk hůř spí.

Jak vy dva jste se vlastně poznali?

Leška: Už jsem tady hrával a Martin se zrovna vrátil z Kanady.

Hamrlík: Bylo to v kabině. Vrátil jsem se ze zámoří a Petr už tady byl. Ještě sice moc nehrál, ale už se chodil na mě dívat. (Výbuch smíchu.) Ještě jsi byl tehdy v juniorce. Vím, že jsem si kdysi přišel k tobě půjčit izolačku.

Martine, vy jste si během kariéry prošel nejrůznějšími zdravotními problémy. Měl jste zánět mozkových blan, dlouhodobé problémy máte i s levým kolenem. Ozývá se čím dál častěji?

Hamrlík: Určitě, koleno už nebude nikdy lepší. Ale na druhou stranu je cítí i zdravý člověk, když jej po zápase bolí nohy.

Leška: Až na zlomenou nohu v play off 2005 se cítím v pořádku.

Mistrovský titul jste už oba vyhráli. Jakou máte ještě motivaci, která vás žene dopředu?

Leška: Ještě bych si rád jednou zopakoval mistrovské oslavy nebo minimálně účast ve finále. Když roky postupně naskakují, člověk si čím dál víc uvědomuje, že těch sezon už příliš nebude. Takže se těším na každou sezonu.

Hamrlík: Motivaci mám do každého zápasu, protože nechci hazardovat se svým jménem. Hokej sleduje spousta lidí, takže nechci být na ledě trapný. Chci hrát pořád naplno. Navíc tým na nás stále spoléhá. Přece tam nemůžeme nic vypustit, jinak by nám to lidi dali hned sežrat.

Martine, chybí vám odehrát 33 utkání do vyrovnání rekordu Miroslava Okála, který odehrál 823 zápasů v nejvyšší soutěži. Chcete je překonat?

Hamrlík: Nevěděl jsem o tom, ale když jsi to teď řekl, tak to vidím reálně, že bych ho mohl dohnat. Musím ale zůstat ještě zdravý.

Petře, vy máte náskok šesti gólů na Jaroslava Balaštíka.

Leška: S ním závodit nebudu. On je střelec, takže těch gólů dá určitě víc.

Už jste uvažovali, co budete dělat po ukončení kariéry?

Leška: Ještě nad koncem nepřemýšlím, ale určitě bych rád zůstal u hokeje, protože se mu věnuji celý život a je jediný, čemu pořádně rozumím.

Hamrlík: Ještě nevím, možná nějaká pěkná autodílna, protože jsem vyučený mechanik. Budu tady chodit pořád, snad mi dají dobrou „permicu“ někam do vipky nebo mě pustí na klubová sedadla. Možná bych se nejraději sbalil, jak ten kuchtík, který si vzal anténu a našteloval si ji v Austrálii a hokej úplně vypustil z hlavy.

Petře, nechal byste si v Martinově autoservisu spravit auto?

Leška: Možná tak vyměnit prasklou pneumatiku nebo si nechat natankovat. (Smích.)

Hamrlík: On má diesel, tak by mu tam načepoval. Potřeboval by auto hodit někdy i do myčky.

Janečka prohlásil, že by vás jednou chtěl angažovat do manažerských pozic. Dokázali byste si to představit?

Hamrlík: Nepřemýšlel jsem nad tím, tady je mnohem víc dravců, kteří by je obsadili. Navíc pro tolik lidí manažerských postů, kteří chtějí jít nahoru, ani není.

Leška: Určitě by to bylo lákavé, ale bylo by to až za delší dobu. Nevím, co bude do té doby.

Nelákala by vás třeba po vzoru brankáře Jakuba Sedláčka nějaká politická aktivita?

Hamrlík: Spíš podle Martina Janečky, který jezdí v bavoráku. Kuba jen v oktávce. Takže mě láká spíš kariéra Martina Janečky. (Směje se.)

Leška: Já to raději nebudu komentovat.