VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Český Lindström na NHL zanevřel. Blaťák právě oznámil konec kariéry

Mnozí už v něm viděli nového Niklase Lindströma, bývalého špičkového švédského hokejového obránce Detroitu Red Wings. „Obdivuju ho,“ svěřil se na startu své kariéry MIROSLAV BLAŤÁK, z něhož ve Zlíně rychle vychovali výtečného beka i oporu národního týmu, mistra světa 2010 a dvojnásobného šampiona ruské KHL.

5.5.2017 1
SDÍLEJ:

PSG Zlín, Miroslav BlaťákFoto: DENÍK/Jan Karásek

Blaťák před chvílí oficiálně ohlásil konec aktivní kariéry. „Rozhodl jsem se ze zdravotních důvodů. Nemohl jsem hrát tak, jak bych sám očekával," vysvětloval Blaťák. V pouhých 34 letech. Stopku mu vystavila chronicky bolavá záda. Na rozdíl od svého idolu v NHL nikdy neprorazil.

„V tomto věku se už nechci někam tlačit a něco si dokazovat. Už jsem na NHL zanevřel, nemá to význam. Kdyby mi bylo dvaadvacet, tak neváhám a jdu si zkusit splnit sen z mládí. Ale nyní jsem si už zvykl na Rusko,“ vysvětloval před dvěma lety Miroslav Blaťák.

Právě ve 22 letech zvedl ve Zlíně nad hlavu mistrovský pohár. Tenkrát se dostal na svůj pomyslný vrchol. Se svou flegmatickou povahou se přesto nikam netlačil. Měl čas, odchod stále odkládal.

„Cítím, že na NHL zatím nemám,“ prohlásil Blaťák v roce 2001, kdy ho rudá křídla draftovala ve 4. kole celkově jako 129. hráče.

„I tohle je pro mě úspěch. Vůbec jsem to nečekal ani o tom nevěděl. Když mi pak zavolali, že patřím Red Wings, docela jsem koukal,“ byl potěšen zájmem jedenáctinásobného majitele slavného Stanley cupu.

„Do Ameriky ale nespěchám, mám čas. Chci se dostat na určitou úroveň v našich podmínkách. Vím, že do NHL mě čeká ještě strašně dlouhá cesta,“ vykládal novinářům do nastrčených diktafonů.

Na farmu nechtěl

Tenkrát se účastnil letních kempů s Detroitem, který ho lanařil.

„Byla to velká dřina, protože jsme trénovali od devíti ráno do pěti hodin večer. Neuměl jsem anglicky a trochu jsem se bál. Odezva ale byla pozitivní. Agent říkal, že se mnou byli spokojení,“ líčil Blaťák, který měl tu čest se setkat i se svým dětským vzorem, Niklasem Lidströmem.

„Viděl jsem ho osobně. Skutečně vynikající hokejista,“ vysekl mu poklonu Blaťák.

Později proběhla i jednání s Chicagem Blackhawks. Ačkoliv v zámoří o konstruktivního beka s výbornou přihrávkou i bruslením zájem trval, on částečně z pohodlnosti, kvůli jistotě a také finanční stránce vábení odolával.

Přece jen postupně si v Evropě vybudoval silnou pozici špičkového zadáka, získal renomé, finančně také nestrádal. V zámoří by se s ním rozhodně nemazlili. Evropský styl hokeje a širší kluziště mu seděl víc. Navíc mu nabízeli pouze dvoucestnou smlouvu, se kterou by měl menší možnosti se prosadit v prvním týmu Red Wings.

„Proto jsem ji neakceptoval. Na farmě se mi hrát nechce. Když mi to za mořem nevyšlo, zůstanu v Rusku. S tím nemám nejmenší problém,“ uvažoval.

Blaťák vyrůstal ve Zlíně, kde od pěti let hrával lední hokej a zároveň i fotbal. „Až do čtvrté třídy jsem stíhal oba sporty. Nemám moc rád horko, proto jsem zvolil hokej. Na ledě se cítím lépe,“ vysvětlil jasnou volbu zadák.

Prošel všemi mládežnickými kategoriemi, zahrál si i v národním týmu. Premiérový extraligový start přišel v sezoně 2000/2001 13. února 2001 ve 44. kole doma proti Havířovu (1:2). Chytil šanci a už nepustil. Postupně se vypracoval k nedílné součásti zlínské sestavy a dokonce si zahrál ve druhé formaci vedle Jiřího Marušáka i čtvrtfinále play off 2001 proti Vsetínu.

„Byl jsem hodně překvapen, že mě trenéři nasadili. Hodně jsem se bál, abych něco nepokazil a neudělal chybu,“ přiznal sympaťák, který se učil od někdejšího výtečného obránce a později trenéra Antonína Stavjani.

„Hodně mě ovlivnil. Předával mi zkušenosti úspěšného obránce. Naučil mě, co mám v konkrétních chvílích zápasu dělat. Jeho rady mi moc pomohly,“ poznamenal.

O Blaťákovi se vždy hovořilo jako o výborném bruslaři, který po příchodu do první formace k Hamrlíkovi s nadsázkou bruslil za něj.

„Trenér Venera mi ale třeba říkával, ať víc bruslím. Prý jsem na ledě postával,“ vrátil se Blaťák na začátek své seniorské kariéry.

„Náš nejlepší bruslař,“ pronesl o tři roky později kouč Ernest Bokroš.

„Ten kluk se se mnou hodně nabruslí,“ doplnil ho tenkrát i jeho parťák z první formace a dnes jeho trenér Martin Hamrlík.

I proto se v roce 2004 mohli společně napít z mistrovského poháru. Pro Blaťáka to byl první výraznější úspěch v kariéře.

„Vyhrajete zlato, všichni šílí, ale postupně nadšení přejde. Už je to historie a lidé na minulost moc nemyslí, vše směřuje k současnosti. Úspěch je krátkodobá záležitost,“ nevracel se Blaťák v čase.

Tenkrát však zlínský bek tradiční ceremoniál strávil v kabině.

„Stalo se něco neuvěřitelného, jsem z toho zmatený. Opravdu jsem netušil, že se rozdávají medaile,“ líčil značně překvapený zadák Blaťák, který v té době pózoval v šatně fotografům u odpadkového koše s bruslemi. „Teď už je nebudu potřebovat,“ smál se Blaťák.

Se Zlínem ještě vybojoval stříbro o sezonu později, přesto z mateřského klubu za každou cenu neutíkal, ačkoliv nabídky mohl prohrabovat jako letáky ve schránce. Jen z Ruska jich bylo šest.

Odešel až po sezoně 2005/2006, ovšem nikoliv do NHL navzdory tomu, že opět licitoval s Detroitem.

„Každý by tam chtěl jít. Už na to mám i věk. Vypadalo to nadějně, ale nedohodli jsme se. Přijal bych pouze jednocestnou smlouvu, ale takovou šanci jsem nedostal. Zklamaný však nejsem,“ tvrdil Blaťák, který v české extralize nastoupil celkem k 351 zápasům, vstřelil v nich 35 branek a přidal 75 asistencí.

Nakonec v roce 2006 zvolil švédskou Elitserien, kde ročník odkroutil v dresu Mory.

„Měl jsem nabídky i z Ruska, ale dal jsem přednost Švédsku. Hrají tam výborný obranný systém. Je to vysoce postavená soutěž, sledovaná skauty.“

Na první zahraniční štaci se Blaťákovi líbilo. Zabydlel se v 11 tisícovém městečku Mora ležícím v srdci Švédska. „Je to menší město. Je tam krásné prostředí, třeba jezero,“ vypozoroval zlínský rodák přezdívaný Bláto.

„Navíc tam byli velice přátelští lidé, kteří navíc hodně prožívali hokej. Mívali jsme vyprodáno. Hráli jsme třeba třetí od konce a lidi chodili. To bylo působivé. Diváci stále fandili, což se třeba v Česku moc nevidí,“ všiml si Blaťák, který nasbíral v 57 zápasech 23 kanadských bodů za 7 gólů a 16 asistencí.

Po sezoně se však vydal opět o level výš. Zlanařila ho ruská Ufa do Kontinentální ligy. Naráz se ocitl v prostředí luxusu, peněz, přepychu, ale také obrovského tlaku a očekávání.

„Prohrajete jeden z pěti zápasů a hned je to špatně. Výpadky se neomlouvají. Když se nedaří, tlak je velký. Na druhou stranu je o hráče po všech stránkách postaráno,“ popsal Blaťák.

V soutěži obecně považované za druhou nejlepší na světě nastupoval proti spoustě hvězd a osobností třeba v čele s Jaromírem Jágrem. Kabinu pro změnu sdílel s ruským rebelem a v Čechách neoblíbeným rabiátem Alexanderem Radulovem, dnes útočníkem Montrealu Canadians.

„Na ledě je obrovský dříč a profesionál. Nevypustí jediný souboj, někdy se ale stane, že to přežene. V soukromí i v kabině je pohodář, usměvavý kluk, který nezkazí žádnou legraci,“ poukázal Blaťák na pravou tvář Radulova.

Odchod nečekal

Po šesti sezonách se však stal pro bohatý klub přebytečným a zamířil do necelých 1400 kilometrů východně vzdáleného Omsku. Tedy na Sibiř.

„V Ufě se mi líbilo. Je to pěkné město, Zabydlel jsem se tam. Byl jsem tam maximálně spokojený. Měl jsem vše, co jsem potřeboval,“ pochvaloval si český zadák.

„Přitom jsem tam měl smlouvu ještě na dva roky. Najednou mi ale řekli, abych si hledal nový klub. Nečekal jsem to. Nevím, co se stalo. Nikdo mi nic nevysvětloval. Postavili mě před hotovou věc. Ozvaly se mi tři kluby, z nichž jsem si vybral Omsk,“ popsal rychlý přesun Blaťák.

Za těch sedm let už přišel na chuť i řeči. Bez potíží se domluví.

„Přitom jsem třeba slovník nikdy nepotřeboval. Ani jsem se nenutil řeč učit. V Rusku žiji dlouho, poslouchám lidi kolem sebe a vnímám. Takhle jsem se do toho dostal. Nyní již rozumím všemu, rusky jsem se naučil v kabině. Už se ze mě stal tak trochu Rus,“ pousmál se Miroslav Blaťák, který svou ruskou éru dokončil v Čerepovci, kde však i vinnou zdravotních potíží odehrál jen 18 zápasů a sezonu 2015/2016 musel předčasně odpískat.

Vrátil se do Zlína a dřel na návratu na led. „Zlín je prioritou,“ vzkázal Blaťák.

Slovo dodržel i podruhé a koncem dubna klub oficiálně oznámil příchod slavného odchovance.

„Táhlo mě to po dlouhých letech strávených v Rusku domů. Samozřejmě mám z návratu skvělé pocity a jsem rád, že se vracím do mateřského klubu. Chtěl jsem být po letech v cizině opět s rodinou doma. Se Zlínem jsme si vyšli při jednání maximálně vstříc,“ pochvaloval si Blaťák, který se zrovna stěhoval do nového domu na okraji Zlína.

Jenže ani během sezony se mu zdravotní trable nevyhýbaly, což se podepisovalo i na jeho výkonnosti. Vstřelil tři góly a přidal patnáct asistencí. Jenže také byl na ledě i spousty inkasovaných gólů.

„I já od sebe čekám víc,“ reagoval Blaťák během sezony na kritiku trenérů.

Poslední zápas kariéry odehrál v bojích o umístění proti Pardubicím. Do dalších už nezasáhl a začalo se spekulovat, že jinak úspěšnou kariéru byť nedobrovolně zabalí.

Během ní se také stačil předvést na mezinárodní scéně. Vždyť Blaťák se již celkem čtyřikrát stačil dostat do konečné nominace na mistrovství světa. Poprvé se ocitl již v nominaci na šampionát v roce 2006 v Rize, kde ale neodehrál jediný zápas. Přesto mu na krk pověsili stříbro.

„Je to sice medaile, ale nikoho nenadchne, když si na šampionátu nezahraje ani jeden zápas. Ale takový je sport,“ uvědomoval si Blaťák, který do výběru patřil i v letech 2009 (6. místo), 2012 (bronz) a především v roce 2010, kdy se národní tým s ním v sestavě stal mistrem světa.

„Ze začátku mi úspěch vůbec nedocházel, vše přišlo až postupně. Pak si to člověk uvědomí. Je to zatím nejhezčí zážitek celé kariéry,“ vyznal se Blaťák, který se rovněž zúčastnil olympijských her 2010 ve Vancouveru.

Už mu tak zbývalo zahrát si jen o slavný Stanley cup. Jenže toho se už nedočká…

„Končím,“ řekl před chvílí novinářům.

Autor: Daniel Ostrčilík

5.5.2017 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Fastav Zlín. Ilustrační foto

Fotbalisté Zlína remizovali i v generálce na ligu

Kukuřičné bludiště u Otrokovic.
21

Bludiště v kukuřici: ztratit se lze v Otrokovicích i v Kroměříži

Myslivci rozmisťovali pachové ohradníky. Ty mají zabránit migraci divočáků

VIDEO / Tisíce kelímků s pěnou a koncentrátem, stovky myslivců, desítky kilometrů. Tak v sobotu vypadala hranice Zlínského okresu od brzkých ranních hodin.

Svatební šaty. I od Baťů. Podívejte se

Desítky svatebních oděvů a doplňků z let 1800–2000, včetně dokonale věrné repliky šatů, které měla ve svůj svatební den budoucí manželka Tomáše Bati, mohou návštěvníci vidět na výstavě Zlínské nevěsty v Muzeu jihovýchodní Moravy.

Zlín má nabito. Bojuje se i o nominaci k zápasu

Osm posil a nabušený kádr. Tak příjemný je stav ve fotbalovém Zlíně týden před ligovou soutěží. „Máme dvacet dva hráčů a tři gólmany. To je u nás nadstandardní počet,“ vyjádřil spokojenost trenér Bohumil Páník.

Kelímky u cest? Speciální ohradníky pro prasata

Tisíce plastových kelímků „ozdobí“ už dnes silnice z Lukova do Fryštáku, přes Zlín, Lípu, Veselou, Slušovice a Hrobice. Plnit budou funkci pachových ohradníků. Na africký mor pošla už skoro šedesátka prasat.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení