„Crosbyho číslo si nikdo z hráčů nedovolí vzít," všímá si úcty k největší klubové legendě Werbik, který v 69 zápasech sezony nastřílel 11 branek a přidal 12 asistencí.

Jsou to sice jen čísla, ale jaký máte ze sezony dojem?

Byli jsme mladý tým. Měli jsme hodně nováčků a já jsem byl jeden z nich. První sezona není nikdy lehká. Všechno je nové a hokej úplně na jiné úrovni. Čísla nejsou všechno. Trenérům hodně záleží na tréninkové morálce a maximálním výkonu v zápase. Taky jak se hráč prezentuje mimo led. Osobně mám ze sezony dobrý pocit.

Co vám juniorská QMJHL ukázala? Je to opravdu jiný svět ve srovnání, na co jste byl zvyklý ve Zlíně?

Sezana v Kanadě mi přinesla obrovské množství zkušeností jak na ledě, tak i mino něj. V každém týmu byl minimálně jeden budoucí hráč NHL. Každý zápas byl pro mě velkou výzvou. Na malém hřišti to bylo ze začátku náročné. Všechno je rychlejší, ale po čase jsem si zvykl.

Jakou jste dostal roli v týmu?

Každý hráč v týmu je důležitý a má svoji roli. Celou sezonu jsem měl v lajně mladší, ale šikovné hráče. Snažili jsme se hodně bruslit a napadat. Vždycky bylo fajn, když se nám podařil dát gól nebo vytvořit šance, kterou fanoušci ocenili.

Měl jste nějakou zpětnou odezvu od trenérů?

Ano, každý hráč měl po konci sezony osobní pohovor se všemi trenéry. V srpnu se vracím do Kanady na předsezonní kemp, který trvá dva týdny. Poté se uvidí, jak se vedení klubu se mnou dohodne.

Jak se vám líbí okolí a vůbec odlišný život v městečku s necelými 50 000 obyvateli?

Život a okolí se mi moc líbily. Rimouski je malé město s nádhernou krajinou, kde žije plno přátelských lidí. Bydlel jsem v rodině se starším spoluhráčem, který mi hodně pomáhal.

Jak prožívali lidé hokej?

V Rimouski je jednoznačně hokej na prvním místě. Lidé hokej milují a chodí sledovat a užívat si všechny zápasy. Lidé nás poznávají na ulicích. Vždycky je příjemné, když vás někdo cizí osloví a popřeje hodně štěstí v dalším zápase.

Jak jste cestovali na zápasy?

Cestování bylo náročné a dlouhé. Většinou jsme jezdili jeden až dva dny před zápasem. Cesty někdy trvaly i přes deset hodin, takové cesty jsme jezdili přes noc. Vždy jsme měli dostatek jídla a pití na cestu.

V klubu začínali hvězdní Crosby nebo Richards. Je po nich na zimáku cítit nějaká historie nebo památka?

Určitě ano. Na stadionu jsou rozvěšeny jejich plakáty a dresy. Občas jsem viděl lidi na zápase, co nosili dres s číslem 87. To číslo si nikdo z hráčů nedovolí vzít.

Jak jste zvládal školu?

Školu ve Zlíně mám momentálně přerušenou. V Kanadě jsem studoval jazyky: angličtinu a francouzštinu.

Až na vás a Matouše Bělohorského jsou v týmu všichni Kanaďani. Jak vás mezi sebe přijali? Nedali vám jako konkurenci v boji o místo v sestavě trochu pocítit, že tam nepatříte?

Všichni spoluhráči a trenéři nám podali ruce a představili se. Vzali nás jako cizince perfektně. Věděli dobře, kdo jsme a někteří nás uvítali českými hláškami, které si na nás připravili. Ale ty si radši nechám pro sebe.

Jedním z vašich spoluhráčů a kapitán týmu je Simon Bouroque. Pátrali jste, jestli nemá něco společného s legendárním obráncem Rayem?

Nemají spolu nic společného, i když to tak vypadá. Simon byl jediný hráč v mančaftu, který byl draftovaný NHL týmem. Byl pro všechny příkladem na ledě i mimo něj. Hodně jsem se od něj naučil. Je to skvělý hráč a kamarád.