Vrcholem byla trefa Filipa Čecha deset vteřin před koncem sedmého superfinále, kterou nakonec jen oddálil plzeňské oslavy. Ovšem Zlín v tu chvíli byl snad nejšťastnějším místem na zemi.

I když se Petr Čajánek a spol. svého snu nedočkali a budou pokoušet osud snad společně i se svým vůdcem také v následující sezoně, sluší se týmu poděkovat za obětavost, za vůli, že to ani na okamžik nezabalil.

Díky, ševci, za malé, ale o to intenzivnější „Nagano".

Teď se všichni vydají na dovolené. No, i když… třeba útočník Honejsek mi během rozhovoru přiznal, že nikam nepojede. Uvědomuje si, že je ve věku, kdy všechno kromě hokeje musí jít stranou. Hlavní pro něj je příprava. Velmi sympatické!

I díky jeho zodpovědnému přístupu si můžeme euforii zopakovat třeba už příští rok.

Připomeňte si atmosféru během Čechovy trefy na stadionu a na náměstí