„Za loňskou sezonou bych chtěl udělat tlustou čáru. Doufám, že následující bude lepší, hlavně pokud jde o zdraví. A taky že se nám podaří dojít dále než do čtvrtfinále,“ pronesl po prvním tréninku na ledě 31letý zadák.

Jak na předchozí sezonu vzpomínáte? Jenom ve špatném?

Byla jako na houpačce. První tři kola jsem nehrál a ani předtím v přípravě jsem moc nenastupoval. Potom jsem se dostal na led, dařilo se mi a cítil se v pohodě. Jenže v listopadu přišlo zranění ledviny, což mě zbrzdilo. Smůla vyvrcholila na začátku play off, něco mi škublo v rameni a vyhodil jsem si ho.

Už jste stoprocentně fit?

Ledvina, musím zaklepat, je v pořádku. Než jsem po jejím zranění vyjel znovu na led, šel jsem na tři vyšetření a po nich mi doktoři řekli, co a jak mám dělat. S ramenem ještě chodím na rehabilitace a na konzultace, jaké cviky mám provádět. Potřebuje nabrat do ruky svaly, pořád je vidět, že je slabší. Hybnost je už normální, ale něco jiného je trénink na suchu a něco jiného na ledě. Člověk neví, co se stane, když mi do ramene někdo vletí. Ale už uběhlo několik měsíců od zranění, takže by to mělo být v pohodě.

Užil jste si tří týdnů volna po suché přípravě?

Udělal jsem si chvilku volna a odjel k moři. Pak už jsem trénoval. Říkal jsem si, že musím trošku něco dělat, protože mi není dvacet. Před deseti lety jsem manko dohnal v klidu. A tyhle tři týdny přestávky mi moc nesedí. Lepší by pro mě byla delší pauza po sezoně a pak před ledem klidně přestávka jenom deset dní.

Co bolí nejvíce po prvním tréninku na ledě?

Jako každý rok nohy. Nové brusle tlačí a hlavně v obloucích. Proti kolu nebo běhání je to velká změna. První týden je nejhorší. Potřebuji tři čtyři tréninky, abych si na ně zvykl.

Kromě bruslí jste něco změnil?

Kalhoty. Jinak zůstávám u starých nebo upravených věcí a vybavení. Hokejky mám z minulého roku, nechám si je.