VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Hoši, my už titul máme za sebou, dobírá si některé spoluhráče Pavel Kubiš

Zlín – /ROZHOVOR/ Před dvěma lety se mazlil s mistrovským pohárem. Už jsou to ale jen nádherné vzpomínky na zlaté okamžiky, které si útočník hokejistů PSG Zlín Pavel Kubiš oživuje z legrace i v době, kdy si už ve Zlíně váží průniku do elitní desítky zaručující předkolo play-off.

6.1.2016
SDÍLEJ:

Pavel KubišFoto: DENÍK/Ostrčilík Daniel

„Pořád nosím v hlavě pocity, kdy se nedařilo a nyní si toho víc vážím a užívám," přiznal včera po dopoledním tréninku útočník Pavel Kubiš, který vytvořil úderné trio s Jiřím Ondráčkem a Janem Marunou, které dokáže spolurozhodovat zápasy.

Prožíváte podobnou situaci jako v loňské sezoně, kdy jste se z posledního místa vyškrábali až na šesté?

Zatím ještě ne. Vloni jsme to dotáhli, letos jsme ještě nic neudělali. Stále jsme jen v desítce. Druhá fáze teď bude se tam udržet. Takže pořád musíme vyhrát pár zápasů, abychom byli alespoň tam, kde jsme. Loni jsme to dokázali dotáhnout až do šestky. Zatím bych to vůbec nesrovnával. Většina z nás se díváme v tabulce dozadu. Máme pořád ze sezony strach. Všichni víme, jaké to je, když vám to přestane lepit. A víme, jaké to je se znovu zvednout. Jsme rádi, že jsme se zvedli, ale velký strašák v nás pořád je. Co jsme ztratili na začátku, už nedoženeme.

Jak často si právě v těchto krizových situacích připomínáte právě sezony před dvěma a třemi lety, kdy se ve Zlíně hrálo finále play-off?

S Onderem (Jiřím Ondráčkem) si na to vždycky vzpomeneme. Hlavně o tom mluvíme před Vlašákem (Romanem Vlachem), abychom ho naštvali. (smích) Vůbec do kluků, kteří u titulu nebyli, si rýpneme stylem „My už to máme za sebou, hoši." Ale všechno je to samozřejmě ze srandy.

Vidíte sám na sobě, nebo i na ostatních, že si těchto momentů s pohárem v ruce po loňské i letošní zkušenosti víc vážíte?

Pořád musíme vyhrávat. Neberu to tak, že by to bylo od nás něco dobrého. Jde ale vidět zlepšení. Když pár zápasů vyhrajete, na tréninku je hned větší legrace a obecně vás hokej víc baví. Všichni si hokej užíváme, když se daří. Ale pořád máme v paměti pocity, když se nedaří. Aspoň já to v hlavě mám. Proto si vážím i těchto pár zápasů, které jsme vyhráli a že je větší klid.

Takže mít vykřičník v hlavě není úplně špatné…

Není. Ale ten jsme měli i na začátku sezony po loňské zkušenosti. A stejně nám to nebylo nic platné. Ale tým se obměnil, snad si sedl a bude to lepší.

Momentálně nastupujete ve druhé formaci s Jiřím Ondráčkem a Janem Marunou a i vám se daří spolurozhodovat zápasy. Jak máte ve formaci rozdělené úkoly?

Nijak. My nějak hrajeme a naštěstí to poslední zápas vyšlo. Ale jsou zápasy, kdy to nevyjde a jsme sami na sebe naštvaní. Víme, co od sebe čekat. Onder (Jiří Ondráček – pozn. aut.) je napravo, já se snažím bránit, abychom moc gólů nedostávali. A Mařka (Jan Maruna) to tam doráží. Sice nějaké zápasy góly nedal, ale to zase přijde.

Přesto se asi bavíte o nějaké souhře a signálech, ne?

To určitě. Už proto, že Mařka (Jan Maruna) přišel z jiného mančaftu. Řekneme si, co chceme hrát. Je to asi poprvé, co my řídíme jeho a ne centr nás dva. Vždycky se tomu smějeme. Ale je to v dobrém, aby věděl, co po něm chceme, domluvili se a na ledě vypadali jednotně a nebyli rozlítaní po celém kluzišti.

Jiří Ondráček po nedělní výhře s Olomoucí 4:2, kde byla vaše formace hodně vidět, říkal, že vás právě Jan Maruna herně zvedl. Souhlasíte s tím?

To určitě. Přišel k nám do lajny a co jsme hodili na bránu, tak tečoval nebo dorazil. Měl střelecký lauf. Je to typ klasického střelce, který ví, kam se postavit a dokáže dát gól.

Před pár lety jste byl ve Zlíně dlouhodobě součástí úderné formace s Romanem Vlachem a Peterem Sivákem. Dá se to srovnat?

To byla dobrá doba. Ale srovnat se to nedá. Oba centři jsou úplně jiní. A za druhé tehdy se dařilo především mančaftu. Motali jsme se kolem šestého místa. Naopak nyní ze začátku sezony se nám nedařilo. Ležela na nás deka. Každá situace je jiná. Je rozdíl bodovat v týmu, kde se daří a kdy ne. Obojí je těžké, ale když na vás pískají lidi, je to ještě horší.

Teď nemají důvod pískat. Co bylo klíčovým momentem vašeho vzestupu a průniku až na současné desáté místo?

Asi vyhraný zápas na ledě Komety Brno. Ubojovali jsme ho na 2:1. Bylo důležité, že jsme sami dokázali vyhrát venku. Pak navíc přišla i výhra v Chomutově. Když totiž na ledě soupeře vyhrajete, je to plusový bod. Ale doma ho musíte potvrdit. Dřív, když jsme doma vyhráli, venku jsme ztratili. Nyní se udělala šňůra. V tříbodovém systému to je ale těžké. Když prohrajete, dvakrát musíte vyhrát. Teď jsme se uklidnili. První lajně se s Bukym (Robertsem Bukartsem) daří, navíc v přesilovkách soupeře motají.

A vy už nejdete na led pod takovým tlakem jako na začátku…

Jasně. Když jdeme na led, jsme v náporu a my v tom pokračujeme. Naše přesilovky už také nějak vypadají. Je vidět větší tlak, který si v nich vytvoříme. Hraje se lépe, protože se chytnou lidi a fandí. Už to není tak, že když nám to dvakrát vyhodí, lidi jsou naštvaní. Není to jen o nich, ale týmu se začalo dařit a s tím si víc dovolí i jednotlivci. Když něco jednomu vyjde, zkusí to i druhý.

Vypadá to, že právě Roberts Bukarts navazuje na střelecké manévry Jaroslava Balaštíka. Co na něj říkáte?

Na něm šlo hned první trénink vidět, že to bude střelec. A teď je v laufu. Ale Jarda to dokázal zopakovat několik sezon po sobě. A to je podle mě to nejtěžší. Ale Robertsovi to nyní střílí a jsem za to šťastný. Svými góly nám pár zápasů vyhrál. Třeba tady na Jardu naváže.

Jak spolu komunikujete?

Usmějeme se na sebe, ale víme, že si navzájem nerozumíme. (smích) A to je tak všechno. Horší je, když mi něco začne říkat. Trochu už ale rozumí. I já trošku anglicky občas nějaké slovíčko zachytím. Takže vím, co chce. Ale odpovědět mu nedokážu. To mě docela mrzí. Ale i česky se už snaží, i když nevím, jestli dokáže mluvit. Ale když mu něco česky vysvětlujeme, chytá se a rozumí.

Vypadá jako velký sympaťák…

Ano. On se chce pořád bavit. To je důležité. Přijde za mnou, i když ví, že mu nerozumím. Není od kolektivu odříznutý. Myslím, že jsme ho přijali dobře. Jde s námi občas i na pivo nebo večeři.

Nyní vás čeká dvouzápasový trip na led pražské Sparty a do Karlových Varů. Nevadí vám, že budete tři dny z domu pryč?

Vůbec ne. Já jsem v pohodě. Na mě doma nikdo nečeká. Horší to mají kluci, co mají děcka. Těm se asi stýskat bude.

A co váš labrador Lejla?

Dal jsem ji k rodičům, takže o ni bude postaráno. Dělám to tak vždycky, když jedeme nadlouho pryč.

Autor: Daniel Ostrčilík

6.1.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Vysněné dětské postele

Vedoucí fyzioterapeutka Kroměřížské nemocnice Pavla Zemanová

ON-LINE: O bolestech zad i cvičení v práci

Obchodní centrum hostilo autogramiádu k Barumce

Téměř tisícovka příznivců automobilového sportu si nenechala ujít úterní autogramiádu předních závodníků nadcházejícího 47. ročníku Barum Czech Rally Zlín.

Bratři Bukartsové naskočili s Honejskem. Mohlo by to fungovat, myslí si Hamrlík

V pondělí se představil a v úterý už naskočil Rihards Bukarts vedle svého bratra Robertse v první formaci vedené Antonínem Honejskem v přípravném zápase proti Pardubicím. Spolupráce nově složené lotyšsko-české útočné formace však k výhře nevedla a ševci prohráli 3:5. O tři vstřelené góly Zlína se postarali jiní.

AKTUALIZOVÁNO

Opilý, polonahý výtržník vyhrožoval mačetou na benzínce v Napajedlech

Scénu jako z hororového filmu zažili v pondělí odpoledne zákazníci marketu čerpací stanice v Napajedlích na Zlínsku. Vyřizovat účty si s mačetou v ruce přišel polonahý, čtyřicetiletý muž.

V Tlumačově hořela střecha obecní budovy. Její rekonstrukce se komplikuje

Celkem sedm jednotek profesionálních a dobrovolných hasičů ze Zlínska a Kroměříže, zasahovalo v úterý odpoledne při požáru střechy obecní budovy v Tlumačově na Zlínsku.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení