Teď nejen prvního z nich cepuje v posilovně. „Vážím si téhle šance," přiznal 26letý svalnatý sympaťák Hrubý, který v klubu podepsal smlouvu zatím do konce sezony.

Jak jste se vlastně na pozici kondičního trenéra áčka dostal?

Už dva roky jsem se věnoval mladšímu a staršímu dorostu. Nedávno jsme se sešli s trenérem Rosťou Vlachem a probrali jsme, co můžu týmu nabídnout. Dohodli jsme se na podmínkách, které by mohly sedět oběma stranám. Zatím si myslím, že to úspěšně klape. Od té doby, co jsme začali spolupracovat, to výsledkově vypadá lépe. Budeme pracovat postupně na tom, aby vše bylo tak, jak má a výsledky byly co nejlepší. Snažím se týmu dát i to, co já mám za sebou, co jsem se naučil a co chybí.

Co tedy chybí?

Dosud tady nebyl kondiční trenér u áčka. Takže všechno museli dělat sami trenéři. Mimo společnou posilovnu neměli kluci ani možnost využívat služby kondičního trenéra. Mám toho za sebou už docela dost. Začínal jsem jako trenér v běžné posilovně. Předtím jsem čtrnáct let hokej hrál, pak jsem musel skončit. Vyrůstal jsem s ročníkem Romana Vlacha.

Co je momentálně vaší náplní práce, když není letní příprava?

Máme s kluky společnou posilovnu. Záleží na programu zápasů a různých dohrávek. Ale tento a příští týden se hrají jen dvě utkání, takže máme spoustu času pracovat. Dnes před tréninkem jsme třeba měli společnou rozcvičku. Pak chodí i kluci individuálně podle toho, co kdo potřebuje zlepšit, sílu v rukou nebo nohou. Pak máme dobrovolnou, kde pracujeme na břišních svalech a obecně středu těla. To je zatím to nejdůležitější. Dáváme to dohromady a učíme se nové techniky, aby všechno mělo nějaký význam.

Poslouchají vás kluci?

Jo. Ze tří čtvrtin jsem znal celý tým. Jsou to profesionálové, takže poslouchají. Je to zase na jiné úrovni, než když jsem pracoval s mládeží. Pracujeme na nových praktikách cvičení, které nás budou posouvat dál. Musíme změnit a přebudovat určité zvyky a špatné návyky. Vše jde skvěle, protože hráči k tomu přistupují zodpovědně. Chci, aby za námi kluci přišli, když je něco bolí a neodkládali to, aby z toho nevzniklo něco vážnějšího. Na základě svých zkušeností se všechno snažím řešit zavčasu.

Takže kluci ani nenadávají?

Ani ne. Někdo má raději dřinu a jiný zase, aby měla smysl a byla propracovaná. Až poté můžete k tomu přidat dřinu. V dnešní době už není nejpodstatnější se sedřít. To je strašně jednoduché. Ale cvičit tak, aby to mělo účel, je těžší.

Jak na tom byl tým po kondiční stránce, když jste v prosinci přišel?

Nemyslím si, že by měli problémy. Kondici mají všichni, akorát se každý cítí v něčem lépe, v dalším hůře. Každý potřebuje jiný přístup. Když za mnou někdo přijde, že mu na ledě nejdou nohy, zaměříme se na ně v programu jemu osobně postavenému. V této kategorii už to není o kondiční chybě. To by hráč musel mít výpadek kvůli zranění nebo si žil jiný neprofesionální život. Ale tady je tohle úplně tabu. Jsou tu kluci, kteří vědí, co chtějí a jdou si za tím.

V poslední době se hodně mluví o Liberci, kde vyřadili z letní přípravy cyklistiku a vytrvalostní běhy. Je to dnešní trend?

Takhle to má nastavené jejich kondiční trenér Pařez. Už před ním tam byl jiný kluk, který to začínal propagovat. Tvrdím, že je to každého věc. Ani já nezastávám názor, že se celou letní přípravu musí dělat atletika. Jestli se po sezoně dohodneme, mám už představu o naší letní přípravě. Je třeba, aby byla zaměřená na hokej. Zároveň ale nemůžete dělat jen to, co potřebujete na led. Tělo potřebuje dostávat i něco jiného, aby se dávalo dohromady. V Liberci se zaměřili na sílu, což se na nich hodně projevilo. Šlo vidět, že jsou někde jinde než ostatní týmy. I s kluky jsme se bavili, že jsou dost silní v osobních soubojích. Nyní mi už připadá, že se to vyrovnává a jdou dolů. Naopak třeba u nás ve Zlíně mi přijde, že jdeme nahoru.

Například v NHL kondiční trenéry využívají už posledních pár let, zatímco v extralize se s tím teprve většina klubů seznamuje. Nezaspali jsme dobu i v tomto směru?

Některé kluby jako třeba Třinec už s tím pracují delší dobu. Samozřejmě jde o kluby, které jsou ve špičce a také mají dostatek finančních prostředků. V Americe kondiční trenéry využívají moc dlouho. Tam se zraní hráč a běhá kolem něj deset lidí, aby se dal co nejdřív dohromady. U nás máme doktory, maséra a kondičního trenéra. I v severských zemích mají podle kluků, kteří tam působili nebo stále hrají, širší realizační tým. Je jen dobře, že se dostává i k nám do všech klubů. Dřív třeba nebývaly specializace na gólmany, což tady také před deseti lety nebylo. Teď máme Ríšu (Hrazdiru) a vidíme na vlastní oči, co nám tady vyrůstá za gólmany. Co předvádí Káša (Libor Kašík), je něco neskutečného.

Někteří hráči už využívají své osobní kondiční trenéry, jakým je například Rostislav Košárek. Jste konkurenty?

Jo, vím, že s ním trénuje třeba brankář Kuba Sedláček. Oba jsou to gólmani, takže si rozumí. Znám ho, ale nebudu se nijak vyjadřovat k tomu, jestli trénuje dobře, nebo ne. Mým konkurentem není. Nějakou dobu jsem působil na Sportovní hale. Měl jsem tam osobní tréninky, pak jsem přešel do svých osobních prostor, kde se věnuji i své osobní klientele.

Máte mezi nimi i hokejisty?

Ano, jedním z nich je David Hrazdira, pak chodí i kluci z juniorky. Někteří rodiče mi posílají i dvanácti- až třináctileté kluky. Ale ti jsou někde jinde, než když mi dojde kluk z mladšího dorostu, který to nikdy dřív nedělal. Kubovi Kráčalíkovi, Davidovi a Petrovi Krčíkovým a těmhle se chci věnovat až do dospělosti a nenechám si od nikoho na ně sahat.

Kromě Zlína jste hrával jednu sezonu i za vsetínský dorost. Jak na to vzpomínáte?

Tam jsem byl jen jednu sezonu, poté jsem se vrátil sem a ve Zlíně v prvním roce juniorky jsem skončil. Měl jsem za sebou hodně zranění a pořád se mi vracela. Už někdy od osmé třídy jsem měl potíže, což mi hokej znechucovalo. Na led jsem chodil s tím, abych se hlavně nezranil.

Ve Vsetíně jste si zahrál i s Erikem Hrňou nebo Martinem Podešvou. Jste v kontaktu?

To jsou neskutečně dobří hráči. V kontaktu jsme jen přes léto, kdy se pobavíme. S Erikem jsem ale dlouho nebavil. Byl v Třinci, kde měl své kondiční trenéry. V tomto žádná spolupráce mezi námi není. Ten má v této sezoně dost svých problémů. Snad mu to nyní v Plzní pošlape.

Vlacha bude trénovat spolužák ze základky

Zlín – Chodili ve škole do stejné třídy, teď chytají za kliku stejné kabiny. Cesty hokejového útočníka PSG Zlín Romana Vlacha a Patrika Hrubého se opět protnuly. Začátkem prosince 26letý někdejší obránce Zlína a Vsetína v kategorii dorostu posílil realizační tým a bude dávat řádně do těla i svému někdejšímu spolužákovi ze základky.

„Už jsme se i bavili, jakým směrem by chtěl tréninky vést. A nemuselo by to být špatné," myslí si Roman Vlach, který však Hrubého potkával na zimáku, když ještě trénoval mládežnické týmy.

„Zdravili jsme se. Překvapený z toho nejsem. Má to dobře zmáknuté. Ví, co si držet a jak by tělo mělo fungovat. To je nejdůležitější. Mnohdy totiž posilování s činkami spíš ničí. Když to člověk má v ruce a ukáže vám, aby svaly fungovaly, jak mají, je to ku prospěchu," pochvaluje si začínající spolupráci Vlach.

Dosud se o kondiční stránku staral trenér obránců Martin Hamrlík, který se nyní bude ještě víc věnovat mládeži. „S Larrym se nedá porovnávat. Oba mají své specifické cviky a praktiky," myslí si Vlach.

„Přiznám se, že za Larryho mě to bavilo. Nikdy jsme nevěděli, s čím přijde. Bylo super, když jsme čekali, co na nás nachystá. A vždycky to bylo něco nového. Věřím, že i Paťa přinese nové metody. A pokud to bude v letní přípravě, o to bude mít větší volnost," těší se už s úsměvem další útočník Zlína Jiří Ondráček.

„Já už Patrikovy cviky znám, celkem často je využívám. Jsou to moderní techniky. Moc činek nezvedáme, což taky není špatné. Ale i ty přijdou. Nejdřív ale člověk musí zvládnout tělo v malých váhách bez zátěže, aby viděl, jak se má tělo chovat. Jsem zvědavý na letní přípravu," je v očekávání Vlach.

„Bude to pro nás přínos. Věřím, že nám má co nabídnout," přidal se Jiří Ondráček, který sice s Hrubým nechodil do jedné třídy, ale i oni se znají poměrně dobře. „Jsem trochu starší, takže jsme se spíš míjeli. Ale známe se," usmíval se Ondráček.

Zrovna ve středu Hrubý hráčům předvedl, co od něj mají čekat. „To bylo nepříjemné. Než si člověk zvykne na nějaké nové věci, vždycky svaly bolí. Můžu říct, že nám dal ve středu do těla. Časem to bude v pohodě," věří Ondráček.

Přesto podle něj ani Hrubý v kabině neobjevuje Ameriku. „Novinky pro nás to úplně nejsou, ale zaměřuje se na to, abychom všechno dělali správně. Postupně si každého hlídá, aby měly cviky preciznost. Pak jen vznikají zranění, když něco děláte na sílu. Je super, že člověk za ním může zajít a on už ví, co má vymyslet, aby mu pomohl. Hráč pak ani nemusí přemýšlet, co má dělat," popisuje zlínský forvard výhody. ⋌(dan)