„Chceme to zvládnout. Doufáme, že nás čeká poslední zápas sezony," vykládal po včerejším tréninku střelec Balaštík, který před deseti lety v pátém zápase finále proti pražské Slavii dvěma góly přispěl k historickému titulu.

Vzpomínáte?

Byl to zápas, který si člověk pamatuje možná celý život. Je to jeden z výjimečných zápasů. Podařilo se nám obrátit nepříznivý stav, když jsme po dvou třetinách prohrávali 0:1. V oslabení jsem dal branku hned v první minutě třetí třetiny a tím jsme se nastartovali. Pak jsme přidali další tři góly.

Tehdy jste byl o deset let mladší a méně zkušený. Prožíváte nyní finále jinak?

Je to stejné. Chceme se připravit za zápas stejně jako na každý jiný. Víme, že jde o dost, a chceme zápas zvládnout. Určitě bude plný stadion, diváci nás poženou. S chladnou hlavou chceme zápas vyhrát.

Neříkal jste si tehdy, že těch šancí na titul bude ještě hodně?

Ne, takhle jsem k tomu nepřistupoval. Nyní dejme tomu, že by to mohla být jedna z posledních šancí si finále zahrát. Ale takhle člověk nemůže přemýšlet. Sezona vás vždy může dostat nahoru nebo dolů.

Když srovnáte tehdejší a letošní mužstvo. Připomíná vám to letošní v něčem to předchozí?

Je tady podobná soudržnost, kterou jsme měli před deseti lety. Kolik tam bylo podobných paralel, je těžké říct. Stejně jako před deseti lety i nyní cítím z týmu velké odhodlání.

Když jste šel ve čtvrtek na zimák, viděl jste štrúdl lidí čekajících na předprodej lístků. Co jste na to říkal?

Jo, překvapilo mě to. Kluci, co tady byli i včera odpoledne, říkali, že první lidé u pokladen stáli už ve středu odpoledne. Je to příjemné zjištění, že jsme znovu vzbudili takovou pozornost ve městě. A doufáme, že je nezklameme.

Všimli si vás?

Tam ani nešlo na parkovišti zaparkovat. Musel jsem objíždět celý stadion a parkovat zezadu. Přijížděl jsem něco před devátou a autem se tam nedalo dostat.

Během tréninku jste se dozvěděli, že dodatečný trest na dva zápasy dostal Ondřej Veselý. Co na to říkáte?

Respektujeme to. Nedá se nic dělat. Uděláme nějaké změny v sestavě. Může to být navíc ten správný impulz a motivační faktor pro nás.

Jak vypadá vaše příprava před takhle důležitým zápasem, který vás čeká?

Stejná jako vždycky. Nebudu a ani nevím, co bych měl měnit. Ráno rozbruslení, oběd, krátký odpočinek a půjde se na věc.

Neodpočíváte v play off o to více, jelikož jdou utkání rychle za sebou?

Rád bych, ale se dvěma malými dětmi je to kolikrát složité. Pro mě je to běžný rytmus jako na každý jiný zápas.

Jak vaše rodina prožívá finále?

Manželka se přijde podívat se starší dcerou. Ta už začíná vnímat, co se děje. Když v televizi slyšela něco o poháru, tak ji zajímal. Před rokem mi v play off řekla, že chodí ráda na hokej, protože se dobře vyspí. V první třetině usne a probudí se ve třetí. Žije svět letos šestileté holčičky. Až teď to začala vnímat. Ta mladší roční by z toho ještě nic neměla.

Když vás vidí v televizi, reaguje na vás?

Nejsem u toho, ale myslím, že mě nepozná. Když ji to samozřejmě neřekneme. Má holčičí zájmy a nevím, jestli hokej bude zrovna to, co ji bude zajímat.