I proto patřil na seznam trenérů pro národní tým. Jenže všechno je jinak. Úspěšný stratég stále úřadujících mistrů české extraligy nakonec zahájí v květnu svou pátou sezonu na zlínské střídačce, poté, co prodloužil smlouvu o další rok s opcí.

„Rozhodli jsme se v průběhu čtvrtfinále, že pokračovat bude celý realizační tým," uvedl včera dopoledne na společném sezení před novináři, vedením klubu i trenérem Vlachem jednatel PSG Zlín Patrik Kamas.

Rostislave, před play-off jste to nechtěl řešit. Během čtvrtfinále jste už ale chtěl mít jasno?

Rostislav Vlach: Měl jsem ještě roční opci. Čekal jsem na impulz z Patrikovy strany, jestli ji uplatní. Neřešil jsem to, protože jsem věděl, že opce tam je. Čekal jsem, jak to dopadne. Patrik se rozhodl, že ji chce uplatnit, tak jsme se domluvili.

Patrik Kamas: Opce je trochu volněji formulovaná, než je obvyklé. Abychom ji uplatnili nebo udělali novou smlouvu, musela vzniknout dohoda. S Rosťou jsme se od nějaké chvíle lehce bavili. V průběhu čtvrtfinále jsme tuto věc chtěli uzavřít. Mnoho nových informací jsme mít nemohli. Za poslední tři roky jsme si letos prošli nejtěžším obdobím. To je faktor, který o tom rozhodl z hlediska soudržnosti celého realizačního týmu i práce s mančaftem. Paradoxně, kdybychom si krizí neprošli a všechno si neprožili, bylo by uzavírání nové smlouvy z naší i Rosťovy strany složitější. Spolupracujeme čtyři roky, ale krize nás všechny prověřila.

Ctili jste tedy i fakt, že spolupráce funguje dlouhodobě a nebyl důvod do ní zasahovat?

Kamas: Během dlouhodobější spolupráce vždy potřebujete nějaké impulzy. Jimi jsou buď úspěchy, nebo krize. Kdyby to byl šedý průměr, nic nám neřekne. Co by nám naznačilo, kdybychom se sezonou proplácali na sedmém až devátém místě, prohráli 1:4 ve čtvrtfinále? Letošní sezona byla možná těžší než vyhrát titul. A právě krize vám leccos řekne o charakterech a práci. Pokud jsme zvládli tuhle situaci, bylo pro nás impulzem, aby oba trenéři dál pokračovali.

Přitom jednu dobu se o vás spekulovalo jako o možném adeptovi na trenéra české reprezentace. Ozvali se vám?

Vlach: Už když se to objevilo poprvé, jsem říkal, že je to práce vás novinářů. To vy v novinách prezentujete. Ale oficiálně jsem to od nikoho neslyšel. To, co bylo publikované, ani neproběhlo. O tom, kdo by to měl dělat, se jen mluví. Skutečnost je pak ale někdy jiná. Nebral jsem to jako bernou minci, že by to tak mělo být. To, že se nakonec prodloužila smlouva s Růžou (Vladimírem Růžičkou – pozn. aut.) naznačuje, že volné místo stejně nebude. Zaměřoval jsem se na práci v klubu. Věděl jsem, že je těžké se propracovat až na vrchol.

Kamas: Svaz by se nás jako klubu musel nějakou chvíli ptát. Ale ani neoficiálně nic neproběhlo.

Nechce se nám ale věřit, že by nebyly jiné nabídky z extraligy nebo ze zahraničí. Renomé a určité jméno jste si vybudoval…

Kamas: To si rád poslechnu (smích).

Vlach: (úsměv) Myslím, že je to jedno.

Ozvaly se vám tedy i kluby z KHL, Švédska, Finska nebo Švýcarska?

Vlach: Zase tak vážné to nebylo. Nic konkrétního. Spíš jen sondování situace.

Říkal jste, že budete pokračovat do chvíle, kdy budete mít týmu co dát. Byly během sezony i okamžiky, kdy jste si říkal, že to tak už není?

Vlach: Předchozí sezony proběhly spíš pozitivně. Vyhrávali jsme, byli jsme nahoře. Letošní sezona byla ale pro mě jako trenéra úplně opačná. Je to pro mě nová zkušenost, jestli se i z toho dá a jakým způsobem vyškrábat. Po psychické stránce je to krutá zkušenost. Na druhou stranu jsem rád, že i tímto jsem si prošel. Poznal jsem spoustu věcí, jak se v krizové situaci chovat a jak na to reagovat. A především, jak pracovat s týmem, aby šel nahoru.

Můžete být konkrétní?

Vlach: Těžko konkretizovat něco detailně, jedinou věc. Je to soubor více věcí. Když z něj něco vytáhnu, už to nebude tak zřetelné. Je to složitější záležitost.

Kamas: Prošli jsme si hrozným obdobím, i tak jsme byli po základní části šestí s docela velkým náskokem na sedmé místo. Pohybovat se tam celou sezonu a poté se dvěma výhrami vyšvihnout do šestky, považovala by se sezona za normální, ale nikterak špičková. Ale zkušenost by v ní vůbec nebyla. Je velký rozdíl, jak se ke konečnému výsledku dostanete. Způsob, jakým jsme se na šesté místo dostali, byl velkou školou. Byť pro všechny krutou.

Ani jednou jste si jako vedení neříkali, že by to chtělo impulz v podobě změny na lavičce?

Kamas: Nejsme naivisti, kteří nic nedělají. Museli jsme být připraveni na různé alternativy. Mohlo to být i o tom, že by sami trenéři za námi přišli, že už nechtějí pokračovat. Jak Rosťa říká, plány B existovaly (směje se). Důležitá byla ale důvěra. Nechodíme v klubu kolem sebe a nevíme, co se komu honí hlavou. Trenérům jsme řekli, že pokud ucítíme, že to došlo do určitého místa, že vás odvoláme, tak to od nás uslyšíte. Stejně oni, pokud by funkce chtěli položit, měli přijít. Nějaké alternativy ale musely být připraveny. Nikdy to ale nedošlo do stavu ultimáta.

Když už vám sezona skončila předčasně, neberete vyřazení nyní po počátečním zklamání už i pozitivně, že si po dvou náročných sezonách můžete trochu ulevit a odpočinout si?

Vlach: Když máte rozehranou sérii, jako jsme měli my a vypadnete v sedmém zápase, je to zklamání. Skončili jsme těsně před branami semifinále. Vypadli jsme po zápase, který měl jasný průběh, ale celkově byla série vyrovnaná. Můj osobní úkol ve čtvrtfinále byl postup do semifinále. To už bych považoval za úspěch. Ale pokud nepřejdeme první kolo play-off, z mého hlediska je sezona neúspěšná. Samozřejmě z pohledu celé sezony nakonec jsme se dostali daleko a mohli bychom být spokojení. Ale to jako trenér být nemůžu.

Neukázalo se v sedmém zápase, že jste ze závěru základní části už byli psychicky vyždímaní?

Vlach: Poslední čtvrtina pro nás bylo malé play-off. Vydali jsme tam spoustu sil. Vzhledem k tomu, kolik jsme získali bodů, bylo jasné, že kluci jedou nadoraz. Byla otázka, jak dlouho to vydrží. Navíc série s Brnem byla hlavně fyzicky hodně vyčerpávající. Vzalo nám to víc sil, než kolik jsme si představovali. A bylo to vidět i v závěrečném zápase. V soubojích jsme byli o krok pozadu. To byl důvod, proč jsme prohráli.

Nepřekvapuje vás ale reakce veřejnosti? Navzdory vyřazení už ve čtvrtfinále považují fanoušci sezonu spíš za úspěšnou…

Vlach: To je každého názor. Lidé to asi berou z pozice, ve které jsme byli. Nikdo už nedoufal, že bychom se mohli podívat do play-off. Najednou jsme v něm hráli sedm zápasů. Tím spíš, když jsme hráli proti Brnu. Byly to atraktivní, většinou vyrovnané zápasy.

Kamas: Když už tým v posledních letech vypadl, bylo to v sedmém zápase. I to o něčem svědčí. Tím, že jsme v sérii hráli s Kometou, měla série velký náboj a rovnala se z hlediska zájmu a návštěvy de facto semifinále.

Zatím je jen jisté, že končí kapitán Čajánek. Dají se už prozradit i další změny ve skladbě kádru?

Kamas: Jednání někam směřují, něco je již dokonce předjednáno, ale změny ve složení kádru prozradíme v následujících dnech. Odchází Čajánek, ovšem nemůžu vyloučit ani další.

Spekulovalo se o Jiřím Marušákovi, i Petr Leška během sezony měl myšlenky na ukončení kariéry?

Kamas: Jsem přesvědčený, že Leši pokračovat bude, má platnou smlouvu. S Jirkou se o tom bavíme. U těchto kluků není třeba spěchat ze dne na den.

Letos se vám tři vyrovnaní brankáři vyplatili, ale dlouhodobě není možné je všechny udržet. Kdy to budete chtít rozseknout?

Vlach: Řešíme to. Víme, že počet je vyšší než normálně. Uvidíme, jak to bude vypadat v dalších dnech.

Nechcete kádr alespoň okysličit?

Kamas: Máme tady ve Zlíně zažitý pocit, že s mančaftem se toho moc neděje. Když se ale podíváte, nakolik se změnil za poslední čtyři roky, tak docela radikálně. Hráčů se tady vystřídalo velké množství. Kariéru ukončili Martin Hamrlík i Radim Tesařík či odešel Petr Zámorský. I v útoku je změn velké množství. Nevyměníme sice každý rok dvanáct lidí, ale každý rok dva až tři hráče. Takže zase budou změny, které navenek nevypadají velké. Ale když se mozaika poskládá, nejsou zrovna malé.

Jak se změní vaše práce po odchodu Čajánka?

Vlach: Změní se určitě. Přece jen Čája se svými zkušenostmi byl duch a vedoucí kabiny. Nebylo to o tom, že měl jen na dresu céčko, ale tým opravdu dokázal vyburcovat a předával zkušenosti. Když bylo potřeba, měl důrazné a rozhodující slovo. Nám trenérům ulehčil práci. Týmu dával nějaký řád. Někdy jsme ani do toho nechtěli zasahovat. Čája to měl vždy někam směřované. Vždy jsme ale věděli, že v případě potřeby pomůže i nám trenérům. Chybět bude hlavně jako lídr a vůdce kabiny. A samozřejmě i na ledě. Sice to nepřizná, ale myslím, že odehrál lepší sezonu než vloni. Především ve druhé polovině, kdy jsme začali sbírat body, byl jasně lídrem mužstva na ledě.

Není proto škoda, že skončil na vrcholu výkonnosti?

Vlach: To není otázka pro mě. Ale jednu sezonu by ještě zvládl. Ale on se na ledě hodně nadře. Nemá takovou lehkost v bruslení, jako má třeba Ručínský. Hokejově na to ale určitě měl.

Důležité ale je, aby měl do hokeje chuť, motivace je u staršího hráče strašně důležitá. Není to o tom, aby to jen odehrál a zúčastnil se. Ale aby mu hokej přinesl radost a dobrý pocit. Pokud by hrál jen na sílu, nemělo by ani cenu, aby pokračoval.

Byl i spojkou mezi kabinou a vedením?

Kamas: Obecně s kluky mám zcela otevřené vztahy. Hlavně pak s těmi staršími, i proto, že i věkově nejsme od sebe daleko. Všichni za námi mohou přijít a probrat věci. Tím, že Čája byl kapitán, to bylo dané. I lidsky jsme si sedli a o spoustě věcech jsme si povídali. Nějakou formu spojky měl.

Vidíte mezi mladými potenciál, kdo by mohl být nástupcem Čajánka na ledě i v kabině?

Vlach: Rozebírali jsme to. Přirozenou osobností se zdravým respektem z mladších kluků není zatím nikdo. Možná až časem se ukáže, že někdo se jím stane.

Kamas: Teď mají příležitost se ukázat. Všichni (důrazně).

Je to i úkol pro vás přivést někoho zvenčí, nebo chcete, aby se projevil někdo ze současných hráčů?

Vlach: Nejlepší by bylo, aby to byl někdo ze současného mužstva. Tahat někoho sem uměle jen proto, že z něj uděláme osobnost, je špatně. Musí mít přirozený respekt, aby ho kluci brali. Nejde si jej vytvářet jen tím, že bude křičet a nadávat. Tým musí být přirozeně vedený. Je to i o povahových vlastnostech hráče. A musí mít i výkonnost. Nemůže lídra dělat někdo, kdo hraje špatně. To by také nikdy nefungovalo. Proto se všechno musí spojit a teprve ten hráč může mužstvo vést.

Kamas: Pořád opakujeme svou filozofii a říkali jsme ji i v období krize. Myslet si, že někoho koupíme a hned ho nasadíme jako lídra do kabiny ve Zlíně, nebude fungovat. Samozřejmě jsou po světě kluci s vůdcovskými sklony i dobří hokejisté i lidsky dobří a mají předpoklady se stát lídry. Ale nemůže přijít a šéfovat tady. Musel by zapadnout a strávit ve Zlíně nějakou dobu.

Pod palbou místy přehnané kritiky jste byli celou sezonu i kvůli rozhodčím či vlažnému přístupu k Lize mistrů. Jak jste to vnímali?

Vlach: Každý, kdo přijel do Zlína, stěžoval si na rozhodčí. Že je máme pod palcem a že zápasy s rozhodčími režírujeme. Když jsem před třemi lety kritizoval rozhodčí, byl jsem největší vyvrhel. Jak jsem si to vůbec mohl dovolit, když všechno funguje. Pak najednou si začala stěžovat Sparta s Litvínovem a naráz se všechno v průběhu sezony změnilo. Naráz to najednou šlo. Rozhodně to nebylo ku prospěchu hokeje. Sudí nevěděli, co mají pískat a hráči ani netušili, na co mají být připravení.

Kdy zahájíte přípravu na následující sezonu?

Vlach: Začínáme

4. května na suchu. Bude trvat do 3. července a následovat budou tři týdny dovolené. Od 27. července začneme trénovat na ledě.