VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Kubiš: V Náměšti nad Oslavou v hospodě budu legendou

Zlín /ROZHOVOR/ – V rodné Náměšti nad Oslavou bude za legendu. „A tady je to všem jedno," culil se po včerejším tréninku 31letý útočník hokejistů Pavel Kubiš nad dosaženou metou šesti set zápasů, kterou vyšperkoval v páteční jubilejní bitvě na ledě pražské Sparty dvěma góly a výhrou 3:0.

3.1.2017
SDÍLEJ:

Pavel KubišFoto: DENÍK/Jiří Hejtmánek

Spoluhráči si z něj několikrát během rozhovoru utahovali. Jenže při každém z pěti prodělaných otřesů mozku tenhle chlapík otázky kolem ukončení kariéry odmítal. Teď se dočkal sladké, byť statistické odměny. „Vážím si toho. Jsem rád, že jsem vydržel," pochvaloval si Kubiš, který už dnes od 17.30 hodin proti lídrovi z Třince načne sedmou stovku extraligových bitev s dvaceti kanadskými body (10+10) jako druhý nejproduktivnější hráč Zlína v sezoně.

Není pro vás symbolické, že jste vaše jubileum oslavil dvěma góly a zrovna na ledě pražské Sparty?

Na Spartě jsem ani nepočítal, že bych jim tam foukl dva góly. De facto jsem dal jen jeden, druhý už jen do prázdné. Jsem však hlavně rád, že jsem pomohl mančaftu ke třem bodům. Udělají mi radost i maličkosti, když třeba zblokuji střelu. Utkání jsem si ale užil. Říkal jsem si: Ty jo, šest set zápasů? V Náměšti nad Oslavou jich tolik už snad nikdo jiný neuhraje. Tam budu legenda. A tady má šest set zápasů snad každý. Ale u nás v Náměšti to budu aspoň moct vykládat v hospodě.

Počítáte, že se vrátíte domů?

Za rodiči se budu vracet vždycky. Teď tam budu skoro starosta… (smích)

Ale už jste skoro Zlíňák, ne? Vždyť ve žlutomodrém dresu jste odehrál dvanáct sezon a šest set zápasů, což není zrovna málo.

Je to tady můj druhý domov. Možná už i první, vždyť tady trávím celý rok. Domů do Náměště se vracím maximálně na dva dny na víkend. Mám to tady rád, zvykl jsem si. Samozřejmě první roky na internátu jsem s tím tady bojoval.

Navíc bydlíte kousek od zimního stadionu. Ze všech spoluhráčů to máte nejblíž, ne?

Asi ano. Jsem za to rád. Ráno se procházkou proberu. Navíc když jsou teploty v minusu, je to paráda. Auto nepotřebuju.

Chtěl byste už ve Zlíně po skončení kariéry zůstat?

To nevím. Líbí se mi tady a nechtěl bych se od Zlína úplně odříznout. Už jsem tady strávil půlku života, ale zároveň mě to táhne domů k rodině. Takže uvidím, ale rozhodně se nebráním tady žít.

Po zápase na Spartě jste říkal, že vás šest set odehraných zápasů překvapilo. To kvůli vašim pěti otřesům mozku a dalším zraněním, kterých jste v minulosti neměl zrovna málo?

Pro mě je to velká porce, přesto jsou kluci, kteří mají odehraných přes tisíc zápasů. Ale i kluci, kteří odehrají stovku. Hodně si odehraných šesti set zápasů vážím. Jsem rád, že jsem vydržel.

Jakou mělo vaše jubileum odezvu v kabině?

Kluci se to dozvěděli až po zápase, když si to přečetli. Gratulovali mi.

Sledujete své statistiky?

To ani ne. Ale večer před zápasem mi bratranec psal, že pokud nastoupím na Spartě, měl by to být šestistý zápas. Že to má být šestistovka jsem nevěděl. Před sezonou jsem se díval, s kluky to občas sledujeme a na obědě se štengrujeme, kdo kolik toho má. Ale teď jsem netušil, že by se šestistovka blížila.

Bratranec je vaším kronikářem?

Sleduje hokej, fandí mi celá rodina. Takže sledoval i statistiky. Na zápas chtěl jet, jenže mu to nevyšlo.

Vybavíte si svůj první zápas, když jste naskočil ve druhém zápase semifinálové série play-off 2005 proti Vítkovicím?

Jo, ale to jsem tam šel na třináct sekund. Nějak se to tam servalo a trenér Bokroš mě tam poslal, aby někdo nedostal. Tak jsem si tam stoupl proti Varaďovi. Pamatuju si to přesně. Tady bylo buly u střídaček. A to bylo všechno. Pak jsem hrál až v další sezoně od jejího začátku, než přišli Gardoň, Benda a Trávníček. To byla moje první sezona.

Je ve vašich možnostech dosáhnout tisícovky utkání?

To nevím. A o tom vůbec nechci spekulovat. Dosáhnout takového čísla vydrží málokdo. A musí na to mít připravené tělo a nějaké dispozice. Když se podíváte třeba na Ondru Veselého, má odehraných přes tisíc zápasů. A je pořád jak junior. U něj ani nepoznáte, kolik toho má za sebou.

Takový Petr Leška odehrál dvakrát za sebou více než pět set zápasů v kuse. Nezáviděli jste mu, že vydržel tak dlouho bez vážnějších zranění?

On hokej hrál jiným způsobem. Na ledě byl chytrý, soubojům se dokázal vyhnout. I když soupeři na něj hráli, on byl ten, kdo dokázal předvídat, co v situaci nastane a na náraz se dokázal připravit. Někdo to v sobě zase nemá.

Ovšem tahle sezona je po zdravotní stránce jedna z vašich nejlepších, ne.

(pověrčivě klepe na zuby) Musím to zaťukat, snad to vydrží. Je před námi ještě druhá polovina. Chtěl bych samozřejmě vydržet. V létě jsem měl problémy s třísly, takže jsem se začal tělu víc věnovat. Bolelo čím dál víc. Už vloni jsem měl potíže se zády. Ale už se cítím v rámci možností dobře. Zatím mě nic nebolí, když nepočítám nějaké nastřelené části těla pukem. Ale s tím se dá hrát.

Cítíte, že je potřeba víc regenerovat?

To rozhodně. Nejsem zase úplně extremista, že bych se pořád protahoval. Před sezonou jsem se tříslům věnoval hodně, chodil jsem k paní Čajánkové i na lekce jógy. Na kyčle a záda mi hodně pomáhá. Pár kluků tam se mnou chodí, v létě dokonce pravidelně dvakrát týdně. A i když se nám po dvoufázových trénincích moc nechtělo, tak jsme šli.

Nedávno mi Antonín Honejsek říkal, že jeho nepřítelem je životospráva ohledně jídla. Ani vy jste se ještě nedal třeba na bezlepkovou stravu?

Zkoušel jsem to, ale nejde to. Tělo si vám samo řekne. Jsem naučený jinak. Ale životospráva je nejhorší, co může být. Tím spíš, když mi chutnají věci z mekáče. Ale od osmadvaceti let se snažím hlídat. Pivu se nevyhýbám, ale nepřeháním to. Aspoň během zápasů se tomu vyhýbám. Když je volno, tak si dám. V jídle se snažím omezovat. Dřív večeřím a také vím, co jím. Do pětadvaceti let jídlo ještě nehraje takovou roli. Tělo si s tím poradí. S věkem je to ale těžší.

Mění se vaše role v týmu s počtem odehraných zápasů?

Změnilo se jen to, že jsem starší a nemusím sbírat puky. Jinak zůstávám stejný. Jsem docela impulzivní, takže dokážu sprdnout i pochválit. To jsem ale dělal vždy. Snažím se spíš podpořit a chválit.

Takže když je potřeba, vezmete si slovo?

To zase moc ne. Ne že bych si bral slovo, ale když hrajeme špatně, tak se seřveme navzájem.

Zároveň jste nyní s 20 kanadskými body (10+10) druhým nejproduktivnějším hráčem týmu. To potěší, ne?

Já bych to raději ani nekomentoval. (úsměv)

Proč ne? Dvacet kanadských bodů a osobní maximum v produktivitě není k zahození…

To určitě ne. Ale já jsem nikdy nebyl typ, co by sbíral kanadské body. Je to tím, že jsme hráli spodek tabulky a někteří kluci nebodují, jak by chtěli. Samozřejmě mě to těší. Ale hlavní je, že jsme v desítce.

Dostali jste se do ní snad po dvou měsících. Je to pro vás nějaká psychologická vzpruha?

To vůbec ne. Pořád na nás třinácté Pardubice ztrácejí jen sedm bodů. Pořád se dívám dozadu. Mám v hlavě vykřičník, že nemáme velký náskok. Jsou to jen dva vyhrané zápasy a můžeme být namočení zpět.

Přesto třetí sezonu za sebou musíte honit mizerný začátek. Dává vám to zabrat psychicky?

Sice to honíme, ale sezonu jsme vždy zakončili dobře. Psychicky náročné to je, ale vždy jsme se zvedli. Sílu mančaftu máme. Když se nám podařilo dvakrát postoupit do play-off, neříkám, že se nám to musí podařit potřetí. Ale doufám, že se zvedneme. Všichni říkají, že máme za sebou dvě špatné sezony, ale ve skutečnosti byly dobré. Hrálo se tady play-off. Některé týmy na to čekají třeba i pět let. Tady jej hrajeme deset let a stejně nadáváme, že hrajeme špatně. Pokud nemáte mančaft na špici tabulky, tak to má vždy nějaký vývoj.

Proti Liberci jste sice gólem snížil, ale ještě předtím po vašem vyloučení Tygři vstřelili rozhodující gól. Chtěl jste to mančaftu na Spartě odčinit?

Když jsme dostali dva góly po mém vyloučení, byl jsem z toho na trestné lavici špatný. Pak jsem sice dal gól na 2:3 a vzápětí ještě další dvě šance. Z dorážky tam snad byla dokonce tyčka. To mě strašně mrzelo, že jsem to takhle zazdil. Vyrovnali jsme a já pak jdu na vhazování a podrazil jsem hráče. Mohl bych říct, že to se stane, ale v té chvíli mi nebylo zrovna hej. Byl jsem z toho špatný, ale nemohl jsem se tím trápit další dva zápasy.

jsem se tím trápit další dva zápasy.

Obě vaše trefy ze Sparty z dorážek v brankovišti byly pro vás typické, co?

Můj typický není žádný, já jich moc nedávám. Stát před brankou a dorážet mi nevadí. Kluci se tam do šancí dostanou, tak je pravděpodobnost, že puk někdy gólman vyrazí. Určitě nedávám góly, že bych jej vymíchal. Vím, že to tam bude bolet.

Dnes vás čeká lídr tabulky z Třinece, se kterými jste v sezoně odehráli dva rozdílné zápasy. Nejprve doma jste jim připravili první porážku v sezoně, následně jste na ledě Ocelářů rupli 1:7…

Tam už na nás ležela větší deka. Už to byla z naší strany agónie. U Třince je nejhorší, že když je hokej začne bavit a začnou si to strkat do prázdné. Hokejisté jsou tam všichni. Teď jsme už ve fázi, kdy si věříme i na ně. Ale to bylo i tehdy, když jsme tam dostali sedmičku. Zápas nám ale nevyšel. Zvedli jsme se, důležité je doma bodovat a je jedno, s kým to bude. Jestli s Karlovými Vary, nebo Libercem, či Třincem.

Autor: Daniel Ostrčilík

3.1.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Dělníci v Otrokovicích opravují chodník v části Trávníky, který je ve směru příjezdu od Kauflandu. Stávající dlažbu kompletně odstraňují.
5

Starý chodník byl už celý zničený, konečně ho opravují

Balóny nad Olomoucí.
46

FOTO, VIDEO: Balonová show ozdobila nebe nad Olomoucí. Podívejte se

ON-LINE: O bolestech zad i cvičení v práci

Co dělat, aby vás nebolela záda? Funguje Vojtova metoda i pro dospělé? A jak si třeba krátce zacvičit během pracovní doby? Nejen na to se můžete ptát vedoucí fyzioterapeutky Kroměřížské nemocnice Pavly Zemanové. Odpovídat vám bude středu 23. srpna v čase od 10 do 11 hodin.

AKTUALIZUJEME

Déšť krajské dožínky nepokazil, v průvodu se sešlo osm stovek lidí

Osm stovek krojovaných účastníků průvodu, dožínkové věnce pro hlavního hospodáře v kraji a samozřejmě bohatý doprovodný program: i letošní oslava sklizně se v Kroměříži o uplynulém víkendu vydařila.

Zoo se raduje z dalších mláďat

Chovatelé ve zlínské zoo mají další důvod k radosti. Početná šedesátičlenná kolonie plameňáků růžových se rozrostla o čtyři mláďata. Malí plameňáci se vylíhli na začátku července a díky skvělé péči rodičů zdárně prospívají. Stejně úspěšně se daří i dvěma malým samečkům u lemurů kata.

Pamětník Jiskry Otrokovice v první lize. Byl to malý zázrak, vzpomíná Gajdůšek

Už jsou v zapomnění. Většina z nich ani nežije. Byli to přitom oni, kdo před 53 lety do Otrokovic přinesli slávu. Na malém stadionku se na škváře kopala první liga. V sezoně 1964/1965 jezdily do míst současného moderního sportovního areálu na Baťově hvězdy tehdejší doby Tomáš Pospíchal, Andrej Kvašňák, Josef Masopust nebo Ivo Viktor.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení