Kucharczyk: Hrát za Zlín? Ve Vsetíně se mi smáli

V neděli v Pardubicích oblékl na střídavý start forvard Radim Kucharczyk i žlutomodré barvy odvěkého rivala ze Zlína. A tímto krokem rozesmál své kamarády – zapřísáhlé fanoušky Vsetína.

V jedné kabině se opět setkal se svými staronovými parťáky Tesaříkem, Veselým a i současným trenérem Vlachem, vedle něhož seděl při svých začátcích v kabině. A také s Leškou, o kterém v roce 2004 prohlásil, že simuluje.

Jak vás přivítali?

Tesil (Radim Tesařík – pozn. aut.) už mi psal zprávu před týdnem a šil do mě. Ondra mě přivítal v pohodě, pokecali jsme. Oni jsou pořád stejní. Atmosféra v kabině je fajn, stejná jako bývala tady ve Vsetíně.

Nenabízel vám Radim Tesařík mezi hokejisty populární vína?

Nějaká jsem od něj bral, ale jak už jsem ho moc otravoval, tak mi dal telefon na pána, přes kterého je bere on. Už je nemám přes něj, ale řeším si to sám. Co se týká vína a jídla, je to trochu blázen. (Směje se.)

Znáte se s trenérem Rostislavem Vlachem, se kterým jste se potkal ve Vsetíně. Bavili jste se o tom?

Před zápasem jsme se bavili spíš o hře, kterou ode mě očekává. Nebylo moc času si popovídat o něčem jiném. Ale hrával jsem s ním rok a seděli jsme vedle sebe v kabině. Znám jej dost. Byl to pan hráč a i koučingem na hráče působí dobře. Dává jim prostor se ukázat a zbytečně po nikom neřve. Bylo to fajn.

Tykáte si?

Ano, už ze Vsetína. Takže on mně řekl čau a pozdrav jsem mu vrátil. Pokud by chtěl, vykal bych mu, ale chtít to po mně asi nebude.

Jak vás přivítal Petr Leška? Během čtvrtfinálové série v roce 2004 mezi Zlínem a Třincem jste o něm prohlásil, že přihrává zákroky a stěžuje si. Změnil se?

Ježišmarja. To je play off, kde každý po soupeři prská. Vždyť všichni chtějí dojít co nejdál. Je to už osm let zpátky. Bylo to v zápalu boje. Společně s Čájou je to pan hráč. Normálně jsme se ráno pozdravili. Je to play off, kde se podobné hlášky objevují. Je to zapomenuté. V tom bych se už nepatlal.

Co na vaše zlínské působení říkají kamarádi ve Vsetíně? Dobírali si vás?

Ani jsem jim to nestihl říct. Že bych jim rozeslal zprávy, jdu hrát za Zlín, se nestalo. Před zápasem mi přišlo jen pár esemesek. Někteří se tomu smáli, že jsem nakonec šel hrát do Zlína, který oni dřív nesnášeli. (Směje se.) Na Moravě je hokejových týmů čím dál méně a moc si vybírat nejde.

Vybavujete si tehdejší řevnivost mezi oběma nesmiřitelnými tábory?

Bylo to především mezi fanoušky. Ale když přišlo na zimák pět tisíc lidí, tak jsme je vnímali. Určitě jsme měli o motivaci postaráno. Bylo to jedno z nejlepších extraligových derby. Ale nyní je to už pryč, Zlín je úplně někde jinde.

Jste v kontaktu se svými bývalými spoluhráči se Vsetína?

V kontaktu jsem s Ondrou Němcem, jelikož jeho manželce pronajímám ve Vsetíně svůj byt. S Hudlym (Jiřím Hudlerem – pozn. aut.) si napíšeme jednou za rok. Ale jinak se s nikým moc nevídám.

Jak vzpomínáte na vsetínské angažmá a potažmo mistrovský titul v roce 2001?

Byl to poslední titul Vsetína. Následovaly dva roky s Jirkou Hudlerem a dávali jsme spoustu gólů. Byly to dva nádherné roky. Když se na to zpětně dívám, s týmem, co tam byl, jsme hráli dobrý hokej. Bohužel Vsetínu došly prachy a spadl do druhé ligy. Štve mě to. Celkově i dnešní doba, jelikož peněz jde do hokeje čím dál méně. Je to tady špatné.

Navíc jste vsetínský rodák a stále ve městě bydlíte.

Kdyby se tehdy zachránila alespoň první liga a klub se právně přepsal, bylo by to jiné. Jenže Vsetín spadl na úplné dno. Ale tohle je už pryč. Nechci říct, že by Vsetín na první národní neměl, ale už postup je těžký a ani nevím, jak je na tom klub finančně. Proto to už moc nesleduji.

Jaké máte dojmy z nedělního návratu na extraligový led v Pardubicích (3:4 sn)?

Kdybychom vyhráli za dva nebo za tři body, byl bych spokojenější. Po první i po druhé třetině to vypadalo, že bychom mohli mít tři body. Ale i bod je dobrý. Pardubice si doma dokážou vytvořit tlak.

Začali jste výborně, ale od poloviny zápasu jste přestali bruslit. Čím si to vysvětlujete?

Pardubice dostaly výhodu tří přesilovek. Vzalo nám to šťávu a na led přestaly chodit všechny pětky. Ve třetí třetině už to ale bylo zase dobré.

Nastoupil jste ve čtvrté lajně s Melenovským a Šlahařem. Zřejmě se ještě nedá hovořit o souhře, ale jak jste si rozuměli?

S Melenem (Marek Melenovský – pozn. aut.) se mi hrálo výborně, jelikož je silný na puku. Škoda že ve druhé třetině vypadl pro zranění. Pak tam s námi hrál Čája (Petr Čajánek) a v neděli odehrál výborný zápas. Šlahy (Jakub Šlahař) si to celkem na první zápas odbránil dobře. Navíc se známe i z Olomouce.