Luboš Horčička po zápase s Plzní podporoval svého parťáka Sedláčka

Proto místo oblékání do výstroje jen týden šlapal na rotopedu.

„Bylo to bolestivé zranění. Měl jsem na tom i dlahu, ale nevyhovovalo mi to, tak jsem ji sundal. Od soboty už normálně trénuji,“ libuje si zlínský zkušený gólman, jenž bude po reprezentační přestávce připraven zasáhnout do středečního zápasu na ledě pražské Sparty.

Odpočinul jste si alespoň?

To rozhodně. (Směje se.)

Udržoval jste se během vynucené pauzy v kondici?

Ano. Chodil jsem na kolo, cvičil jsem jako obvykle. Žádná dovolená to nebyla.

Jak se vám to přihodilo?

Na tréninku mě Galus (Lukáš Galvas – pozn. aut.) trefil do prstu, když dohrával akci. Blbě jsem se natočil rukou a o hokejku mě trefil do malíčku pravé ruky, ve které držím vyrážečku.

Cítíte to ještě, když držíte hokejku?

Jedině když dostanu do hokejky. Jinak je to dobré.

Momentálně vám patří sedmé místo o skóre před šestými Vítkovicemi. Díváte se dopředu, nebo si jistíte náskok na desáté místo zaručující předkolo?

Měli bychom se za jakékoliv situace dívat dopředu. Zbývá pět zápasů do konce a chceme v nich vybojovat co nejvíce bodů. Podle mě by mohly stačit tři výhry na šesté místo.

Máte soupeře, kterého byste si přál v play off?

Ne, mně je to jedno. Nemůžeme si vybírat. Ani nechci spekulovat, protože se to nevyplácí. Ať proti nám třeba nastoupí Plzeň, mně je to jedno. Nebylo by to pro mě ani nijak speciální.

Už jste se bavil s vedením klubu, co s vámi zamýšlí do budoucna? Ve Zlíně vám po sezoně končí hostování.

Nevím, musíte se zeptat vedení. Se mnou ještě nikdo nemluvil. Ale jsem tady spokojený. Odchytal jsem nějaké zápasy. Myslím, že i víc, než jsem čekal já i ostatní. Angažmá ve Zlíně proto zatím hodnotím kladně. Nyní záleží, jak se k tomu postaví vedení a jaké mají plány. Uvidíme, s čím přijdou, já to neovlivním.

Podle toho, co říkáte, to vypadá, že byste rád zůstal.

Nejsem v tomhle svým pánem. Když tady zůstanu, budu rád, když ne, půjdu jinam.

V posledním zápase proti Plzni inkasoval Jakub Sedláček nešťastný gól, když si zády srazil kotouč do branky. Řešil byste něco jinak?

Nevím. Snažit se puk odrazit někam do rohu. Ten puk byl nešťastně odražený, pak do něj jen tak šťouchli, vyletěl nahoru. Když se vám ztratí z dohledu, můžete chytat, jak chcete, a stejně to nechytíte.

Jak v takové situaci reagujete?

Hledám ho. (Pousměje se.) Bylo to nešťastné, ale takových situací Kuba i já zažijeme spoustu. Každý brankář dostane haluz.

Uklidňoval a podporoval jste jej bezprostředně po zápase?

Ano, ale Kuba už je zkušený a ví, že si tím projde každý. Je potřeba to hodit za hlavu a chytat dál, jako by se nic nestalo.

Jde to ale takhle vůbec těsně po prohraném zápase?

Je dobré, že máme pauzu a můžeme se z toho dostat. Je to na psychiku těžké, ale musíte se s tím umět vyrovnat. Co se stalo, už stejně nezměníte.