Přesně s takovým číslem na dresu Zlína narazil 5. ledna 1990 v Košicích po souboji o puk do mantinelu. Poranil si první i druhý krční obratel i míchu a po čtyřiceti dnech ve středu 14. února 1990 na následky těchto zranění zemřel.

„Tentokrát to vychází na neděli," prohodila Čajková vyrovnaným hlasem. „Luděk byl člověk, který měl pro mě největší dar, že to se mnou strašně uměl. Věděl, co na mě platí a to pro mě bylo úplně nejvíc," prohodila během rozhovoru o svém zesnulém manželovi, jak jej možná neznáte…

Četl knížky?

„Hodně četl. Měl u mužů vzácnou schopnost, že dokázal dělat několik věcí najednou. Sledoval televizi a ještě si u toho četl knížku. Jeho maminka mi říkala, že když dělal státnice z těsnopisu, což málokdo ví, že je udělal, tak se připravoval tímto způsobem. Díval se na nějaký sportovní přenos a přitom se učil. Za to mu patří dodnes můj obdiv."

Vařil?

„Jeho oblíbené jídlo bylo kuře s nádivkou, které dělala jeho maminka. To bylo moc dobré. Já jsem se to nikdy nenaučila, protože jsem neměla důvod. Kdykoliv jsme přijeli k jeho rodičům, jeho maminka to na jeho počest udělala. Mně to chutnalo také. Byl dobrý strávník, snědl všechno. Nevybavuju si jídlo, které by nedal do pusy. Nikdy jsem jeho samotného však neviděla vařit. Maximálně vaječinu na snídani, případně těstoviny. Ale nějaké hodnotné jídlo neuvařil."

Zajímal se o politiku?

„Jeho nejoblíbenější úsek ve zprávách byl vždycky sport. Ať už to byly Branky body vteřiny, nebo tenkrát ještě vysílali Sportovní ozvěny. Samozřejmě se ale nevyhýbal informacím kolem sportovního dění. Ale nijak zvlášť se neangažoval. Nějaký svůj názor k celé situaci měl. Politických změn u nás v republice si ale bohužel moc neužil. Určitě ale stál na správné straně barikády."

Měli jste zvíře?

„Neměli jsme doma žádné. Chodili jsme maximálně do zoologické zahrady."

Uklízel?

„Ve zdravé míře určitě ano. Já jsem byla od toho, abych zajišťovala domácí servis. Ale nebylo to tak, že by seděl s ovladačem od telelevize v ruce na gauči a koukal se na mě, jak kmitám. To vůbec ne. Zapojil se, když bylo potřeba."

Za co utrácel?

(smích) „Za moje výmysly. Neměl problém udělat radost druhým. Když jsem něco chtěla nebo jsme něco potřebovali a bylo na to, nikdy nebyl problém. Ale jestli to dělal rád, to nevím."

Nejlepší dárek?

„Krýgl na pivo, které sbíral. Takže když se vracel ze sportovních zájezdů do zahraničí, vždycky si nějaký do své sbírky přivezl. Málem bych na to zapomněla. Úplně mi to vypadlo z paměti."

Jezdil na výlety, nebo odpočíval doma?

„Byl velmi společenský typ a v kolektivu oblíbený mezi všemi přáteli. Jezdívali jsme na dovolenou se svými známými, se kterými Luděk hrával hokej ještě v Havířově. Bylo nám tam moc fajn. Jezdili jsme na jejich chatu na Těrlickou a Žermanickou přehradu. Bylo to strašně prima. Příroda nám oběma byla blízká, takže jsme odpočívali a podnikali procházky. Byli jsme i u moře, ale stihli jsme to bohužel jen jednou. Byli jsme jen ve dvou, bez dcery Markétky, v dnešním Chorvatsku, tenkrát ještě v Jugoslávii."

Jaké měl záliby?

„Takové fotbálky s kluky, a to i v rámci tréninku. Museli ale na sebe samozřejmě dávat pozor. A pak měl rád basketbal. Nikoliv však pouliční, ale opravdový americký basket v NBA. Se svou výškou k tomu měl blízko. Ale co jsme se poznali, tak nikde aktivně basketbal nehrával. Měl k tomu sportu ale velmi blízký vztah. Moc rád se na to díval. Kdyby nehrál hokej, možná by stál pod tím košem. Jezdil rád i na kole. Ale zase nebyl ten typ, co by se pravidelně oblékl a vyrazil na výlet. Jezdil, ještě když bydlel u rodičů. Když jsme bydleli spolu ve Zlíně, vyjel si jen občas."

Oblíbená hudba?

„Jeho hodně oblíbená skupina byla Dire Straits, hodně ji poslouchal."

Filmy?

„Určitě české filmy a komedie. Jim byl nakloněn. Tenkrát začínaly ne nadabované, ale namluvené filmy. Ale příliš času jsme u sledování televize netrávili. Spíš jen, když dávali něco českého. Nebo jsme šli do kina. Ono se to nezdá, ale je to nějaký pátek zpátky a dnes je doba úplně jiná. Když chtěl člověk vidět pěkný film, musel na něj zajít do kina. Videa teprve začínala."

Bál se něčeho?

„Myslím že ne. Neuvědomuju si. Ke zvířatům měl obvyklý vztah. Ke hmyzu jako my všichni ostatní. Klidně by zabil komára, který ho v noci otravoval."

Uměl se naštvat?

„Obecně byl kamarádský a vstřícný. Ale když bylo potřeba, budil respekt. Měl přirozenou autoritu. Alespoň já jsem to z našeho okolí vnímala. Byl oblíbený v kolektivu a byla s ním legrace. Každý s ním rád trávil čas. Ani si proto nevybavuju, že bych jej viděla na něco naštvaného. Určitě by se něco našlo, ale nezanechalo to ve mně žádné vzpomínky. Byl recesista, přichystal mi pár vtípků, na které jsem se párkrát chytila a mohli jsme se jim společně zasmát. To bylo jeho oblíbené, měli jsme to na denním pořádku, protože měl veselou povahu a smysl pro humor."