„Jednou se nám stalo, že zrovna mě štědrovečerní hostina zastihla někde na letišti v Chabarovsku," vybavil si hokejový obránce Marušák nepříjemný zážitek z města, které je vzdáleno od čínských hranic asi dvacet kilometrů. Tedy třeba ze Zlína do Otrokovic a zpátky. Od Moskvy to pak máte po transsibiřské magistrále 8523 kilometrů, vzdušnou čarou 6100 kilometrů.

Marušák v Rusku působil od sezony 2003/2004 s dvousezonní pauzou až do roku 2010 a odehrál na 266 zápasů, vstřelil 18 branek a přidal 57 asistencí.

„Člověk si tak nostalgicky vzpomene, že se Štědrý den dá trávit různými způsoby. Ale s odstupem času se na to vzpomíná lépe. Tehdy to bylo depresivní," vybavil si Marušák, který dva roky byl v Novokuznětsku, následně jednu sezonu v Petrohradě, poté se oklikou přes Zlín mihl v CSKA Moskva. Poté přišla dvouletá pauza, aby z Mladé Boleslavi ještě jednou v ročníku 2008/09 zamířil do Balašichy a svou kariéru na východní frontě v roce 2010 ukončil v Novokuzněcku.

V Rusku se čtyřiadvacátého hraje, v lepším případě odehrajete dopoledne zápas doma. „V tom horším jsme byli někde vyjetí. Štědrý den jsme řešili podle zápasů. Ale pokud to trochu šlo, zvyky jsme se snažili dodržet," vyprávěl Marušák.

„Tím, jak je angažmá v Rusku celkově specifické od začátku až do konce, člověk tam přemýšlí trochu jinak. Tady dýchá vánoční atmosféra už začátkem adventu. Samozřejmě i tam se na to chystají, ale tím, že oni svátky mají o týden zpožděné, je to jiné," připomněl zlínský bek fakt, že v Rusku svátky slaví dvěma způsoby. Buďto se slaví pravoslavné Vánoce, které připadají na 6. a 7. ledna, nebo se slaví Vánoce postaru na Nový rok.

„My jsme se ale přizpůsobili tomu, na co jsme zvyklí z domova. Ve Švédsku to šlo, tam je Štědrý den ve stejnou dobu. A nějaké velké rozdíly oproti tomu, na co jsme zvyklí u nás, jsem nezaznamenal," srovnal Marušák, který sezonu 2006/2007 dohrál ve švédském Djurgardenu.

Marušák už čtvrté Vánoce stráví doma ve Zlíně, žádné speciality nečekejte. A to ani gurmánské na štědrovečerním stole. „Jen místo kapra se držíme jiné ryby. Ta na stole je. Dětem se smaží řízečky. Aby byli všichni spokojení," těší se Marušák.

Ještě ve svých jednačtyřiceti letech si pamatuje na své nejkrásnější dárky z dětství.

„Jsou hlouběji usazené. Jako klukovi mi vždy udělala radost nějaká technika. Takže vláček nebo autodráha musely být. Za to jsem byl šťastný a spokojený. Později, když už jsem hrál hokej, mi udělala radost vysněná přilba," vybavuje si Marušák.

Nyní to má u Marušáků Ježíšek kolikrát velmi složité. Výběr dárků pro mladé slečny je totiž pro muže kolikrát adrenalinový zážitek. „Vždy mě něco dokáže překvapit. Co já si myslím, že by mohlo udělat dětem radost, tak jim dělají potěšení úplně jiné věci. O těch bychom ani nikdy nepředpokládali, že by měly úspěch. I ta nejmenší drobnost dokáže udělat tolik radosti. Jde především o holčičí věci, které já ani neumím docenit. Zjistil jsem, že na tohle nemám odhad," usmál se Marušák.