Odchovanec Zlína Jakub Sedláček: Trénuji věci, kterým jsem se dosud nevěnoval

Riga – /ROZHOVOR/ Doplácí na skvostnou formu svého parťáka a konkurenta, hvězdného Tellqvista. Dinamo Riga, lotyšský tým, v KHL válí a brankář a odchovanec zlínského hokeje Jakub Sedláček si tak stále zvyká na roli dvojky. Odchytá jeden zápas spolehlivě, jenže na dalších pár utkání skončí na tribuně.

„Ze začátku mě to štvalo, ale stejně s tím nic nenadělám. Je to realita," vykládá v rozhovoru pro Deník Sedláček, který včera na ledě Ufy (3:4 v prodloužení) zasáhl už do devátého zápasu v kontinentální lize, mimo jiné také do dvou bitev proti nabitému Petrohradu v čele s Iljou Kovalčukem.

Jaký na vás ruský hvězdný útočník udělal dojem?

Je to opravdu výjimečný hráč. Petrohrad je nejsilnější tým, proti kterému jsem hrál. Jejich ofenzivní síla je neuvěřitelná. V přesilovce vás zamknou na dvě minuty a nepustí vás z pásma. Občas je to až kolotoč. Je tam navíc Červenka, Martenson nebo Tichonov, což jsou další výborní hráči. Petrohrad má peníze a nemá problém takové hokejisty zaplatit.

Poznal jste je na vlastní kůži hned dvakrát. Nejprve jste prohráli 3:4 po nájezdech a poté je přestříleli 6:4.

Musím zmínit druhý zápas. Když dostanu čtyři góly, tak mě zápas nebaví a jsem rád, když je konec. A tohle bylo snad poprvé v životě, kdy jsem si to opravdu užíval. Bylo to nádherné. Úžasný zážitek.

Jak zvládáte menší vytíženost?

Opravdu jsem byl zvyklý chytat víc, ale je to pro mě nová zkušenost. Pozitivní pro mě na tom je, že se mohu učit od Mikaela Tellqvista, který patří ke špičce v KHL. Můžu potrénovat, zlepšit se v maličkostech, které nejsou tolik vidět. Na tréninku strávím třeba hodinu a půl, což během pravidelné zápasové zátěže obden dost dobře nejde. To stačí pětačtyřicet minut tréninku. Nyní trénuji věci, kterým jsem se dosud nevěnoval. V zápasech, kde jsem dostal šanci, jsme odváděli dobrou práci. Jsem celkem spokojený. Teprve uvidíme, kolik šancí dostanu dál.

Zatím nastupujete nárazově. Odchytáte jeden zápas, a další sedíte na tribuně. Neštve vás že i když se vám duel podaří, další kvůli pravidlům KHL pro nutný počet mladých hráčů na soupisce do zápasu strávíte na tribuně?

Ze začátku mě to štvalo, ale stejně s tím nic člověk neudělá. Co jsem viděl, takhle pravidlo obchází až devadesát procent týmů. Je to na zamyšlení pro ligu, protože to asi není správné, když s tím lidově řečeno vydrbávají. Už jsem si na to zvykl. Přece jen si říkám, jsem ve druhé nejlepší soutěži světa a mám před sebou budoucnost a cíle. A za nimi si jdu. Neohlížím se, jestli sedím na střídačce nebo na tribuně. Samozřejmě je to rozdíl oproti minulosti, protože i když jsem nechytal, na střídačce jsem byl. Ale stejně bych se na led nedostal, Tellqvist chytá fakt neuvěřitelně.

Ve Zlíně jste poznal Igora Murína, Radovana Biegla, Tomáše Dubu nebo Luboše Horčičku. Jaký je ve srovnání s nimi Mikael Tellqvist?

Mikael je parádní člověk. Snad každý ví, že si prošel NHL a už hodně dobrou kariéru má za sebou. Právě na tomhle poznáte, jak je lidský. Snaží se mi ve všem pomáhat. Když dostanu blbý gól nebo když se mu na tréninku něco nelíbí, poradí mi. Trochu mě tím vrací do doby, kdy jsem ve Zlíně začínal pod Ičem Murínem nebo Radkem Bieglem. Každý z nich mi nějakým způsobem pomohl, od každého jsem se naučil něco nového, co umí opravdu dobře. Hlavně ale musíte myslet pozitivně, což je pro všechny gólmany základ.

Upřímně, je to nejlepší gólman, jakého jste zažil?

Je to rozhodně nejsilnější parťák, jakého jsem měl zatím možnost poznat.

V čem je výjimečný?

V předvídavosti situací. Je to typ menšího gólmana, ale zase není tak malý jako já. (Směje se.) Mám sto osmdesát centimetrů. Tím jsem chtěl říct, že nepatří mezi obrovité gólmany nad sto devadesát. Máme proto i podobný styl, oba musíme dobře číst hru a snažit se situace ustát. Kromě toho pak má i výborný postoj. Ví, jak si má proti střele stoupnout a kde má v určitý okamžik stát. Pak to vypadá, že tam nemá prakticky žádné místo.

Jste zatím s 69 body na 4. místě v západní konferenci KHL. Vládne v klubu spokojenost a uvolněná atmosféra?

Samozřejmě. Panuje velká spokojenost. Zatím jsme všechny zápasy odehráli v nějakém standardu. Takové umístění nikdo nečekal. Jen doufám, že v tom budeme pokračovat.

I vy sami hokejisté jste překvapení?

Nemůžu mluvit za kluky, ale osobně jsem nečekal, že budeme takhle vysoko. Minulá sezona byla hodně špatná. Ovšem nějaká obměna v kádru nastala. Zpět se vrátili Sandis Ozolinš a Marcel Hossa. Přišli i dva Kanaďané Kyle Wilson a Paul Szczechura. Všichni tady patří mezi nejlepší v bodování žebříčků. Týmu hodně pomáhají. Před sezonou nám na mítinku s manažery bylo řečeno, že máme jeden z nejsilnějších týmů za posledních šest let. Takže nějaký progres musel přijít, protože kdyby sezona byla špatná jako vloni, nevím, co by se tady dělo.

Byla pro vás proto aklimatizace jednodušší?

Samozřejmě. Je lepší, když jdete do týmu, kterému se daří. Ale na druhou stranu když se tolik nedaří, dostává víc prostoru druhý gólman. Ale tohle je realita a je na mně, abych se s tím popral.

Zmínil jste tréninky. Jak jsou ve srovnání se Zlínem intenzivní?

Rozdíl je hlavně v tom, že tady jsme pořád v posilovně. Gólmanů se to až tolik netýká, ale hráči pořád posilují. Ne třeba hodinu, ale jsou tam skoro pořád. Když hrajeme obden, trvá 45 minut. Takže je to prakticky stejné. Déle na ledě nevydržíte.

Kde vlastně bydlíte?

My cizinci jsme ubytovaní ve dvou velkých apartmá. Takže jsem tady se Slováky, Kanaďany. Všechno je na úrovni. Není si na co stěžovat. Do centra města i tréninkové haly to máme deset minut, když není zácpa. Když v ní uváznete, trvá to o deset minut déle. Stejně jako do hlavní arény, která stojí za městem. Ve Zlíně byste tam byli do pěti minut.

Jak trávíte volný čas?

Po posledním zápase před reprezentační přestávkou jsme dostali čtyři dny volna. Na tohle jsem z extraligy vůbec nebyl zvyklý. Tam dostanete maximálně dva dny volna. Ale je to zase přímo úměrné cestování. Den je klasický jako kdekoliv jinde. Po tréninku máte volno, protože nic víc by tělo ani nevydrželo. Obden pak máte zápas. Rozdíl je také v tom, že ve Zlíně jsme měli trénink na půl desátou, tady máme až na jedenáct. Ale to je tím, že v Česku začíná zápas mezi pátou a šestou, v KHL většinou o půl osmé večer.

Máte tam nějaké zábavní centrum nebo multikino, jak zabít volný čas?

To musím zmínit. Je to obrovský rozdíl proti ruským městům. V Rize se cítíte jako v Praze. Je tady několik obchodních center. Byli jsme tady na motokárách nebo bowlingu. Člověk se tady nenudí.

Je něco, co vás opravdu překvapilo?

Fakt, že tady všichni umí anglicky. Čekal jsem, že to bude jako v Rusku. O Rusech je totiž obecně známo, že anglicky moc nemusí. Ale tady ji umí fakt každý. I třeba prodavačka v obchodě. A také město. Je fakt krásné a musím uznat, že na Rigu mám velké štěstí. V ulicích je čisto, příjemné prostředí. Je to Evropa, nikoliv ruské město.

V polovině listopadu se v médiích objevila zpráva, že se v Rize zřítilo obchodní centrum. Chodil jste do něj nakupovat?

Bylo to tak kilometr ode mě. Ale do toho místa tam ani nejezdíme. Navíc my jsme tehdy byli na tripu po Rusku. Šlo to mimo nás cizince. Samozřejmě jsme to zaznamenali a vnímali jako zdejší. Ti z toho byli nešťastní. Jako třeba náš kustod. S ním se nedalo celý den bavit. Ale je to stejné, jako když cizinec zavítá k nám. Nechci říct, že ho to nezajímá, ale jde to mimo něj.

Příbuzní od vás měli informaci, že jste v pořádku?

Pár zpráv jsem dostal, jestli jsem v pořádku. Ale vždycky jsem napsal, že to nesleduji, protože jsme na tripu. Ale byl jsem rád, že se mi ozvala mamka a pár kluků. Přítelkyně věděla, že jsem pryč.

Máte zprávy, jak si vede Zlín?

Samozřejmě. Hrací dny máme stejné, pátek i neděli. Když nechytám přímo, jsem na onlinu a sleduju je. Mám představu a přehled, co se děje v klubu. Volám si i občas s kluky, jednou za týden za dva. Informace mám.