VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Okál chtěl končit s hokejem. Teď se rve ve Zlíně o šanci

Zlín /ROZHOVOR/- Během tréninku důrazně trefil do zad svého parťáka v červeném tréninkovém dresu, obránce Petra Šenkeříka. Celou situaci pak doprovodili úsměvem.

11.8.2012 2
SDÍLEJ:

Zdeněk Okál.Foto: DENÍK/archiv

Jako by svým činem chtěl 22letý hokejový forvard Zdeněk Okál (na snímku) přesvědčit kouče Vlacha, aby při tvorbě kádru konečně do třetice ukázal na pokračovatele slavného zlínského hokejového rodu.

„Chci se o šanci porvat, ale v tomhle případě to bylo jen takové štrengování, protože s Petrem se jako útočník a obránce pošťuchujeme. Jsme ještě přece mladí hráči," lehce se pousmál Zdeněk Okál, jemuž stejně jako jeho strýcovi Miroslavovi a otci Zdeňkovi je důrazná hra do těla vlastní.

Už potřetí se ve Zlíně snažíte přesvědčit. Poslední dva roky vám to vždy nevyšlo. Nejste ze své situace už trochu nervózní?

Nervózní, no… Už je to prostě potřetí, tak snad se to do třetice povede a vybojuji si zde místo. Mohu jen doufat, makat a dřít na sobě. Uvidíme, jak se na konci přípravy trenéři a vedení rozhodnou. Záležet bude i na přípravných zápasech, jestli mě do nich trenér Vlach pošle. Pokud ano, pak už to bude jen na mně, jak se uvedu.

Na vaši pozici se derou další mladší odchovanci. Nemáte pocit, že je to vaše poslední šance?

Doufám, že je opravdu poslední a už tady zůstanu.

Rozebíráte svou situaci se zkušenějšími spoluhráči?

O tomhle nikoliv. Většinou se bavíme na ledě. Čaja (Petr Čajánek – pozn. aut.), Lešoun (Petr Leška), Béďa (Bedřich Köhler) a Baláš (Jaroslav Balaštík) mi radí, co mám dělat, a jak se mám v určitých hokejových situacích zachovat. Pomáhají mi v tom, abych byl lepší, za což jsem moc rád.

Ale s tátou Zdeňkem a se strýcem Miroslavem se při svých debatách tomuto tématu zřejmě nevyhnete, že?

Ano, řešíme to. Ale že by nějak zásadně ani ne. Míra má svých starostí dost a stará se o své věci a táta mi říká, co jsem udělal špatně a co mi chybí.

Také v uplynulé sezoně jste se nevyhnul nepříjemnému zranění natrženému zadnímu stehennímu svalu. Jste v pořádku?

Ano, už je to půl roku. Jsem stoprocentně připravený.

Cítíte větší důvěru trenéra než v předchozích letech?

Má stejný metr na všechny hráče. Před třemi lety jsem byl víc nervózní z hráčů, se kterými půjdu na led. Byl jsem mladý kluk a už tehdy tady byla velká jména. Postavit se poprvé mezi ně na led pro mě bylo těžké. Byl jsem vyklepaný, minulý rok už to bylo lepší a letos už je to v pohodě. Liší se to věkem a zkušenostmi. Když jste starší, vnímáte to už jinak.

Jak moc vás právě zranění ovlivnilo v uplynulé sezoně, kterou jste strávil ve zlínské juniorce?

Měl jsem problém hlavně s fyzičkou. Přibral jsem asi sedm kilo. Musel jsem to dohánět v letní přípravě. Nyní se také snažím co nejvíce bruslit. Když mám o sedm kilo méně a jsem na svých 81 kilogramech, cítím se na ledě lehčí a volnější.

Přitom na zkoušce jste byl i v provoligových klubech v Olomouci a Šumperku. Proč vám angažmá nevyšlo tam?

V Olomouci jsem nedostal šanci a vzdal jsem to. Šel jsem do Šumperka, ale po domluvě s agentem jsem odtamtud odešel, že budu hrát ve Zlíně za juniorku.

Nebylo ale lepší hrát mezi muži?

(Přemýšlí). Řeknu to takhle. V té chvíli jsem to viděl jako lepší možnost, tak jsem to tak udělal.

Nelitujete ale právě po téhle zkušenosti, že jste se vrátil z Kanady domů?

Z Kanady jsem právě odcházel zraněný. Chtěli tam už mladší hráče a musel bych jít na výjimku. Navíc zraněného Evropana tam těžko někdo bude chtít. Tady jsem se přišel porvat o šanci.

Třeba hned v první sezoně po návratu ze zámoří jste v Třebíči celkem hrával, nasbíral jste 12 kanadských bodů. Co chybí k tomu, abyste se trvale někde prosadil?

Každý hráč si musí v týmu najít místo a pozici a v Třebíči jsem si ho nenašel a trochu jsem se hledal. Už během letní přípravy jsem se bavil se spoustou lidí nejen o hokeji, ale i o psychice.

Měl jste tedy někdy pocit, že byste chtěl skončit?

Už to jednou bylo. Když jsem se vracel ze Šumperku, tak jsem nad tím přemýšlel. Po domluvě s rodiči, přítelkyní a agentem jsem usoudil, že když se hokeji věnuji celý život, nechtěl jsem to jen tak zahodit.

Nelitujete ale právě po téhle zkušenosti, že jste se vrátil z Kanady domů?

Z Kanady jsem právě odcházel zraněný. Chtěli tam už mladší hráče a musel bych hrát na výjimku. Navíc zraněného Evropana tam těžko někdo bude chtít. Tady jsem se přišel porvat o šanci. Nic jiného mi nezbývá.

Třeba hned v první sezoně po návratu ze Zámoří jste v Třebíči celkem hrával, nasbíral jste 12 kanadských bodů. Co chybí k tomu, abyste se trvale někde prosadil?

Každý hráč si musí v týmu najít místo a pozici a v Třebíči jsem si ho nenašel a trochu jsem se hledal. Už během letní přípravy jsem se bavil se spoustou lidmi nejen o hokeji, ale i o psychice. Jak bych se měl zařadit do kádru. Snad mi to pomůže.

Zmiňujete psychiku. Měl jste tedy někdy pocit, že byste chtěl skončit?

Už to jednou bylo. Když jsem se vracel z Šumperku, tak jsem nad tím přemýšlel. Po domluvě s rodiči, přítelkyní a agentem jsem usoudil, že když se hokeji věnuji celý život, nechtěl jsem to jen tak zahodit.

Nenapadlo vás se zkusit prosadit v jiném extraligovém týmu?

Ve Zlíně jsem doma a rád bych tady hrál. Doufám, že stejný názor budou mít i ostatní. Ale nyní bychom ještě předbíhali.

Nemůže být problém ve slavném příjmení, že od vás okolí očekává výkony, které předváděli strýc s otcem? Jméno totiž může působit jako balvan na zádech, který ze sebe nemůžete shodit.

Jménem to není. Každý má svou hlavu a kariéru a myslím, že stejně jako táta a Mira se dřív nebo později snad někam probojuji.

Co dělá v současnosti strýc Miroslav?

Také vede vinárnu, jako můj otec. Jsou spolumajitelé, přičemž každý vede jednu, protože obě dvě řídit by jeden nestíhal. Jedna je na Bartošově čtvrti a druhá na Zálešné.

Autor: Daniel Ostrčilík

11.8.2012 VSTUP DO DISKUSE 2
SDÍLEJ:
Dělníci v Otrokovicích opravují chodník v části Trávníky, který je ve směru příjezdu od Kauflandu. Stávající dlažbu kompletně odstraňují.
5

Starý chodník byl už celý zničený, konečně ho opravují

Balóny nad Olomoucí.
46

FOTO, VIDEO: Balonová show ozdobila nebe nad Olomoucí. Podívejte se

ON-LINE: O bolestech zad i cvičení v práci

Co dělat, aby vás nebolela záda? Funguje Vojtova metoda i pro dospělé? A jak si třeba krátce zacvičit během pracovní doby? Nejen na to se můžete ptát vedoucí fyzioterapeutky Kroměřížské nemocnice Pavly Zemanové. Odpovídat vám bude středu 23. srpna v čase od 10 do 11 hodin.

AKTUALIZUJEME

OBRAZEM: Dožínky Zlínského kraje

Na Velkém náměstí v Kroměříži v sobotu pokračoval hlavní program krajských dožínek. Přihlížející viděli krojovaný průvod, slavnostní zahájení a předání dožínkového věnce krajskému hejtmanovi. 

Zoo se raduje z dalších mláďat

Chovatelé ve zlínské zoo mají další důvod k radosti. Početná šedesátičlenná kolonie plameňáků růžových se rozrostla o čtyři mláďata. Malí plameňáci se vylíhli na začátku července a díky skvělé péči rodičů zdárně prospívají. Stejně úspěšně se daří i dvěma malým samečkům u lemurů kata.

Pamětník Jiskry Otrokovice v první lize. Byl to malý zázrak, vzpomíná Gajdůšek

Už jsou v zapomnění. Většina z nich ani nežije. Byli to přitom oni, kdo před 53 lety do Otrokovic přinesli slávu. Na malém stadionku se na škváře kopala první liga. V sezoně 1964/1965 jezdily do míst současného moderního sportovního areálu na Baťově hvězdy tehdejší doby Tomáš Pospíchal, Andrej Kvašňák, Josef Masopust nebo Ivo Viktor.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení