Zlínský 22letý útočník Zdeněk Okál a pokračovatel slavného hokejového rodu se už jako „nechtěný" pomalu loučil s kariérou. Pomohli mu jeho nejbližší i psycholog, začal opět dřít, na třetí pokus podepsal kontrakt a prosadil se do základní sestavy. Získal si respekt na ledě drsnými střety i pěstmi. Krom toho k triumfu v základní části přispěl sedmi trefami. Předevčírem v šesté čtvrtfinálové bitvě vybojoval Zlínu na ledě Vítkovic jedinou trefou po osmi letech žlutomodrým barvám postup do semifinále play off.

„Byla to euforie, blesklo mi hlavou, že jsem udělal dobře, když jsem kariéru před dvěma lety nezabalil a snažil se jít dál," přiznal Okál.

Co z toho všeho ještě vzejde? Dost možná i celovečerní trhák…

Kdy jste po tom všem vůbec usnul?

Ještě jsme si šli s kluky dát jedno dvě piva, v jednu jsem přišel domů a za chvíli jsem usnul.

Takže zabrat vám po vašem semifinálovém gólu nedělalo větší problém?

Po zápase jsem byl bolavý a otlučený, takže nakonec mi to vyšlo a opravdu jsem usnul.

Promítal jste si celý zápas v hlavě?

Ani ne, byla to spíš taková euforie, že se konečně povedlo po osmi letech postoupit. Byla to velká radost.

Jaká byla atmosféra v autobuse na zpáteční cestě domů?

Byla dobrá. Pouštěli jsme si film Jamese Bonda, ale na něj se nikdo nedíval. Spíš se kecalo, bavili jsme se, vtipkovali.

Říkáte, že jste si dali pivo, ale nepadlo na oslavu postupu i něco většího?

Ne, já osobně jsem byl hodný a odešel jsem, jak jsem měl. O zbytek jsem se ale nebál. Každý už je plnoletý a ví, jak se má o sebe postarat.

Bezprostředně po zápase jste říkal, že jste svůj rozhodující gól z 53. minuty zápasu ani neviděl. Stačil jste se na něj už podívat ze záznamu?

Už jsem se na video díval a musím říct, že puk byl skutečně jen těsně za čárou. Kdyby ten puk nebyl postavený na hraně, nevím, jak by to dopadlo. Viděl jsem záběry z televize, které nebyly moc přesvědčivé, ale nakonec to uznali.

Jak jste prožíval první okamžiky těsně po zápase? Byla to jen nespoutaná euforie a radost, nebo vám něco konkrétního blesklo hlavou?

Spíš jen euforie. Že jsem to nezabalil před dvěma lety a snažil jsem se jít dál. Asi se roky dřiny a přípravy nakonec vyplatily.

Dočkal jste se tentokrát doma od tatínka pochvaly?

Táta mi říkal, že to bylo dobré a gratuloval mi. Že mám na sobě pořád pracovat. Že mám před sebou ještě dlouhou cestu. Mám se držet svého.

Úvodní buly prvního čtvrtfinále házel váš strýc a kapitán mistrů z roku 2004 Miroslav Okál, vy jste jej ukončil. Nepřijde vám to aspoň trochu symbolické?

(Úsměv.) Ani ne. Kdokoliv přece mohl vystřelit a mohlo to tam spadnout úplně každému. Že se to povedlo mně, nehraje roli. Hlavně že jsme postoupili.

Co podle tebe celou sérii rozhodlo?

Některé zápasy jsme byli hodně vylučovaní, některé výsledky byly hodně divoké. Poslední zápas se hrál vyloženě na jeden gól. Spíše se bránilo a hrál se opatrný hokej. Ale o postupu jsme rozhodli už předtím.

Máte nyní dva dny volna. Jak je strávíte?

Určitě s přítelkyní. Budu odpočívat a přemýšlím, že bych šel na bazén si na chvíli zaplavat.

Je krásné počasí, to téměř vybízí k procházce nebo návštěvě zoo. Co říkáte?

Určitě. Máme psa, tak zajdeme s přítelkyní projít se kolem řeky.