Místo je jediné: v ulici Urheilupuistontie, na předměstí hlavního města Finska v Helsinkách, v aréně tamního hokejového klubu Espoo Blues. Právě na tomto ledě v neděli 16letý talent, český reprezentant a odchovanec Zlína Zdeněk Sedlák mladší pomohl k obhajobě titulu mistra staršího dorostu v dresu Kärpätu Oulu. „To bylo něco neskutečného. Krásný pocit," vyznal se skromně Sedlák, který si navíc na krk pověsil i bronz v mladší kategorii.

Před zraky svého otce, který v dresu Espoo na stejném ledě válel před šestnácti lety. „Smál jsem se tomu. Je nádherné, jak ten osud je krásný," vykládal dojatý 42letý Sedlák, dvojnásobný vicemistr české extraligy a účastník světového šampionátu v roce 2002.

V městečku na jihu Finska, kde má svou letní rezidenci tamní rodák, pilot formule 1 Kimi Räikkönen, strávil část sezony 2000/2001. V devíti zápasech vstřelil tři góly a přidal dvě asistence. „Tehdy zrovna dostavěli halu. Bylo tam krásně i po hokejové i civilní stránce. Měli jsme tam pěkné bydlení. Finsko je celkově hezká země. Když jsem tam podepsal smlouvu, manželka byla zrovna těhotná. Strávili jsme tam rok. Když mu byly dva měsíce, vozil se v kočárku po zimáku. Teď tady slavil titul," vzpomínal s leskem v očích Sedlák, který po skončení aktivní kariéry pracuje ve Zlíně jako trenér páté a sedmé třídy.

„Procházeli jsme se a táta mi ukazoval, kde jsme bydleli a jak to tam zhruba vypadalo. Bavili jsme se, jak mamka se mnou sedávala v posezení nad ledem a dívali jsme se, jak hraje," přidal se mladší ze Sedláků, který s 18 kanadskými body (9+9) skončil druhý v klubovém kanadském bodování i před o dva roky staršími spoluhráči.

Po pěti úvodních rozehřívacích zápasech (1+1) následovala šňůra 16 utkání, ve kterých si připsal minimálně bod. „Měli jsme výborné jednotlivce, ale všichni jsme hráli především pro tým. Každý měl svou roli a tu plnil. Nikdo nikomu nic nezáviděl. Každý věděl, na čem je," vyprávěl český mládežnický reprezentant, který dálkově studuje ve Zlíně Gymnázium a jazykovou školu. „Děkuji všem učitelům za vstřícnost."

Ve své kategorii U16 pak dominoval. V základní části v odehraných 16 zápasech nastřílel 21 gólů a posbíral dalších 13 asistencí. V play-off střelecky „vybouchl", když za mladší dorost proti KalPě nastřílel pět gólů.

„Napadalo mi to tam," culil se Sedlák, jehož si po dvou zápasech play-off následně zpět povolal trenér Antti Aarnio do staršího dorostu, kde dvěma přihrávkami pomohl k postupové výhře 5:3 na závěrečný turnaj do Espoo.

Bodově nejvydařenější zápas měl proti Jyväskylë, kterou pomohl skolit sedmi body (4+3).

A to ještě není všechno.

Po Vánocích proti Ässät Pori při trestném střílení všechny překvapil takzvanou Hertlovou fintou. Český útočník San Jose před necelými třemi lety při své premiéře v NHL završil čtyřgólový večer, když si mezi nohama prostrčil hůl s pukem a zakončil. V zámoří však nádherná trefa vzbudila vášně a mnozí ji odsuzovali pro zesměšnění soupeře.

„Proto jsem se před trestným střílením trenéra ptal, jestli Hertlovku můžu udělat. Jestli to není zesměšnění. Řekli mi, ať to udělám a dám gól," přiznal Sedlák.

K bodovým manévrům mu pomohl i herní styl, který se ve Finsku praktikuje. „Tam se útočí v pěti hráčích," vystihl nadaný útočník „lasiček", jak se klubu z Oulu přezdívá.

„Ve Finsku se nebrání, i když tým vede. Pořád se hraje útočný hokej. Mají to tak nastavené, chtějí, aby kluci pořád hráli s pukem. Na obranu se soustředí až ve starších kategoriích," doplnil jej jeho otec, který má postavený rodinný domek v Otrokovicích.

Po úspěšné sezoně se už o něj dokonce zajímali manažeři jiných klubů Jyväskylÿ i Helsinek. „Jsou to stejní lidé, kteří si mě tehdy vybrali do mužů. Vyptávali se na něj a jeho budoucnost. Ale je spokojený v Kärpätu, proto jsme zbytečně nechtěli působiště měnit. Vytvořili mu tam výborné zázemí pro život i na tréninky. Poděkoval jsem jim za zájem.

Řekli mi, že kdybychom chtěli, ať jim zavolám, že mají o něj zájem," přiznal Sedlák. „Chtěl bych zůstat v Oulu, líbí se mi prostředí, i lidé jsou milí. Kvalitně trénujeme a vyhráváme," pochvaloval si český útočník, který nosil trochu nedobrovolně tátovo číslo 23.

„Chtěl jsem si vzít volnou sedmdesát dvojku. Ale přišel jsem do kabiny a na místě jsem měl třiadvacítku. Ptal jsem se masérů, proč ta změna. Odpověděli, že je natržená. Pokaždé se takhle vymluvili, tak mi 23 už zůstala," ušklíbl se Sedlák. „Když k nám přišli kluci z juniorky, samozřejmě měli čísla 71 a 72. Asi natržené moc nebyly," rozesmál se Sedlák.

Inu, i to je osud…