VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Rachůnkovi: Společně na ledě, to byl průšvih

Zlín /FOTOGALERIE, ROZHOVOR/ - V Česku jsou raritou. Jejich jméno je pojmem i ve světě. Po bratrech Karlu a Ivanu Rachůnkových se do povědomí hokejové veřejnosti dere i nejmladší člen dynastie, 19letý forvard Tomáš.

14.7.2009
SDÍLEJ:

Bratrská trojice Karel, Tomáš a Ivan Rachůnkovi krátce po rozhovoruFoto: Rodinný archiv Rachůnků

V netradičním bratrském trojrozhovoru na sebe navzájem prozradili spoustu pikantních věcí. „Při jedné z mnoha rvaček jsem si o Karlovu hlavu zlomil ruku,“ vzpomíná rychlonohý útočník zlínských Beranů Ivan Rachůnek.

Jak jste na tom s manuální prací? Dokážete něco vyrobit nebo opravit?

Ivan: Něco málo na zahradě určitě svedu. Otec nyní dělá elektriku, tak trochu vypomáhám. Mám rád také demoliční práce.

Karel: Na ruční práce se Tomáše raději ani neptej. (Směje se.)

Tomáš: Proč ne? Ještě sbírám zkušenosti, každý rok s něčím pomůžu…

Karel: Každý rok rozkope zahradu, a tím se dostává do formy.

Takže vzít do ruky hrábě, lopatu nebo sbírat ovoce není problém?

Ivan: Není. My sbíráme hlavně švestky. Nebo vezmu do rukou křovinořez nebo sekačku a jede se. Přesto mým hlavním pracovním náčiním je bourací kladivo.

Jak jste prospívali na základní škole?

Karel: Býval jsem dostatečným studentem. Vždycky jsem nějak prolezl dál. Základka ještě šla, ale na střední škole a nadstavbě už měl přednost hokej. Podle toho vypadal prospěch.

Tomáš: Musím říct, že na základní škole jsem byl dobrým žákem. Pak jsem přešel na střední a už mi šlo pouze se dostat do dalšího ročníku. Následně jsem studium přerušil, jelikož jsem odešel do Kanady.

Ivan: Byl jsem průměrným trojkařem. Kašlal jsem na to. Neučil jsem se. Šrotil jsem se až mi teklo do bot a propadal z několika předmětů. Pak jsem k tomu sedl. Naší parketou byly praktické hodiny, teorie nás nebavila. Naším velkým problémem bylo, že jsme řešili všechno kolem, jen ne školu.

Dokázali jste si k učebnicím sednout společně, když bylo nejhůře?

Karel: V pubertě to šlo těžko. V mých 14 letech nás rodiče poslali do pokoje, abychom se společně učili. Dokážeš si to představit? Společně jsme se učit nikdy nemohli. Místo školy jsme vymýšleli kraviny a řešili, co budeme dělat.

Tomáši, co byste dělal, pokud byste nehrál hokej?

Karel: Tak to jsem zvědavý, co z něj vypadne.

Tomáš: Asi bych někde studoval. Nejspíš bych si dokončil svoji střední školu. Mám přerušenou obchodní akademii. Nikdo mě nemusel ke studiu nutit nebo tlačit.

Ivan: To by se mi nikdy nestalo. Já s Karlem jsme šli na učňák. Jsme spíše manuálně zruční. Tomáš je zase tím chytřejším. Školu by udělal úplně bez problémů.

Karel: On by to vymyslel a navrhl nějaký projekt a my to pak celé postavili.

Tomáši, jaké se vám líbí typy ženských?

Tomáš: Mně? (Zamyslí se.)

Karel: Jsi zamilovaný až po uši. Z tebe nedostaneme vůbec nic.

Tomáš: Hlavně aby byla holka šikovná a chytrá. Na nic víc nehledím.

Ivan: Kecáš!

Co vaření? Dokážete něco ukuchtit, nebo v kuchyni vládnou přítelkyně a manželky?

Karel: Určitě manželka. Když jsem pořád sám někde venku, tak jsem se za tu dobu stihl něco naučit. Už bych dokázal něco uvařit, aby se nikomu nic nestalo.

Takže žádné žaludeční problémy ještě nebyly?

Ivan: Ještě mi nic neuvařil.

Karel: Však ke mně nechodíš, pořád jen voláš. Že by ses stavil, to tě ani nenapadne. Jsme tři, ale vídáme se maximálně jednou týdně. Na půl hodiny.

Za co dokážete utratit nejvíc peněz?

Ivan: Nejvíc je vrážím do sebe. Rád si koupím nějaké sportovní oblečení či vybavení. Také jsem si opravil byt. Za rekonstrukci jsem utratil hodně peněz.

Tomáš: Ještě moc peněz nevydělávám, ale třeba si rád koupím něco na sebe. Zatím bydlím u rodičů, takže nic víc nepotřebuji. Ale Karel si pořídil drahé fáro.

Jsme u toho! Brázdíte s novým autem zlínské silnice?

Karel: Tady v Česku mám Audi A8 a do Ruska jsem si odvezl Porsche Cayenne. Mám rád rychlá a silná auta. Je pravda, že za ně dokážu utratit jmění.

Můžete prozradit, o kolik je váš účet chudší?

Karel: Raději ne. Ať nepobouříme lidi. Je to v řádech milionů.

Vy jste vůbec sportovní rodina. Oba rodiče i vy jste v mládí hrávali basketbal. Který z vás je tedy nejvšestrannější sportovec?

Ivan: Jsme na tom všichni stejně. Vždycky nás rodiče vedli ke všem sportům.

Karel: Třeba v plavání bych asi vyhrál já, protože mám delší ruce.

Ivan zase v mládí vyhrával nějaké plavecké závody.

Ivan: Na to už si ani nevzpomínám.

Karel: Možná tak běžecké, ne?

Ivan: Tak to v žádném případě.

Karel: Tak jsi pálil ze vzduchovky. Pan Venera říkal, že ti to šlo.

Stal jste se zlínským ironmanem. Jak se vám to povedlo?

Ivan: Na kole a v běhu jsem se držel v předních pozicích, takže jsem moc neztratil. Vyhrál jsem to v plavání, kde jsem si vytvořil dostatečný náskok. Důležité také bylo, že jsem trefoval terč.

Jsou pro vás, Tomáši, bratři největšími vzory?

Tomáš: Samozřejmě, nikdo jiný být mým vzorem snad ani nemůže. Vzal bych si od každého něco. Třeba rychlost Ivana nebo sílu Karla.

Dokážete jít na ledě do soubojů a rvaček, jako do toho chodí někdy Karel?

Tomáš: Přece jen takovou postavu nemám, abych tam někoho zmydlil. Od toho jsou v týmu jiní.

Ivan je na ledě zase strašný nervák.

Ivan: (Kroutí hlavou, usmívá se, jako by se ho poznámka ani netýkala.)

Karel: Jestli mi teď řekneš, že nejsi, tak se budou lidé u novin skutečně bavit. (Rozesměje se.)

Ivan: Už to z mé strany není tak strašné, jak to bývalo v minulosti.

Karel: Teď si čtenáři budou říkat: Tak to by mě zajímalo, jak podle něj vypadá nervák!?

Ivan: Už si na své extempore ani nevzpomínám. Taková doba! V dorostu a juniorech byly scény na denním pořádku.

Zkuste popsat nějakou klasickou situaci…

Ivan: Raději ne, nechal bych si to pro sebe… (Vyhýbavě.)

Karel: Pamatuješ v dorostu, jak to dopadlo, když jsme jednou společně hráli? Jak jsme zbili gólmana?

Ivan: Stalo se to v juniorech…

Karel: Vypustili nás společně na led, a to neměli dělat. Po dlouhé době jsme si spolu zahráli a dopadlo to tak, že jsme ve druhé třetině zmlátili brankáře. (Následují výbuchy smíchu.)

Ivan: V jednom z rohů jsme na něj vletěli, naskákali ostatní a už se to mlelo.

Jak celá šarvátka dopadla?

Karel: To už je dávno, před deseti lety. Šli jsme si s bráchou oba sednout. Myslím, že jsme dostali i trest do konce utkání.

Ivan: Ty jsi odešel rovnou do kabiny, já jsem si odseděl dvě plus dvě minuty.

Vyskytly se nějaké bratrské rvačky, nebo jste si problémy dokázali vyřídit slovně?

Karel: Řešili jsme je zásadně osobně. Mezi námi je rozdíl dvou let, takže jsme se řezali každý den. Jeho specialitou bylo bití do zad. Také mě mlátil do hlavy a jednou si o mě zlomil ruku. Nemyslím si však, že je to špatná povaha. Byli jsme živí a i díky tomu jsme se dostali tak daleko.

Ivan: Ano, ruku jsem si zlomil v Uherském Brodě u babičky.

Co nějaká sběratelská vášeň? Sbíral jsi někdy například puky, nebo hokejky?

Karel: Nyní, když jsem starší, tak přemýšlím, že jsem si mohl občas od kluků vyptat dres nebo podepsanou hokejku. Ale když jsem hrával v Americe, tak mě to ani nenapadlo. Nikdy jsem to nepotřeboval a teď už je pozdě.

Ivan: V osmé třídě jsem měl sérii hokejových kartiček NHL. Pak jsem sbíral puky. Ted už si z cest přivezu jen nějaký pohled.

Karel: Teď se těším na Tomášovu odpověď. To byla široká škála nejrůznějších sběratelských kousků. Pamatuji si to velmi dobře.

Tomáš: Rád jsem sbíral puky…

Karel: Jako na tribuně?

Tomáš: Ne, vždycky jste mi nějaký dovezli z cest, tak jsem si jej dal na polici. Nebo třeba hokejové kartičky.

Karel: Už řekni, že jsi sbíral pokémony. (Smích.)

Tomáš: S kluky na základce jsme si dělali srandu, tak jsme shromažďovali nejrůznější blbosti. Tehdy frčeli pokémoni…

Pomohli vám bratři nějakým způsobem, když jste před minulou sezonou odcházel do Kanady? Oba v zámoří působili, zcela určitě měli k tamnímu životnímu stylu co říci.

Tomáš: Chodili se dívat na mé zápasy, takže mi vysvětlili a vytkli chyby. Co se týká života, určitě mi pár věcí řekli, abych se připravil, co mě čeká. Zjistil jsem si také informace od kamarádů, co tam hrávali. Vnímal jsem to tak, že všechno přijde samo.

Karel v nedávném rozhovoru pro Zlínský deník říkal, že jste samorost. Souhlasí to?

Tomáš: Tak to nevím, to musí posoudit jiní.

Karel: Můžeš mu radit, ale v konečném důsledku si stejně vše udělá po svém. S Ivanem jsme to měli trošku jednodušší, že jsme dělali všechno společně. Tomáš je od nás mladší, takže je samostatnější. Odešli jsme z domu a musel si poradit a zabavit se sám. V Kanadě také přišel do neznámého prostředí a rychle se adaptoval.

Co playstation? Pořád hrajete společně hokej?

Karel: Už to není jako dřív. Máme malého kluka, a když počkám, až doroste, třeba zapařím s ním. Zkoušel jsem to s Tomem, ale bojí se se mnou hrát. Má strach, že dostane klepec. Ještě mě nikdy neporazil!

Tomáš: Já nemám strach. Nebojím se! Když jsem byl mladší, tak jsme hrávali. Když jsem u toho seděl celý den, tak mi některé hry šly.

Kdysi jste dokázali hrát celé dny…

Ivan: Bylo to období, kdy jsme hráli ve Znojmě. Přišli jsme z tréninku a mydlili hokej až do večera. Dnes už není čas. Když se náhodou vidíme, tak spíš pokecáme.

Příjmení Rachůnek je ve Zlíně pojem. Když jste byl mladší, oba bratři již byli známými hokejisty. Pocítil jste někdy popularitu?

Tomáš: Myslím, že ne. Když měl někdo připomínky, tak mi to bylo jedno. Neřešil jsem to. Hrál jsem svůj hokej a ostatní ať si dělají, co chtějí.

Je zavazující nosit na dresu jméno Rachůnek?

Tomáš: Určitým způsobem ano. Hodně lidí nás podle jména zná, tak chci podávat dobré výkony a nedělat ostudu.

Čím je na ledě Tomáš platný? Má dispozice dosáhnout vaší úrovně?

Ivan: Určitě! Má silnou a stabilní postavu. Nedělají mu problémy osobní souboje v rozích. Má dobrou střelu a přehled o dění na ledě.

Karel: Toma jsem na ledě moc neviděl, jelikož během sezony se nevidíme, a když se vrátím domů, tak začíná letní příprava. Ovšem jak říká brácha. Je to typ silového hráče s šikovnýma rukama. U hokeje umí přemýšlet. Musí jen víc střílet, zbytečně vymýšlí. Snaží se situaci vyšperkovat přihrávkou. Měl by využít výbornou střelbu.

Dokázali byste si představit, že byste se potkali v jedné pětce?

Karel: Když nás nechali hrát společně, byl vždycky průšvih.

Ivan: Hráli jsme spolu jen párkrát, ale vždy se jeden z nás porval. Jednou jsme se bili oba ve stejnou dobu. Karel mě bránil. Nedělalo to pro mužstvo dobrotu.

Tomáš: V jedné pětce by to být nemuselo. Stačilo by, kdybych byl s nimi v jednom týmu. Vidím to reálně, mohlo by se to podařit.

Karel: To už ale budu mlít z posledního. S Ivanem jsme se v jednom týmu sešli. Kdyby se to podařilo i s Tomášem, bylo by to super. Určitě to není nereálné. Je šikovný a má všechny předpoklady, aby hrál na nejvyšší úrovni. Spíš musíme vydržet my.

Medailonky:

KAREL
Narozen: 27. srpna 1979. Výška: 188 cm. Váha: 97 kg.
Pozice: obránce. Hůl: P. Klub: Dynamo Moskva . Předchozí kluby: Zlín, Prostějov (I. liga), Grand Rapids Griffins (IHL) Ottawa Senators, Binghamton Senators, Lokomotiv Jaroslavl, New York Rangers, Znojmo, New Jersey, Devils.
IVAN
Narozen: 6. července 1981. Výška: 176 cm. Váha: 80 kg.
Pozice: útočník. Hůl: L. Klub: PSG Zlín. Předchozí kluby: Windsor Spitfires, České Budějovice, Znojmo.
TOMÁŠ
Narozen: 26. února 1991. Výška: 183 cm. Váha: 88 kg.
Pozice: útočník. Hůl: L. Klub: Sault Ste. Marie Greyhounds (OHL). Předchozí kluby: Zlín (jun.) Vsetín (jun.).

Autor: Daniel Ostrčilík

14.7.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Jak reklamovat koupený dům či byt

Dělníci v Otrokovicích opravují chodník v části Trávníky, který je ve směru příjezdu od Kauflandu. Stávající dlažbu kompletně odstraňují.
5

Starý chodník byl už celý zničený, konečně ho opravují

FOTO, VIDEO: Balonová show ozdobila nebe nad Olomoucí. Podívejte se

Nebe nad krajským městem v pátek podvečer ožilo pestrobarevnými balony. Hromadný start z Olomouce se už podruhé stal součástí balonové fiesty, která se o tomto víkendu koná na Bouzově na Olomoucku.

ON-LINE: O bolestech zad i cvičení v práci

Co dělat, aby vás nebolela záda? Funguje Vojtova metoda i pro dospělé? A jak si třeba krátce zacvičit během pracovní doby? Nejen na to se můžete ptát vedoucí fyzioterapeutky Kroměřížské nemocnice Pavly Zemanové. Odpovídat vám bude středu 23. srpna v čase od 10 do 11 hodin.

AKTUALIZUJEME

Déšť krajské dožínky nepokazil, v průvodu se sešlo osm stovek lidí

Osm stovek krojovaných účastníků průvodu, dožínkové věnce pro hlavního hospodáře v kraji a samozřejmě bohatý doprovodný program: i letošní oslava sklizně se v Kroměříži o uplynulém víkendu vydařila.

Zoo se raduje z dalších mláďat

Chovatelé ve zlínské zoo mají další důvod k radosti. Početná šedesátičlenná kolonie plameňáků růžových se rozrostla o čtyři mláďata. Malí plameňáci se vylíhli na začátku července a díky skvělé péči rodičů zdárně prospívají. Stejně úspěšně se daří i dvěma malým samečkům u lemurů kata.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení