„Je mi jedno, jestli přihrávám, nebo střílím. To mě vůbec netrápí," přesvědčuje 22letý hokejový šikula Petr Holík, který již dnes (v úterý) od 18.20 v Litvínově může přidat další do své sbírky 17 kanadských bodů (5+12).

I podle čísel to vypadá, že raději přihráváte a s pukem si více hrajete, co?

Když můžu přihrát, tak to udělám. Když mám možnost střelby, tak to zkusím. I když to tak nevypadá, oproti minulosti se ale snažím víc střílet. Ale zatím mi to tam nepadá.

Co v neděli rozhodlo ve váš prospěch?

Nejdůležitější bylo, že jsme na začátku přežili oslabení, ubránili jsme to, Horča pochytal nějaké šance. Ale také si v dalším průběhu žádné pořádné šance nevypracovali. Nebyl to ten starý Liberec, který známe. Byl to jednodušší zápas.

Když jsme se spolu bavili před třemi týdny naposledy, vaše forma nebyla ideální, ale v posledních zápasech roste nahoru. Cítíte se už lépe?

Už tehdy jsem se cítil dobře, ale čekal jsem, kdy přijde i produktivita. Hraju pořád stejně, akorát sbírám nějaké body, za které jsem rád.

Kanadské body jsou tedy na první pohled víc vidět než samotný výkon?

Ten, kdo zápas nesleduje, vidět výkon nemůže. Když se podíváte na šoty ze zápasu nebo statistiky po zápase, celkový dojem to zkreslí. Když máte body, jste víc vidět. Kdo ale sleduje celý zápas, může vše posoudit úplně jinak.

V Liberci se vám dlouhodobě moc dobře nehraje, vyhráli jste tam po šesti zápasech a po necelých čtyřech letech. Věděli jste o tom?

Na statistiky a bilance se nedívám. Je mi to jedno, protože každý zápas je jiný. Jestli jsme tady párkrát nevyhráli, je už nyní jedno. Důležité jsou poslední tři body. Nevím, jak ostatní, ale v kabině jsme se o tom vůbec nebavili.

Takže zřejmě asi ani nevíte, že jste již deset zápasů v řadě s Litvínovem neprohráli. Na jejich ledě jste za stejný počet utkání prohráli jen jednou. Může vám tohle vědomí před zápasem psychologicky pomoct?

Je otázka, jak kdo tohle sleduje a kdo tomu věří. Důležité je nyní se podívat na Litvínov z pohledu formy. A co vím, tak nyní hrají dobře a budeme to mít těžké. Nějaká statistika je nyní úplně druhořadá. Každopádně tam chceme urvat nějaké body.

Jaký jste měli před dnešním zápasem program?

Po zápase jsme zůstávali v Liberci. Vyspali jsme se a ráno jsme měli trénink. Nyní jsme šli každý individuálně na oběd a za půl hodiny nás čeká přesun do Litvínova. (Rozhovor se uskutečnil včera po poledni – pozn. aut.) Právě se scházíme na zimáku. Přijedeme tam, ubytujeme se a každý máme volný program. Máme večerku, takže v deset hodin musíme být na hotelu. Ráno máme rozbruslení a klasický zápasový den.

S kým sdílíte jeden hotelový pokoj?

S Pacou Urbancem. V neděli po večeři jsme se jen dívali na televizi. Teď v Litvínově nevím, co podnikneme. Máme času dost, tak něco snad vymyslíme. Třeba si pustíme film.

Jak vůbec snášíte dlouhé cesty autobusem na zápasy do Liberce, Varů, Chomutova nebo Litvínova?

Pokaždé jinak. Naposledy jsem celou cestu do Liberce spal, jen jsem se probudil na oběd. Rychle mi cesta utekla. Ale někdy mám problém usnout a cesta je horší. Člověk už kolikrát neví, co má v tom autobuse dělat. Ale jinak mi to nevadí.

A po dlouhé cestě vám hrát zápas nevadí?

Vůbec ne. Ani nemám problém s tím, že nejezdíme o den dřív. Po probuzení sice cítím tuhé nohy, ale po převlečení do výstroje a rozcvičení je to v pohodě.