On si jede svou vlastní jízdu. „Každý hráč by měl myslet pořád výš, aby ho to nutilo na sobě makat,“ ví 23letý útočník Zlína, který přitom do Baťova města přišel před třemi lety z tehdy druholigového Přerova.

„Kdybych si řekl, že tady mi to stačí a chci tady hrát, nemůžu se zlepšovat. Nedonutí vás to dělat něco navíc. Ve Zlíně jsem spokojený, přesto makám proto, abych se dál posunul,“ vypráví Šťastný.

Kam? To nechme jeho píli a osudu.

On však za tři roky udělal obrovský progres, který můžete každý zápas sledovat.

V premiérové sezoně 2014/2015 si v 25 zápasech připsal jedinou asistenci. „Štvalo mě to. Gól mi tam chyběl, na to, kolik jsem měl šancí. Po trénincích jsem pořád střílel. Věřil jsem, že to jednou prolomím a gól dám. V duchu jsem si říkal, že do příležitostí se dostávám,“ vybavil si Šťastný.

„Naštěstí jsem jezdil na zápasy ve druhé lize, kde jsem góly dával. Tam jsem si zvyšoval sebevědomí. Říkal jsem si: nezapomněl jsem je dávat.“

V loňské sezoně dal už tři góly. Jasně, díru do světa tím neudělal. Pro kluka z druhé ligy to ale byl posun vzhůru. Navíc stále měl důvěru trenérů. „Obvyklé to není, ale nějakou výkonnost jsem mít musel. Jinak bych se sem ani nedostal. Dostal jsem šanci a už záleželo na mně, jestli ji uchopím,“ ví Šťastný.

Střih do současnosti. Na pažbě měl do včerejška osm gólů, devět asistencí. To vše za 34 zápasů v aktuální sezoně. Když trenéři roztrhali uvadající duo Holík–Bukarts, z vyjukaného neznámého dvacetiletého kluka je po třech letech člen elitní Holíkovy formace. Šťastný byl ten, kdo ve formaci nahradil lotyšské eso.

„Zlepšení cítím, ale je to i počtem odehraných zápasů a dostávám i více příležitostí. V extralize jsem získal větší jistotu. Ze začátku jsem byl vyjukaný,“ přiznává přerovský forvard. „Určitě jsem si však věřil. Bez toho to nejde. Ale byly i chvíle, kdy to nebylo dobré. Chtěl jsem však hokej hrát na této úrovni, musel jsem se přizpůsobit,“ poznamenal.

Zatímco před třemi lety to byl spíše šlachovitý klučina, nyní mu zpod trička kromě tetování na rukou jdou vidět i vyrýsované svaly. „V posilovně se věnuji síle, abych se víc udržel na puku. Věnuji se i síle nohou a středu těla. Do toho praktikuji i dynamiku. Kondiční trenér by možná řekl, že to není dobré mixovat, ale už se tomu věnuji nějakou dobu a pomáhá mi to,“ pochvaluje si Šťastný, který se inspiruje i videi ze zámoří.

Nedívá se jen na čáry s pukem Sidneyho Crosbyho, Connora McDavida či Austona Matthewse. „Sleduju na internetu videa jednoho kanadského kondičního trenéra a podle něj si sám seskládám cvičení,“ vypráví.

Mluví o Mattu Nicholovi.

Pětatřicetiletém týpkovi, který má třeba pod palcem kondici Wayne Simmondse z Philadelphie. Jo, a v oboru začínal v roce 2002 v Torontu Maple Leafs s legendárním Matsem Sundinem. „Věříme mu,“ prohlásil třeba jeho další klient z Caroliny Hurricanes Jay Harrison, který s ním spolupracoval více než dvanáct let. Dnes Nichol pořádá i mítinky, kde ho poslouchají i současné hvězdy NHL P.K. Subban, či Tyler Seguin. „Je si tak jistý. Jeho výsledky hovoří samy za sebe,“ dodal zadák Hurikánů.

Zpět k jeho virtuálnímu klientovi z Přerova. Třeba ví, že správna strava je dalším z pilířů moderního úspěšného profíka. „Přímo pes na sebe nejsem, ale snažím se jíst správně. Nedávno mi brácha připravil jídelníček na přibírání váhy. Ale ne abych ztloustnul, ale vše šlo do nabírání svalové hmoty. Ještě jsem nezačal fungovat podle něj, ale mám ho připravený a do nové sezony. Kdybych s tím začal nyní, tělo si na to tolik nezvykne a nemuselo by to být ono,“ tuší Šťastný. „Hodně kondičních trenérů říká, že strava a životospráva jsou důležité. Každý hráč ale má své a každému to fungovat nemusí,“ myslí si Šťastný.

Už dnes od 17.20 hodin v Plzni před televizními kamerami může naplno ukázat svůj progres, který stále zdokonaluje. „Snažím se zlepšovat zakončení. Jsem v některých momentech zbrklejší. Musím získat klid na hokejce do správné chvíle. Do šancí jsem se dokázal dostat vždycky, ale neproměňoval jsem je. Ve druhé lize jsem jich měl šest a dvě tři jsem využil. To bylo fajn. Jenže tady se dostanete za zápas do dvou dobrých příležitostí a ty bych měl proměňovat. Tady vidím svou slabinu,“ nemá problém poodkrýt své nedostatky.

Dětský sen je zatím pořád daleko. „Teď se chci hokejem aspoň živit, když to stojí tolik času. A předvádět dobrý hokej, aby byli trenéři spokojení a já sám se sebou také,“ má jasno Šťastný.

To už ovšem, vážení, ne každý z těch dětských snílků o NHL dokáže.