VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Ve Zlíně hrál hokej. Pak Kománek hlídal proti Barceloně Suáreze

Ještě v roce 1958 válel v hokejovém krajském přeboru za Spartak Gottwaldov. O tři roky později se už postavil slavné Barceloně.

12.4.2017
SDÍLEJ:

Jiří Kománek (vpravo) válel za Spartak Gottwaldov hokej.Foto: Foto: archiv Jiřího Kománka

Ve fotbale. V odvetě čtvrtfinále Poháru mistrů evropských zemí. Tehdejší obdoby Ligy mistrů.

Zlínský rodák Jiří Kománek, který ve čtvrtek 6. dubna oslavil osmdesáté narozeniny, pomohl Hradci Králové ve středu 15. března 1961 k senzační remíze 1:1. Na postup to ovšem nestačilo. Barca si z Camp Nou přivezla náskok 4:0.

Místo bruslí nazul Kománek kopačky a na pražském Strahově před pětačtyřiceti tisíci diváky měl 24letý záložník jediný úkol: ubránit jistého Luise Suáreze.

Mimochodem majitele Zlatého míče z roku 1960.

„Po celý zápas jsem jím byl dobře střežen. Je to mladý a silný hráč, který dobře ovládá míč. Může z něj vyrůst vynikající fotbalista,“ nechal se po zápase v Praze slyšet Luis Suárez, Španěl původem z La Coruni, který se současným snajprem Katalánců z Uruguaye nemá kromě jména nic společného.

ŽIVOTNÍ ZÁPAS

„Udělal mi tím jméno,“ vzpomíná na hodnocení legendy i po 56 letech od zápasu Kománek, který proti Barce nastoupil v základní sestavě místo Renštuka s číslem pět na dresu.

„Zahrál své dosud životní utkání. Vždyť ten chlapec až na jediný okamžik nejenže Suáreze uhlídal, ale vytrvale podporoval útok a dokonce se pětkrát pokusil o střelu,“ hodnotil tehdy Kománkův výkon Československý sport.

Tím jediným okamžikem byla 24. minuta.

„Suárez unikl pozornosti Kománka, přeběhl na pravou stranu, obdržel vzorný dlouhý pas a bez přípravy střelou poslal míč do horního protějšího rohu. Branka hodná nejlepšího fotbalisty roku 1960,“ popisovaly noviny. Barca vedla 1:0. O deset minut později ale střelec Hradce Zikán vyrovnal z dorážky na konečných 1:1.

„Brali jsme to jako vrchol. Bohužel u nás to nebylo tolik doceněné. Zřejmě proto, že šlo pouze o „nějaký“ Hradec Králové,“ tuší Kománek.

„V Hradci se tenkrát hrát nemohlo, jelikož jsme neměli vyhovující stadion.“

Kománek byl také v nominaci na první zápas v Barceloně ve středu 8. března 1961, ovšem na Camp Nou sledoval utkání pouze jako divák.

„Byl to můj první výjezd do zahraničí. A rovnou na Ligu mistrů. Bohužel se tehdy nesmělo střídat. Takže jsem zápas proseděl na střídačce v teplákové soupravě. Nastupovalo jedenáct hráčů, a když se někdo zranil, dohrávalo se v deseti,“ vysvětluje Kománek dnes zvláštní pravidlo.

Podle záznamů na internetu bylo na zápase „jen“ 70 tisíc lidí, ovšem podle dochovaných novin přišlo až 130 tisíc fanoušků. Tak si vyberte. „Myslím, že bylo vyprodáno. Atmosféra se ani nedá popsat,“ líčí Kománek kulisu na jednom z nejslavnějších stadionů na světě.

„Kolem stadionu vede tříproudová dálnice. V době konání tohoto zápasu z ní udělali jen jednosměrných šest proudů na stadion. Pod hlavní tribunou bylo parkoviště. S diváky jsme se vůbec nesetkali,“ vybavuje si životní zájezd, který Hradci Králové tenkrát přinesl první a dosud jediný domácí triumf, v roce 1960.

KABINA I S BAZÉNEM

Už tehdy byla Barcelona velkoklub, který měl v kapse sedm domácích titulů v Primera División a byl dvojnásobným vítězem Evropské ligy UEFA.

„Ve vestibulu obsluhoval v baru číšník v dresu Barcelony. V Hradci jsme ve srovnání s nimi měli provizorní kabiny. Na Nou Campu jsme měli i bazén. Samozřejmostí bylo umývadlo i se zrcadlem. Než se šlo na hřiště, měli jsme možnost se učesat jako na scénu do Národního divadla. Když jsme vcházeli na hrací plochu, celý stadion se ozářil. To jsou zážitky, na které se nedá zapomenout,“ nadšeně vypráví Kománek svůj jedinečný příběh a pokračuje.

„Měli jsme mezipřistání v Miláně, kde nás italská letecká společnost pozvala do kabaretu. Při ubytování na hotelu jsem se ocitl v novém světě. Na letišti nás čekalo spoustu fotoreportérů,“ popisuje Kománek, že i o neznámý klub ze středu Evropy byl na Pyrenejském poloostrově zájem.

OD ČECHOSLOVÁKA KUBALY DOSTALI KOŇAK

Za Barcelonu tehdy nastupoval jistý Ladislav Kubala. Čechoslovák narozený v maďarské Budapešti, kvůli němuž postavili slavný Nou Camp. Vzhlíží k němu i fenomén a nejlepší fotbalista planety jménem Lionel Messi. Kubala je víc než klubová legenda, kterou v anketě fanoušků u příležitosti stého výročí klubu v roce 1999 zvolili nejlepším hráčem Barcelony. Až za ním skončili Cruyff i Maradona.

„Kubala byl za nás jeden z nejlepších hráčů v Evropě. Po zápase za námi přišel a choval se normálně a přirozeně. Žádné povýšené chování. Vyptával se na poměry u nás, na své spoluhráče z Československa. Bylo to velmi srdečné. Když jsme odlétali, každému z nás dal na cestu flašku koňaku. Byl to zážitek,“ vzpomínal Kománek na fotbalistu, který ve dvojzápase proti Hradci jednou skóroval. V první bitvě v Barceloně upravoval v 90. minutě z penalty na konečných 4:0.

OTEC ŠPIČKOVÝM ATLETEM A OLYMPIONIKEM

Kománek původem ze Zlína se narodil 6. dubna 1937 do sportovní rodiny. Jeho otec Ludvík Kománek byl známým atletem, který se podílel na rozmachu zlínské atletiky. Jako vůbec první se ze Zlína probojoval až na olympiádu do Berlína v roce 1936 v disciplíně 110 metrů překážek. Jeho zásluhou Zlín získal první seniorský titul ČSR v trojskoku a byl prvním rekordmanem Československa v téže disciplíně.

„Byť jsem po tátovi s atletikou začínal, k smrti mě nebavila. Mám totiž rád v dobrém slova smyslu kolektiv. Třeba u fotbalu jsou situace, které se už nikdy neopakují. Atletika mi připadala fádní, což táta ze začátku těžce nesl. Postupem času ale uznal, že jsem udělal dobře. Táta a vůbec celá rodina měli pro sport pochopení. Měl jsem díky nim otevřené možnosti,“ pochvaloval si Kománek, který se společně s atletikou věnoval i lyžování.

V roce 1952 se dokonce stal přeborníkem v obřím slalomu. Na mistrovství republiky byl čtvrtý ve speciálním slalomu. Jenže nakonec skončil u hokeje a fotbalu, se kterým začínal v žákovských a dorosteneckých kategoriích SK Baťa pod vedením trenéra Pechy.

„To byl výborný trenér. Jemu vděčím za to, že ve mně zakotvila láska ke kopané. Každou volnou chvíli jsem trénoval na hřišti,“ vzpomínal Kománek, který přitom začínal jako útočník.

„V té době se dřív než v osmnácti hrát mezi muži nemohlo. Po dovršení plnoletosti jsem hrával za béčko a céčko Spartaku, abych se okopal mezi dospělými. Na mém postu levého křídla váleli za SK Baťa Zapletal nebo Štekl. Vykal jsem jim a oni mi za to vynadali. Vždyť jako malý jsem se na ně díval přes plot. Najednou jsem s nimi byl v mužstvu a musel jsem jim tykat,“ vybavoval si Kománek vzpomínky, jako by všechno bylo čerstvé.

Zároveň studoval průmyslovou školu, odkud se dostal k lednímu hokeji. S Bohumilem Koželou a Marečkem vytvořil formaci mladých pušek. Společně hráli za dorost, později i za áčko Spartaku Gottwaldov v krajském přeboru, kde pomohli k triumfu.

„Přezdívali nám bažanti. A když to starším nešlo, lidé skandovali bažanti na led. Jezdili jsme tam jak draci, každému jsme ujeli,“ směje se Kománek.

POMOHL GÓLEM PORAZIT ZÁBRODSKÉHO A SPOL.

V památném, byť přípravném zápase proti Spartaku Sokolovo v prosinci 1957 pomohl gólem k výhře 7:6. Proti týmu z krajského přeboru přitom nastoupily i legendy Zábrodský, Konopásek a spol.

„Vybavuju si, jak Zábrodskému kapal pot z nosu. Dřeli, chtěli, ale nešlo jim to. My jsme už byli rozjetí,“ popisuje tehdy šokující výhru nad tehdejším hokejovým obrem Československa.

V krajském přeboru Spartak hrával proti Vsetínu, ale největší bitvy se hrály proti městskému rivalovi Jiskře Gottwaldov. Ještě předtím, než se oba rivalové spojili pod jednu tělovýchovnou jednotu. „To byla obrovská rivalita. Stejně jako ve fotbale.“

Spartak a poté TJ Gottwaldov trénoval někdejší výborný útočník a trenér Vítězslav Nováček, který tým přivedl z krajského přeboru až mezi elitu.

„Ten týmu přinesl řád. Byl to fakt dobrý trenér,“ oceňuje Kománek, který po triumfu v krajském přeboru v roce 1958 odešel do Dukly Olomouc na vojnu.

„Půl roku předtím jsem byl ještě na hostování v Malenovicích. Na vojnu jsem šel kvůli hokeji i fotbalu. V Olomouci s námi letní přípravu absolvoval Jaroslav Pittner, který poté odešel trénovat Duklu Jihlava. Po příchodu z vojny byl už Gottwaldov v první lize. Vrhnul jsem se na fotbal, kde jsem cítil, že mám větší ambice. Dostal jsem se do kádru áčka Olomouce, takže jsem se spíš zaměřil na fotbal. Hokej šel stranou. Druhý rok jsem se stal kapitánem ve druhé lize,“ vzpomíná Kománek.

Hradec Králové už jako jistý mistr ligy sehrál s Olomoucí přípravný zápas, kde si Kománkova talentu i píle všimli.

„My jsme je navíc tehdy porazili. Po vojně mě Hradec oslovil s nabídkou. Šel jsem do mužstva, které vyhrálo ligu. Přesto jsem se během zimní přípravy do základní sestavy dostal,“ vybavuje si rok 1960.

„Pamatuju si, že jsme hráli v Hradci proti pražské Slavii, kde jsem nastoupil poprvé do základu, a vyhráli jsme 2:1. Od té doby jsem už stabilně hrával,“ podotkl Kománek.

V Hradci ještě zkoušeli Kománka přemluvit k návratu k hokeji, ale jeho comeback na ledová kluziště nepřišel.

„Tehdejší trenér Rudolf Vytlačil nesnášel, že jsem hrával ještě hokej. Dal mi nůž na krk, doslova mě nechal vybrat. Když budu dál spojovat hokej s fotbalem, nepočítal se mnou,“ vybavil si Kománek, který nakonec na východě Čech vydržel čtyři sezony a vstřelil šest gólů.

Dalších šest prvoligových gólů vstřelil za Baník Ostrava, kam v sezoně 1964/65 odešel. Ani on ale v sezoně 1966/1967 nezabránil sestupu Baníku do druhé ligy, aby následně nejvyšší soutěž pomohl vykopat zpět. Mezi elitou odehrál ke 120 zápasům a nastřílel 12 branek.

NA OLYMPIÁDU DO TOKIA SE NEDOSTAL

Dva zápasy odehrál i v olympijské kvalifikaci a dokonce se objevil i ve výběru na olympiádu do Tokia.

„Nechci se chlubit, ale nominaci jsem měl jistou. Připravilo mě o ni svalové zranění. Asi jsem uspěchal návrat, zranění se mi obnovilo a tím jsem z toho vypadl,“ popisuje. „To je věc, která mě dodnes mrzí, že jsem do Tokia nejel,“ vzkázal.

V závěru aktivní kariéry se o něj zajímal i jeden nejmenovaný francouzský klub.

„Bylo to narychlo. Měl jsem dvě malé děti. Chtěl jsem se na to připravit, abychom jako rodina nestrádali. Komunisté pak odchody do zahraničí zakázali a pouštěli jen hráče, kteří hráli za áčko,“ vysvětluje Kománek, který se s manželkou usadil v Náchodě.

„Zdraví je úměrné rokům. Mám vyměněný kolenní kloub, ale je to v pořádku,“ pochvaluje si vitální pán, který ovšem na rodné město nedá dopustit.

„Hokej i fotbal ve Zlíně sleduju. Byl jsem překvapený, když jsem se po letech sešel s Bohušem Koželou. Ze všech hráčů, které jsem poznal, ho mám nejraději. Když už jsem byl před dvěma lety ve Zlíně, šel jsem se podívat i na fotbalový stadion. Zrovna trénovali současní hráči. Ale kdo by si na mě vzpomněl? Vždyť já tam byl jako divák, který tam nemá co dělat. Ale já to beru,“ vzkázal Kománek s úsměvem.

Jenže zápas Ligy mistrů proti Barceloně mu už nikdy nikdo neodpáře…

Statistiky zápasu

Hradec Králové – Barcelona 1:1 (1:1)

Branky: 33. Zikán – 24. Suárez. Rozhodčí: Lo Beloo – Carianni, de Robio (všichni Itálie). Střely: 19:18, na branku 8:8. Rohy: 4:5, fauly: 17:17, ofsajdy: 4:10. První zápas čtvrtfinále: Barcelona – Hradec Králové 4:0.

Hradec Králové: Jindra – Štěrba, Hledík (kap.), Pičman – Kománek (Runstuk), Michálek – Černý, Pokorný, Šonka, Zikán, Malík. Barcelona: Ramallets – Foncho, Garay, Gensana – Vergés, Segarra (kap.) – Tejjada, Ribelles (Kubala), Evaristo, Suárez, Villaverde.

Autor: Daniel Ostrčilík

12.4.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
DEN ZLÍNSKÉHO KRAJE 2017
30

Den Zlínského kraje táhl i v dešti, navštívily ho stovky lidí

Vukadin Vukadinovič
36

Slavia byla k poražení, řekl po remíze Vukadinovič

Felicie vyletěla ze silnice mezi stromy, řidičku museli vyprostit hasiči

 K dopravní nehodě došlo v sobotu za obcí Žlutava směrem na Bělov. Řidička Škody Felicie vyjela ze zatáčky a havarovala v lese u cesty. 

U bazénu ve Zlíně hořel renault, hasiči zachraňovali i další auta

 Hasiči z centrální stanice Zlín, byli v sobotu ráno přivoláni na Hradskou ulici pod Stadionem mládeže, kde hořelo osobní vozidlo značky Renault.

Stihl jsem napsat jen jednu knížku. Už se třikrát vydala

ROZHOVOR/ Dlouho říkám, že už nic říkat nebudu! zní mi v uších slova neobyčejného člověka. Vybírám v cukrárně zákusky. Jaké by mu mohly chutnat? Co má asi tak rád? Jí vůbec sladké? S úhledným balíčkem sedám do auta. Vzápětí vystupuji před výškovým domem a mačkám domovní zvonek.

Holešovská výstava nabízí stylově stovku grafik

Už jen do konce září bude v prostorách holešovského zámku k vidění výstava nazvaná 100 let Hollaru. Nabízí díla stovky předních českých grafiků, mezi nimiž nechybějí třeba Emil Filla, Max Švabinský, František Tichý, Kamil Lhoták, František Kupka, Oldřich Kulhánek a další.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení