„V té chvíli si to člověk ani neuvědomí, že to bylo zrovna s Mirou. Ale když se o tom zpětně doma bavíte, a probíráte to, je to super," culí se 26letý Holomek, který tehdy na čtyři střídání nahradil Marušáka, jenž odkulhal po ráně pukem.

„S Mirou jsme odehráli už dva přáteláky. Navíc člověk cítí, že ho má vedle sebe, takže jsem byl klidnější. Byl jsem rád, že jsem naskočil zrovna s ním. Ale bylo to tak rychlé, že jsem nestačil nad tím přemýšlet. Asi to bylo ku prospěchu věci," tuší rodák z Valašského Meziříčí.

Jenže na pravý křest ohněm se načekal déle než chlapi v pálenici na trnkovici. Více než měsíc zase jen trénoval. Přidával si na potemnělém ledě po trénincích, když ostatní už šli domů. Dočkal se až nyní v úterý proti pražské Spartě (0:4). „To čekání nebylo od začátku sezony, ale trvá už od devatenácti let, co jsem ve chlapech. Ale počítal jsem s tím, s tím jsem do toho šel. Byl jsem tady na zkoušku. Říkal jsem si, že musím být trpělivý," ví Holomek, který do Zlína přišel z prvoligového Ústí nad Labem.

Nervózní prý nebyl. Neměl čas. „Zvykal jsem si na nový životní režim. Že jsem zase doma ve Valašském Meziříčí, do Zlína dojíždím. Přemýšlel jsem nad jinými věcmi, ani jsem se nestihl tímto ubíjet. Ani jsem nechtěl," ví Holomek.

Naskočil ve třetí obranné dvojici vedle dalšího matadora Tomáše Žižky místo zraněného Matějíčka. A na ledě nebyli u jediného inkasovaného gólu. „Svůj minizápas jsme zvládli, ale šlo zase vymyslet nebo vytvořit víc," ví moc dobře Holomek. „Osobně mám dobrý pocit. Splnil jsem si to, proč ten hokej hraji. Co se týmu týká, tak jsme prohráli, takže dojmy nejsou nic moc. Výkon nebyl špatný, jen v koncovce se trápíme. Chyběla nám dravost, větší chuť za gólem a za vítězstvím," zpětně hodnotil Holomek, který letos odehrál i osm zápasů za prvoligový Prostějov.

A premiéru měl super pikantní. V Ústí nad Labem, kde strávil posledních osm let, odehrál posledních pět prvoligových sezon, 276 zápasů a vstřelil 19 branek. „Hecování neproběhlo, ani nostalgie mě nepostihla. Spíš jsem byl rád, že jsem kluky po dlouhé době viděl. Bylo to ale zvláštní. Byl jsem v novém týmu, přijel jsem tam dva dny před zápasem. Navíc jsem naskočil proti kamarádům, takže to bylo divné," přiznává Holomek, který nosí číslo 82.

Ostatně, ve Zlíně jako vůbec první. V extralize i v NHL jej proslavil útočník Martin Straka. Holomek jej má ale z jiného důvodu. V mládežnických kategoriích ve Vsetíně hrával s dvojkou, na severu Čech zase prostřídal 18, 88 a 28. „Když jsem si ji chtěl vzít znova, už ji měl někdo jiný. Tak mi prohodili čísla. Dvojka je vzpomínka na Vsetín a osmička na Ústí," vysvětluje svou numerologii Holomek, který ač rodák z Valašského Meziříčí, srdcem je ve Vsetíně.

„Valašsko je můj domov. Teď se přeorientovávám na Zlín. Odmala jsou mi blízká valašská města. Když Vsetín v extralize skončil, fandil jsem Zlínu. Ten nám byl nejblíž. I proto, když jsme sem chtěli jet na hokej," vyprávěl Holomek.

Teď za něj hraje. A jezdí se dívat do Vsetína, kde suverénní Valaši táhnou ve druhé lize za postupem. Zrovna včera vyzvali Valašské Meziříčí. „Fandím Vsetínu. Dvě derby mi už utekla, půjdu se asi podívat a nasát atmosféru. Přál bych jim, aby se postoupilo do první ligy. Ta by jim slušela," vzkázal domů Holomek po včerejším dopoledním tréninku ze Zlína.

Ostatně, od kamarádů ze Vsetína to pěkně schytal, když zjistili, že nové sídlo bude mít na Zimním stadionu Luďka Čajky. „Ze začátku si ze mě dělali srandu, že jestli to myslím vážně jít hrát k beranům," rozesmál se Holomek, který se ve zlínské kabině setkal i se spolužákem ze základky Martinem Podešvou.

„Známe se odmalička, on chodil o ročník výš. Byl jsem rád, že je tady. Ale už před dvěma lety jsem tady byl o Vánocích na zkoušce na střídavé starty. Tehdy jsem nenaskočil, ale s kluky jsem se poznal. Necítil jsem, že bych přišel do cizího prostředí," přiznal Holomek. (dan)