Od té doby přidal dalších šest tref, u kterých dal průchod emocím. Zatne pěst, vyskočí na hrazení, podívá se ke stropu zimního stadionu nebo jinak dá najevo obrovskou euforii. Když je na ledě, jeviště se nenudí, dostává ho do varu. Prásk o mantinel a soupeř najednou neví, kde je sever.

Prožíváte životní sezonu, co říkáte?

Je to začátek kariéry, o kterém jsem snil a vybojoval si šanci. Prošel jsem si nižšími kanadskými soutěžemi, první ligou, ještě vloni se musel vracet do juniorky. Jsem rád, že to takhle vyšlo. Budu bojovat dál, abych ve Zlíně zůstal.

Kdy vám došlo, že máte místo v kabině áčka?

To nemáte nikdy. Záleží na formě, zdraví a dalších okolnostech. Tým šlape parádně, není důvod nic měnit.

Byl ale moment, kdy jste si řekl, že jste si vybojoval místo v sestavě?

Spíš že jsem si vybojoval smlouvu. O to mi šlo, abych o místo mohl bojovat. Základ byl získat hlavně kontrakt, třebaže i s ním mě mohli poslat do první ligy. Nemůžu si myslet, že mám něco jistého. Pořád platí, že chci hrát v základu.

Během své první sezony jste prožil spoustu výjimečných momentů od premiérové extraligové trefy přes benefiční zápas na památku zesnulého Karla Rachůnka s Jaroslavlí, po bitvy proti Jaromíru Jágrovi. Který je pro vás největším zážitkem?

Jaroslavl byla emotivní, byl to speciální zápas. Ale všechno převýšil první gól v extralize proti Karlovým Varům. Ten si budu pamatovat do smrti.

Ale ani zápasy proti Jaromíru Jágrovi nehrajete každý týden, ne?

Tam nebyl jen Jágr. Ale i Plekanec, Kaberle, Židlický, Tlustý. K tomu jsme navíc vyhráli, byli jsme na ledě, když dal Olda Horák gól. Zážitků je samozřejmě víc.

A také zisk Prezidentského poháru. Co pro vás znamená?

Kdyby nám to někdo řekl před sezonou, tak bych s ním nesouhlasil. Ale povedlo se nám jej získat a jsme za něj šťastní. Ale teprve nyní začíná ta nejdůležitější část sezony.

K ní neodmyslitelně patří rituály. Ve Zlíně se tradičně hráči neholí, mladí si začali barvit vlasy. Už jste to začali řešit?

Něco se objevilo. Ale ještě se to řeší. Uvidíme.

Zpátky ještě k vám. Odehrál jste 46 zápasů, ve kterých jste vstřelil sedm branek a přidal čtyři asistence. Jaký ze sebe máte dojem?

Gólů mohlo být víc. Měl jsem tam pár nájezdů, které mi úplně nevyšly. Dokonce jsem neproměnil ani trestné střílení. Spokojený jsem, ale stojím nohama pevně na zemi. Pořád to mohlo být lepší. Neustále na sobě musím pracovat.

Doma vás drží zkrátka při zemi, že?

Jasně, táta mi říká, že musím být ostražitý a makat na sobě. Ještě nic nemám vybojované, nemám rozhodně vyhráno. Táta tomu asi společně s Mirou (Okálem) nejvíc rozumí. Něco mají odehrané, mají toho už spoustu za sebou. Jejich rady si samozřejmě beru k srdci.

Máte však za sebou dobrý základ, od kterého se můžete odrazit a na čem do budoucna stavět. Odrazil jste se ode dna a dosáhl jste toho, co jste vždy chtěl. Je to tak?

Ano. Táta i Míra ve Zlíně dlouhá léta hrávali. Bylo vždy mým snem hrát za Zlín.

Berete to i jako satisfakci za roky, ve kterých jste se nemohl prosadit, pomalu jste chtěl končit s hokejem a najednou máte smlouvu a hrajete extraligu?

Chtěl jsem končit kvůli zranění ruky. Už to nebylo ono, ale promluvil jsem si s agentem, rodinou a přítelkyní a ještě mě k tomu dokopali. Začal jsem na sobě makat, víc a víc pracovat. Chodil jsem ještě k psychologovi, aby mi pomohl odbourat i negativní myšlenky. Abych se nebál vletět do souboje i z důvodu zranění. Z padesáti procent mi to určitě pomohlo, jelikož v hlavě se odehrává skoro všechno. Pomohlo mi to, abych změnil na ledě svůj postoj. O tréninku a hraní už to bylo na Mirovi, tátovi a agentovi. Jsem jim za všechno moc vděčný.

Kolem sebe máte v kabině spoustu zkušených hráčů. Jak často vám radí? Mluví vám do hokeje a přiznejme si, třeba i cepují?

Každý z nich mi něco dá. Když to tak sleduji, Čája (Petr Čajánek – pozn. aut.) převyšuje snad všechny v extralize bojovností. Je vidět, že pro tým dýchá. Je to správný kapitán. To samé i další kluci, jako je Radim Tesařík, Martin Hamrlík, Jarda Balaštík, nebo Petr Leška. Jde jen o to si jejich rady vzít k srdci. Říct si ano, tak je to správně, jak to říká on. Kdo takhle přemýšlí, bude úspěšný.

Před dvěma lety jste mi s nadsázkou říkal, že byste s Petrem Čajánkem nešel na pivo. Už je to jinak?

(Směje se.) Na pivo rozhodně chodíme. Ale chtěl jsem tím tehdy říct, že si víc sedíme s mladšími kluky. Starší obecně většinou chodí spolu, mladí také mají k sobě blíž. Ale nyní jde vidět, že tým šlape jako tým. Neděláme rozdíly mezi sebou, když se všichni sejdeme na pivu. Na tréninku, na zápase i mimo led jsme letos skutečně super parta. Všichni chodíme do kabiny rádi, bavíme se tam. Nechodíme na zimák s nechutí a nedíváme se na sebe skrz prsty. Když každý den vstanu, už se těším do kabiny, jak si s kluky popovídám a zažiju zase srandu a parádní a pozitivní náladu.

Zdeněk Okál

Narozen: 8. 7. 1990 ve Zlíně. Výška: 176 cm. Váha: 80 kg. Číslo dresu: 88. Hůl: L. Přezdívka: Oko, Očko.

Kariéra: Zlín (dor., jun.), Medicine Hat Tigers (WHL, 08–10), Třebíč (1. liga, 10/11), Zlín (11/12).

Největší úspěchy: titul v extralize dorostu se Zlínem (06/07), 2. místo v extralize juniorů se Zlínem (07/08), zisk Prezidentského poháru pro vítěze základní části extraligy (12/13).

V extralize: 47 zápasů, 7 branek, 4 asistence, 11 kanadských bodů, 53 trestných minut.

Zájmy: rybaření, motorismus.