Danáctý gól už ale nepřidal a byl to naopak on, kdo musel trpět při rejdění plzeňských Indiánů.

„Nevím, jestli se puk postavil, byl na hraně. Prostě jsem minul. Beru to na sebe," kál se zlínský útočník Zdeněk Okál, který v základní části vstřelil sedm branek a v play off přidal další čtyři trefy.

„V přáteláku bych možná trefil víko. V takovém zápase, v mé první sezoně to na mě dolehlo. To je u útočníka stejná chyba jako kdyby obránce namazal soupeři," nevymlouval se.

Okál se k osudovému okamžiku postavil čelem jako chlap. Není zvyklý hledat výmluvy všude kolem sebe, ale především pak v sobě.

„Bylo teplo, hráli jsme pátou třetinu, takže led nebyl žádná sláva, ale na to se nechci vymlouvat. Snažil jsem se to hodit za hlavu. Měl jsem pak ještě pár nájezdů z boku. Ale pořád nic," smutnil nástupce zlínského slavného hokejového rodu.

„Říká se, že smutek trvá do půlnoci. Takže za půl hodiny přijde radost," vyloudil nakonec úsměv na tváři Okál. „Ale je to škoda, zápas prohrál lepší tým. Bylo to pro mě něco výjimečného. Končil Larry Hamrlík, užil jsem si to."

Zlín jako majitel Prezidentského poháru za první místo základní části byl počtvrté v historii klubu stříbrný, což je i přes finálovou porážku obrovský úspěch.

„Kdyby mi někdo řekl před sezonou, že skončíme druzí, tak bych s ním asi vymetl hospodu," přiznal Okál, že ani on sám by nečekal, že po sezoně mu budou věšet na krk stříbrnou medaili.

Tým složený z 24 odchovanců klubu a hned ze 14 hráčů do 22 let udělal obrovský pokrok. „Vždyť jsme měli asi nejmladší tým v lize. Jako celý tým si vážíme i práce, kterou zde udělalo vedení. Snad jsme si to schovali na další sezonu," věří Okál.

Borec s číslem 88 na zádech si během play off neužil jen euforii, ale prožíval i řádná muka s kolenem. Vždyť bez bruslí kulhal.

„Byl jsem pod prášky, měl jsem na noze obinadla, ortézu. Měl jsem vše, co bylo k dispozici. Na koleno jsem použil i magii. Mám natáhnuté vazy a jsem potlučený, jinak jsem v pořádku," popisoval zlínský objev, jehož Česká televize vyhlásila nováčkem sezony.

„Ocenění mě těší, ale není jen moje. Patří celému týmu i trenérům a vedení, že mi dali šanci odehrát tuto sezonu. Byl bych rád, kdybych mohl dál reprezentovat PSG Zlín," touží Okál po podpisu nového kontraktu v klubu svého srdce.

Během rozhovoru sice v ruce mačkal stříbrnou medaili, ta ale už chvíli poté měla jiného majitele.

„Dám ji do ruky mé krásné těhotné přítelkyni. V červenci čekáme hokejistu. Svatbu zatím nechystáme, to je otevřené," prozradil šťastnou novinu, že se svou partnerkou Gábinou čekají čtvrtou generaci hokejového rodu.