Čankišou roztančili desítky svých věrných fanoušků

Hrát se dá i na zvonek od kola nebo víko od popelnice

Začátek vystoupení, plánovaný na 21. hodinu, se sice notně opozdil, od prvních tónů kytary, saxofónů či bubnů bylo však všem jasné, že se dlouhé čekání vyplatilo. Trvalo vskutku jen pár minut, než rytmická smršť hudby, inspirované národy a etniky z nejrůznějších koutů světa, donutila minimálně poklepávat nohou i absolutní neznalce kapely. Většina členů zhruba čtyřicetihlavé skupinky fanoušků se však nechala strhnout k mnohem odvážnějšímu pohybovému projevu včetně nenapodobitelných tanečních kreací. Čankišou se tak po zbytek večera odezvy nemuseli obávat. Na maličkém pódiu, na které se členové skupiny jen tak tak vešli, defilovala postupně celá záplava tu všednějších, tu vskutku neobvyklých nástrojů. Nebo jste věděli, že se dá hrát i na víko od popelnice či zvonek od bicyklu? Pakliže nejste skalními příznivci kapely, pak asi stěží.

Setlist originální formace tvořily především skladby z aktuálního alba Lé La. Přítomní si tak užili šlágry s exotickými názvy Zuha, Hajny, Hampa Ríja nebo pakistánskou koledu Lahore. Potěšily i starší Buri Na Laty nebo Jeba Ma Miluna, jež byla součástí prvního z přídavků. Proběhla také ochutnávka z nově připravované desky, která by se měla do rukou přívrženců world music dostat do rukou příští rok.

Kapela předvedla energickou šou

Kromě energického vystoupení, nabitého nesmírně pozitivní energií, se muzikanti nezdráhali na jevišti předvést ani vtipné vložek a prvky situačního humoru. Nejaktivnější v tomto směru byl bezesporu Zdeněk Kluka, jenž kromě bicích obsluhoval též tahací harmoniku nebo balafon. Ani ostatní členové kapely však nezůstávali pozadu. Vrcholem vzájemného souznění umělců a publika pak bylo oboustranné békání ve stylu oveček z valašských pastvin, jímž si navzájem vyměňovali své názory.

Koncert trval necelé dvě hodiny a skupinky, trousící se před půlnocí z útrob Bamboo clubu, nemohly v žádném případě své investice do vstupenek litovat. A kapela svého zájezdu do Zlína určitě také ne. Dva přídavky, byť ten druhý už někteří její členové vůbec neočekávali, budiž toho důkazem. Přestože tak kromě výstupů mezi jednotlivými písničkami nepadlo z úst zpěváka skupiny Karla Heřmana jediné české slovo, bylo zřejmé, že věrní příznivci svým Čankišou rozumějí více než dobře.

Viktor Chrást