Herci zlínské scény připravují pod režijním vedením Petra Veselého známou inscenaci Cyrano z Bergeracu. Představí ji už v sobotu.

Ansámbl Městského divadla Zlín finišuje na přípravách další jevištní novinky. Tentokrát vsadili divadelníci na jistotu a už v sobotu si od 19 hodin jeviště Velkého sálu zabere nepřehlédnutelný Cyrano z Bergeracu.

Hra Edmonda Rostanda se na zlínskou scénu vrací už potřetí. Nyní se režijního zpracování ujal nový umělecký šéf divadla Petr Veselý. Do hlavních rolí obsadil Rostislava Marka a Kateřinu Královou.

Je to vaše první režie od okamžiku, kdy jste nastoupil do Městského divadla. Jaká byla spolupráce s herci?

Petr Veselý: Výborná a naprosto profesionální. Mohu mluvit jen v superlativech.

A když položím otázku obráceně? Jak se vám spolupracovalo s režisérem?

Rostislav Marek: S Petrem se znám už dlouhá léta a oba jsme věděli, co jeden od druhého můžeme očekávat. Takže to bylo fajn.

Kateřina Králová: Myslím si, že Cyrano je srdcovou záležitostí Petra Veselého. Přesně ví, co od inscenace chce a kde nás všechny chce mít. Určitě tomu rozumí.

Měl jste hned jasno v obsazení?

Petr Veselý: Neměl. Obsazení je pro režiséra jedna z nejtěžších věcí. Kolega Petr Lébl kdysi řekl, že pokud režisér dobře obsadí hru, má dvě třetiny práce hotové. A s tím mohu jedině souhlasit. Takže mně tento proces trvá pokaždé velice dlouho.

Co nakonec rozhodlo, že v hlavních rolích se na jevišti potkají Katka Králová a Rostislav Marek?

Petr Veselý: Vzhledem k tomu, že jak jsem řekl, šlo o dlouhodobý proces, nebyl to jeden moment, kdy bych se rozhodl. Není to jen o tom, který herec může tu danou roli hrát, ale je to i o jejich interakci. O tom, jaký vztah postav je, jaké mají společné výstupy, jakým způsobem spolu komunikují, jakým způsobem jdou proti sobě. Takže je to souhra řady věcí.

Je to třetí zpracování Cyrana ve zlínském divadle. Poprvé ho zrežíroval v roce 1968 Svatopluk Skopal, s tím, že jeho představení reagovalo na události osmašedesátého roku. Jeho nástupcem byl Silvester Lavrík, který příběh přenesl do padesátých let socialistické éry. Vy ponecháváte dobu i prostředí, do kterého Rostand příběh zasadil. Opravdu se diváci mohou těšit na historickou hru?

Petr Veselý: Není to až tak dogmatické. O skutečnosti, že by inscenace měla ctí dobového ducha Cyrana, jsem byl informován ze strany tehdejšího uměleckého šéfa divadla, když jsme se před rokem a půl začali domlouvat na režii. Už tím, že jsem na to kývnul, rozhodl jsem se zadání vyhovět. Inscenace ctí dobu, Rostandův text, nicméně si trošku hrajeme se žánrem. Takže v průběhu představení dochází k výraznému posunu. Doufám, že diváka na začátku posadíme do nějakého vlaku, o kterém se bude domnívat, že někam jede, a on pojede malinko jinam. (Úsměv.)

Už dříve jste předeslal, že v úvodu bude inscenace komediální a postupně se přehoupne až do tragiky. Myslíte, že na to budou diváci připravení?

Petr Veselý: Příběh je tak napsán už od Rostanda. Má od něho podtitul Hrdinská komedie a přesně v tomto lomu se příběh odehrává. Jsou tam velice výrazné komediální prvky, které snad nějakým způsobem posilujeme, diváci ve hře najdou silný hrdinský romantický étos a samozřejmě se jedná i o tragédii, protože hlavní hrdina v závěru umírá.

Patříte k režisérům, kteří předtím, než začnou nějakým způsobem zpracovávat hru, zhlédnou stejný titul od kolegy?

Petr Veselý: Víte, já divadlo dělám asi pětadvacet let. Takže něčemu podobnému se nevyhnete. Cyrana prostě párkrát za život uvidíte. Shodou okolností jsem neviděl inscenaci Michala Dočekala v Národním divadle v hlavní roli v Davidem Prachařem. V okamžiku, kdy jsem kývl na nabídku z Městského divadla, věděl jsem, že do premiéry na pražského Cyrana nepojedu. Znám Michalovu práci a věděl jsem, že hru vidět nechci, protože by mě ovlivnila. Opakovaně jsem si ale pouštěl záznamy z některých inscenací, několikrát jsem viděl film s Gerardem Depardieu. Tyto věci jsou nějakým způsobem inspirativní.

Měli herci potíž naučit se text ve verších?

Petr Veselý: Měli a stále mají. (Smích.)

Rostislav Marek: Já nevím jak ostatní, ale osobně se s textem stále peru. (Úsměv.)

Kateřina Králová: Mám malou zkušenost. Asi třikrát jsem hrála Shakespeara, takže textem ve verších už jsem si prošla. Musím se naučit verše hlavně po smyslu. Vlastně v tom nevidím až takový rozdíl.

Dívám se na váš gigantický nos, který vám už v maskérně nasadili. Nečiní vám potíže s dýcháním?

Rostislav Marek: Ne. Až mě to samotného překvapilo. Rád bych vyzdvihl práci naší maskérky, která byla tak dokonalá, že ačkoliv jsme odlévali nos natřikrát, tak se nakonec podařilo vytvořit to co mám. A vůbec necítím, že bych ho měl větší než vy. (Smích.)

Coby Roxana máte určitě krásné kostýmy. Užíváte si je?

Kateřina Králová: Mám jich hned pět a jsou nádherné. Kromě šatů mám krásný červený jezdecký pláštík a k němu jsou vysoké boty, takže si připadám jako Madonna. (Smích.) Musím konstatovat, že si v roli pořádně libuju. Moc mě baví. Roxana je původně opravdu mladá dívka, ale většinou jsou obsazované starší herečky. Je to nejspíš proto, že role je tak těžká. Ale ráda se s tím poperu nebo se o to minimálně pokusím.

Patří Cyrano do kategorie vysněných mužských rolí?

Rostislav Marek: Tak určitě. Ale já přiznávám, že role seřazené do stupínku nemám. V žádném případě Cyrana nechci podceňovat a skutečnost, že ho můžu hrát, považuji za čest. Nechci mu udělat ostudu.

Stejnou otázku mám připravenou pro Roxanu. Patří u hereček k vysněným rolím?

Kateřina Králová: Ano! A pokud ne, tak by měla patřit. (Úsměv.)

Čím si myslíte, že Cyrano tak táhne diváky?

Petr Veselý: Myslím si, že je to jedna z nejlépe napsaných her vůbec v historii dramatické tvorby. Má silný příběh, hloubku a současně dokáže oslovit diváka, který do divadla přijde poprvé v životě. Když ten příběh vypreparujeme, je to v podstatě červená knihovna. Má v sobě potenciál oslovit široké věkové i intelektuální spektrum, protože každý si v tom dokáže něco najít. Tohle všechno má v sobě málokterý text.

Rostislav Marek: Souhlasím. Text byl prostě dobře napsán. Vezměte si, že autor dostal hned po premiéře řád a ovace trvaly dlouhé a dlouhé minuty. Už to značí, že hra má nějaký velký přesah. Inscenace je o lásce a o cti a ty jsou nezničitelné.

Kateřina Králová: Všechno už bylo řečeno. (Úsměv.) Cyrano je romantický, heroický hrdina. Je to stejné, jako když si přečtete něco krásného před spaním a chce se vám u toho plakat. Tak to je Cyrano.

Až v sobotu po premiéře spadne opona, s jakými pocity by měl divák odcházet z divadla?

Petr Veselý: Byl bych rád, kdyby se během představení dobře bavil, a kdyby mu na konci šel mráz po zádech. To bych si moc přál.

Rostislav Marek: Zase nezbývá než souhlasit. Měl by být malinko pobaven a měl by se také zamyslet nad tím, jestli by nemohl být lepším světlonošem v našem světě.

Kateřina Králová: Ano. Měli by přemýšlet, jak vztahy a láska vůbec může být složitá. A třeba jim dojde, že můžou být rádi, když mají co mají. (Úsměv.)