„Právě jsem malovala slunečnice, protože včera bylo škaredé počasí. Potřebovala jsem si proto zvednout náladu," řekla v sobotu výtvarnice.

Zálibu v malování má už odmalička, naplno se jí ale začala věnovat až v posledních letech. „Malovala jsem sice už i v dětství. Když mě ale nevzali na školu, byla jsem nešťastná. Deset roků jsem pak proto střílela z flinty," vyprávěla s úsměvem malířka. Svá díla neprodává, maluje prý jen tak pro radost a vlastními výtvory si pak zdobí svůj byt.

Do tajů řezbářského řemesla zase případné zvědavce zasvětil Tomáš Dujka z Velkých Karlovic.

„Pracuji tady na zakázce. Už jsem udělal imitaci včelínu a právě vytesávám sochu svatého Urbana," prozradil Dujka, který se Valašského kumštování zúčastnil už asi podesáté.

„Líbí se mi tu, sejde se tady vždycky dobrá partie řezbářů," pochvaloval si Dujka.

Letošní ročník Valašského kumštování se oproti těm minulým přece jen lišil.

Zatímco v předchozích letech si lidé mohli dřevěné sochy zakoupit v aukci, pro letošek byla vyhlášena soutěž. V ní tu nejlepší sochu město odkoupí a vystaví. Tato výsada nakonec náleží valašskému pasáčkovi opřenému o hůlku, kterého zhotovil Zdeněk Matyáš z Valašských Klobouk.

„Kde můj pasáček bude umístěný, zatím nevím, ale každopádně bude chráněn přístřeškem. Vítězství v soutěži pro mě znamená, že konečně jedna z mých soch zůstane ve Valašských Kloboukách, kde žiji," netajil své nadšení Matyáš. Doma má prý zrovna rozdělanou sochu svatého Floriána, která poputuje do Karlovic.

Součástí Valašského kumštování byl také kulturní program s řadou různých vystoupení nebo také malý jarmark lidových řemesel.