VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Iva Janžurová: Chvíle příjemného ocenění je hezká

Zlín - [VIDEO] Hlavním důvodem návštěvy Ivy Janžurové bylo převzetí Ceny za tvůrčí přínos v kinematografii pro děti a mládež, která jí byla udělena na slavnostním galavečeru. S novináři se setkala v pátek krátce po poledni v hotelu Moskva.

9.6.2008
SDÍLEJ:

Iva JanžurováFoto: DENÍK

Co jste si pomyslela, když jste se dozvěděla, že máte převzít cenu za tvůrčí přínos?

Člověk potřebuje občas dostat nějakou cenu, vědět, že to není jen taková maškaráda, která se odehrává při příležitosti konání nějakých festivalů. Je to povzbuzení, zpětné ocenění. Protože jako všichni, i herci prožívají svoje deprese a okamžiky, kdy si říkají, jestli to všecko za něco stálo, jestli neměli celý život dělat něco úplně jiného. Chvíle příjemného ocenění je hezká.

Máte ještě vůbec nějaký herecký sen, který jste si nestihla za svoji kariéru splnit?

Pokud jsem něco takového někdy měla, tak většinou mi to na just osud nedopřál. Jednou jsem dokonce vyslovila dvě role, které bych si chtěla zahrát. To bylo ještě v angažmá ve Vinohradském divadle, kde se mě ptali lidé, kteří by o tom mohli rozhodnout. Hned to ale nadsadili a hráli to jiní herci. Vím, že v životě mě vždycky překvapilo, že jsem se najednou octla před úkolem, o kterém se postupně zjišťovalo, že je velice významný a velice obtížný. Mám ráda obtížné úkoly.

Můžete zmínit konkrétní příklad?

Na Vinohradech to byl třeba monolog Rozhovor v domě Steinových o nepřítomném panu Goethovi. To byla role na dvě a půl hodiny, byla jsem sama na jevišti jenom s vycpaným panákem. Potom jsem dostala úžasnou roli v Židlích Ionesca. Hráli jsme to s Mirkem Donutilem. To byla taky pěkná dřina. Tam jsem si poprvé na scéně uvědomila svoje astma. Dokonce říkám, že jsem si ho tam vydřela.

Účastnila jste se i jiných festivalů filmů pro děti a mládež někde ve světě? Můžete je srovnat se zlínským festivalem?

Atmosféra je tu moc hezká, mně se tady hrozně líbí. Ale ještě nevím nic, abych objektivně mohla něco hodnotit. Festivalů jsem absolvovala hrozně málo. Byla jsem na moskevském festivalu, který byl v roce 1988. To bylo rok před revolucí u nás a ten festival měl neuvěřitelnou atmosféru. Přijela tam spousta lidí, kteří se chtěli dívat, jak se to tam mění po Gorbačovově perestrojce. Ráno tam přišla paní, měla takovou troubu a ve dvoraně hotelu vykřikovala, co se bude promítat. Na tabuli bylo napsáno křídou, kdo právě přijel. A já jsem zrovna takový festivalový typ, já bych se tak ráda radovala, chodila do biografu a dívala se na filmy.

Je pro současného režiséra těžké dostat Ivu Janžurovou do svého filmu? Podle čeho si vybíráte role?

Myslím si, že by to pro současného režiséra nebylo vůbec těžké, kdyby mi dal krásný scénář a krásnou roli v něm. Samozřejmě že bych zrovna nesměla mít rozezkoušenou nějakou velkou roli v divadle. Protože dneska k tomu filmování dochází tak rychle a neodkladně, že někdy když herec zkouší v divadle, tak nemůže být použit. Byla doba, kdy se na herce čekalo, až bude mít čas, aby se začalo filmovat. To bylo v šedesátých letech. Dneska to většinou tak není. Já jsem panu Hřebejkovi odřekla jednu roli a už si u něj nikdy nezahraju, jak se na mě zlobí. Alice Nellis píše málo, ta má teprve tři filmy. Dva z nich se mi podařilo utrhnout. Pro mě je jediná podmínka, aby se mi ten scénář líbil. Teď už někdy ustupuju a říkám aspoň trošku líbil.

Vaše dcery i váš manžel jsou herci. Jak to ovlivňuje váš rodinný život? Bavíte se ještě o práci doma?

Když je téma, které se týká práce, tak ho samozřejmě společně řešíme. A to je někdy docela temperamentní diskuse. Dcery už si samozřejmě oslovují nároky na své vlastní mínění, zaplať pánbůh, takže se někdy neshodneme.

Jak jste prožívala natáčení filmu Výlet, v němž jste si zahrála spolu se svými dcerami?

Když přišel film Výlet, dostala jsem strach. Dokonce si vzpomínám, že jsem se do poslední chvíle bála do toho projektu vstupovat. Pořád jsem koketovala s myšlenkou, aby moji roli hrála Eva Holubová, že to bude daleko lepší, že já budu pořád taková mírně nervózní. Bála jsem se, že budu mít pocit odpovědnosti za to, jak dcery plní předpoklady. Ale nakonec to začalo a bylo to bezvadné. Naštěstí děvčata jsou velice svérazná a samostatná. Nejvíc jsem zlobila já pozdními nástupy do maskérny, ony už tam seděly s vyčítavým pohledem.

Vzájemně jsme se nevysloveně podporovaly. Já jsem si jednou dovolila Sabince urovnat na čele ofinku a zahlédla jsem její pohled, který mě odháněl. Ale celé to bylo hrozně hezké, protože jsme se najednou viděly. Sice žijeme v jednom domě, ale stane se, že se týden pořádně nevidíme. Když mám konečně čas na vnoučky, tak mi Theodora nahlásí, že je odveze k druhé babičce do Unětic. A já jsem, jako když mi někdo vypustil rybník. Takže někdy se sejdeme cestou na zájezd a já se přistihnu, jak se těším, že pojedeme spolu, že si budeme povídat a že se užijeme.

Má natáčení s dětmi podle vás nějaká úskalí?

Úplně jednoduché to není. Musíte nějak na ty děti brát ohled a zároveň se jim i přizpůsobovat. Člověk to dělá i pro sebe, protože kdyby to neudělal, tak by trčel jak péro z divanu u toho filmu. Vadí mi, když jsou děti dlouho na place a už jsou zřetelně unavené. Já už jsem si zvykla, že mě ráno nalíčí a detail točím v pět hodin odpoledne.

Pozorujete u vnoučátek, že by začínaly inklinovat k herectví?

U nejstaršího ano. Ten tak hrozně chce doma pořád hrát divadlo, že už vždycky vymýšlím dopředu, na co se vymluvím.

Kdybyste nebyla herečkou, čím byste byla?

Až nastane moment, kdy si to budu moci zvolit, tak vám dám vědět. Někdy když si zašívám roztrženou košili, říkám si, že by mě bavilo být švadlena. Teď zase si říkám, že bych chtěla malovat. Malíř namaluje obraz a nikdo mu do toho nemluví. A když se mu ten obraz nelíbí, tak ho schová nebo přetrhne a hodí do koše. Já když natočím záběr nebo nedejbože celý film špatně, už ho nikdy nevyhodím. Líbilo by se mi nějaké povolání, které je svobodnější, kdy bych už byla poučená.

Někdy si říkám, že jsem měla dělat něco, co by mě netrápilo vždycky takovou dlouhou dobu a kde bych se tak sama na sebe nemusela zlobit. Ale je to všecko asi relativní. V každém povolání se najde problém a nějaké ústrky. Člověk by si asi nevybral.

Autor: Hana Šmardová

9.6.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Kanadská borůvka

Za borůvkami nemusíte do lesa, můžete je mít i na balkóně

Následky nehody obytného vozidla v Bohuslavicích u Zlína
5

Obytný vůz skončil v korytě potoka

ON-LINE rozhovor s kardiologem: přibývá mladších lidí s infarktem

Proč na střední a východní Moravě přibývá mladších lidí s infarktem? Jak jej poznat a jak se zachovat? Čím si přispíváme k srdečním potížím a jak jim předcházet? Může láska způsobit vysoký tlak či dokonce arytmii? Nejen na to se můžete ptát známého českého kardiologa Zdeňka Coufala, primáře z Krajské nemocnice Tomáše Bati ve Zlíně.

Deník připravuje seriál ke 20. výročí povodní na Moravě

Před dvaceti lety povodně zpustošily celou střední Moravu. Stoletá voda napáchala hrozivé škody a brala lidské životy.

Kapitán ševců Pazdera: Oslavy byly mírné, přestože jsme dostali volno

To mu už nikdo neodpáře. Pod ziskem premiérového Česko-slovenského superpoháru bude navždy uveden coby kapitán zlínských fotbalistů Lukáš Pazdera. Odchovanec ševců do puntíku naplnil důvěru trenéra Bohumila Páníka, jenž jej do role šéfa kabiny pro prestižní duel jmenoval.

Prasklý kmen stromu hasiči svázali a pak postupně pořezali

Část stromu hrozící pádem odstraňovali v sobotu profesionální hasiči v ulici Havlíčkovo nábřeží ve Zlíně.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies