VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Jan Potměšil: Charlie osloví každého, kdo má srdce

Brumov – Bylnice /ROZHOVOR/ – Tajuplné prostředí brumovského hradu už v pátek a poté i v sobotu večer vždy od 20 hodin dokreslí atmosféru představení, se kterým na jižní Valašsko zavítá ansámbl pražského divadelního spolku Kašpar. Na Moravu přijedou s inscenací Růže pro Algernon.

26.8.2010 10
SDÍLEJ:

Jan PotměšilFoto: archiv divadla Kašpar

„Moc se všichni těšíme, protože zážitky při představení na Brumově jsou pro nás vždy nezapomenutelné a krásné. Loni jsme na nádvoří hradu hráli Richarda III., rok předtím Hamleta a teď našim divákům nabídneme Růži pro Algernon,“ říká herec Jan Potměšil.

Myslím, že prostředí hradu má své kouzlo a proto atmosféru představení ještě znásobí.

Máte pravdu. A ke všemu pokaždé nás brumovští diváci krásně přijali. Byli fantastičtí.

Pojďme se bavit o Růži pro Algernon. Když jste dostal nabídku ztvárnit postavu mentálně zaostalého Charliho Gordona, zvažoval jste ji dlouho?

Přečetl jsem si text a doslova mě vzal u srdce. Skoro mě to položilo na záda. Je to velmi silný, krásný příběh, který mě nesmírně oslovil. Od toho okamžiku jsem se nerozmýšlel ani vteřinu. Toužil jsem, abychom příběh nazkoušeli, abychom představení postavili, a aby se potom hrálo. Upřímně řečeno v tom okamžiku jsem nedokázal dohlédnout, co to pro mě bude všechno znamenat. S Charliem jsme se poznávali, sbližovali a já mám i po letech obrovskou radost, že vůbec představení vzniklo.

Jak dlouho se rodí taková inscenace?

Na zkoušení jsme si nechali hodně času. Hru jsme připravovali asi čtyři měsíce, ale bylo to jen dobře. Postupovali jsme kousíček po kousíčku, větu po větě, slovo od slova. I když Charlieho hraji už sedmnáct let, každý večer, kdy jsme spolu na jevišti, je pro mne obrovským zážitkem a takovým svátkem. Pokaždé s ním prožívám znovu a znovu celý život. Od dětských krůčků do jakéhosi vrcholu. Ale víc vám neprozradím. (Úsměv.)

Když jste studoval postavu Charlieho, navštívil jste třeba i nějaký ústav pro mentálně postižené?

Ano. Snažil jsem se nasát informace, které by vypovídaly o tom, jak se asi takový člověk cítí. Charlie Gordon má na počátku toho příběhu snížené IQ na hranici šedesáti osmi. Našel jsem velice zajímavé zařízení Duha, kde klienty byli právě lidičky různého věku s nízkým IQ. S řadou z nich jsem se spřátelil. Bylo to pro mě nesmírně objevné a obohacující. Setkání byla velmi intenzivní a na citové úrovni silné. Zároveň jsem se snažil pro sebe vytvářet představu, jak se takový člověk chová. Víte, oni jsou neskutečně srdeční a bezelstní. Hodně jsem si i povídal s jejich rodiči. Díky této inscenaci jsem objevil nové světy, které jsou běžně člověku nepřístupné. A jsem za to moc rád. Vlastně až tři týdny před premiérou mi došlo, že to podstatné, co chci v tom příběhu akcentovat, je právě ta čistota duše Charlieho Gordona. Vnímá svět svýma dětskýma očima. Ukazuje, jakou hodnotu pro něho mají pojmy jako je přátelství, láska. Chce být chytrý, chce být zaměstnán, chce komunikovat s lidmi a to všechno s čistým srdcem. Byl to poslední dílek do mozaiky. Měl jsem pocit, že to je jakýsi kód celého příběhu. Věřím, že právě konfrontace kohokoliv z nás s Charliem je důležitá. Každý vidíme svět svým subjektivním pohledem. Najednou jsme konfrontovaní s tím, jak ho vidí Charlie. Je čistý a v tom je jeho veliká síla. Lidi v hledišti si pak kladou otázku: A jak to mám já?

Vy jim vlastně nastavujete zrcadlo…

Ano. Velmi citlivé a hluboké. Míří přímo do srdce. Navíc jsem se s Charliem potkal v okamžiku, kdy spolek Kašpar začínal. Už jsme měli nazkoušené asi tři inscenace, ve kterých jsem hrál, ale až v této nám došlo, že vůbec nezáleží na tom, jestli na jevišti vozík je nebo není. Tento příběh je tak silný, že můj vozík se stává rekvizitou. Jednou se mi přihodilo, že na mě po představení čekal divák. Když jsem se odlíčil a převlékl a vyjel jsem ze šatny, vytřeštil oči a s obrovským údivem říkal: Vy jste ten vozík neodložil? Udělal mi velkou radost. Ukázalo se, že diváka zajímá hlavně příběh a ne doplňky a rekvizity.

Co vám samotnému Charlie dal?

Objevil jsem, kolik naděje v něm je. Jak má v sobě neustálou sílu a chuť pokračovat, i když se mu do cesty postaví překážky a on zakopne. Znovu zvedá hlavu a jde dál a na svět hledí nezatíženým pohledem s čistým srdcem.

Teď už chápu, proč se inscenace drží sedmnáct let, máte za sebou téměř sedm stovek repríz a stále je tak oblíbená u publika.

Ano. Je to právě to poselství, které divákům předáváme. Tedy doufám, že tomu tak je. (Úsměv.) A každé představení je originál. Jiné hlediště, jiné jeviště, jiní diváci… A k tomu tento silný příběh.

Takže Charlie vám ani nedal příležitost sklouznout do nějaké rutiny, je to tak?

To by nikdy nedopustil. Charlie je tak živý a čiperný, že by nám to nikdy nedovolil. (Smích.)

S jakými pocity odcházejí diváci z představení?

To byste se spíš měla zeptat jich.

Určitě máte nějakou zpětnou vazbu.

Cítím, že když odcházejí, jsou naplnění hlubokým zážitkem. Vzpomínám, že na jednom představení byl významný dramatik a úžasný člověk Josef Topol, který měl slzy v očích. Vzpomínal na jednu repliku, kdy Charlie říká: Pane Bože, nedopusť, abych neuměl číst a psát… Jeho IQ je totiž v jednu chvíli zlepší. A najednou pan Topol, který se celý život zabýval literaturou a psaným textem, měl slzy v očích. Cítil jsem, že ho to silně zasáhlo. Ale největší radost mám, když vidím na tvářích diváků úsměv. Jako kdyby byli taky posíleni a obdarováni jako Charlie. Víte, co je zvláštní? Představení trvá hodinu a čtyřicet minut. A já po celou dobu neslezu z jeviště. Přesto nejsem unavený, ale plný energie.

Pozvěte veřejnost na dvě představení, která chystáte na brumovském hradě.

Moc rád. Přijďte všichni, kdo budete mít čas a chuť. Věřím, že neodejdete zklamáni a bude to pro vás stejný zážitek jako pro nás herce. Můžete se těšit na struhující příběh človíčka, který má na počátku obtížnější startovní čáru, ale svojí energií a chutí do života a nadějí, kterou v sobě má je silný a schopný životem projít. Určitě příběh osloví každého, kdo má srdce v těle. (Úsměv.)

Staňte se našimi fanoušky na Facebooku!
Zde vás budeme v průběhu dne informovat o nejdůležitějších a nejzajímavějších událostech z regionu a hlavně vám nabídneme různé soutěže.

Autor: Silvie Pospíšilová

26.8.2010 VSTUP DO DISKUSE 10
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Jak reklamovat koupený dům či byt

Dělníci v Otrokovicích opravují chodník v části Trávníky, který je ve směru příjezdu od Kauflandu. Stávající dlažbu kompletně odstraňují.
5

Starý chodník byl už celý zničený, konečně ho opravují

FOTO, VIDEO: Balonová show ozdobila nebe nad Olomoucí. Podívejte se

Nebe nad krajským městem v pátek podvečer ožilo pestrobarevnými balony. Hromadný start z Olomouce se už podruhé stal součástí balonové fiesty, která se o tomto víkendu koná na Bouzově na Olomoucku.

ON-LINE: O bolestech zad i cvičení v práci

Co dělat, aby vás nebolela záda? Funguje Vojtova metoda i pro dospělé? A jak si třeba krátce zacvičit během pracovní doby? Nejen na to se můžete ptát vedoucí fyzioterapeutky Kroměřížské nemocnice Pavly Zemanové. Odpovídat vám bude středu 23. srpna v čase od 10 do 11 hodin.

AKTUALIZUJEME

Déšť krajské dožínky nepokazil, v průvodu se sešlo osm stovek lidí

Osm stovek krojovaných účastníků průvodu, dožínkové věnce pro hlavního hospodáře v kraji a samozřejmě bohatý doprovodný program: i letošní oslava sklizně se v Kroměříži o uplynulém víkendu vydařila.

Zoo se raduje z dalších mláďat

Chovatelé ve zlínské zoo mají další důvod k radosti. Početná šedesátičlenná kolonie plameňáků růžových se rozrostla o čtyři mláďata. Malí plameňáci se vylíhli na začátku července a díky skvělé péči rodičů zdárně prospívají. Stejně úspěšně se daří i dvěma malým samečkům u lemurů kata.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení