VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Knížkám jsem stále věrný, práci propojuji s malbou

Držková - Výtvarník Ladislav Hodný se narodil v roce 1943 v Týně nad Vltavou. Patří nejenom k významným českým malířům, ale také k předním osobnostem současné české umělecké knižní vazby. S principy knihařského řemesla se seznámil v dílně svého otce a úspěšně tak navázal na rodinnou tradici.

14.8.2008
SDÍLEJ:

Výtvarník Ladislav HodnýFoto: Hana Konečná

V těchto dnech ho mohou často potkat obyvatelé Držkové na Zlínsku. Toulá se po okolních kopcích a tvoří. Také on je totiž jedním z hostů prvního ročníku Výtvarného sympozia. Je to člověk, kterého je všude plno. Nejde přehlédnout a už vůbec ne přeslechnout. Vtipkuje, baví společnost a nezkazí žádnou legraci. Jen když přijde řeč na povodně před šesti lety, kdy mu velká voda vzala téměř vše, jeho tvář zvážní.

Váš pobyt tady na Moravě se pomalu chýlí ke konci. S jakými pocity budete odjíždět?

Bude to určitě s trochou smutku a nostalgie. Je tady krásně. Já váš kraj moc neznám, takže seznámit se s ním jsem měl příležitost až teď. Paradoxem je, že pro zlínský filmový festival dělám každoročně klapku, ale nikdy jsem tady osobně nebyl. A jsem okouzlen!

Takže příští rok znovu?

O tom nepochybujte. Jestli budu živ a pozvou mne, tak určitě.

Vaší původní profesí je knihařství. Plnil jste pouze přání vašeho tatínka, který byl mistrem ve svém oboru, nebo to byla vaše volba?

Jednoznačné přání tatínka. Já jsem vlastně začal malovat až po jeho smrti. On mi vždycky říkal, že malířů je strašná spousta, ale dobré knížky dělá málokdo. Takže já jsem byl nucený celý život dělat knížky. Ale musím říct, že se mi jich taky pár povedlo.

Proč ta skromnost. Je to přeci také velké umění.

To nezpochybňuju. Ale je to uzavřený formát. Když máte knihu třicet na třicet, tak už je velká. Ale obraz můžete udělat například dvakrát tři metry, že jo. To je něco úplně jiného. Teď to propojuju. Knížkám jsem stále věrný, ale tu práci kombinuji s malbou.

Když jsem si o vás něco málo zjišťovala, našla jsem ve vašem profilu, že jste byl výtvarník Krajského střediska zdravotní výchovy. Ať se snažím sebevíc, vůbec netuším, co si mám pod tím představit…

(Smích.) To byla náhodou ohromná záležitost. Dostal jsem tam umístěnku hned po škole. Dělal jsem třeba takové grafické průsvitky do tramvají, s nápisy jako boj proti venerickým nemocem a tak. Prostě všechno se zdravotnickou problematikou. Bylo to fajn. Vydržel jsem u nich sice jen asi rok, ale rozhodně to byla dobrá zkušenost. Pak jsem se vrátil do jižních Čech.

Rok 2002 byl pro vás velmi nepříjemný. Povodeň vám zničila na tisíc grafik, desítky obrazů a stovky kreseb. Voda z části odnesla také cennou sbírku knih vašeho tatínka. To musí být pocit naprosté bezmoci a zmaru.

Máte pravdu. Jsou věci, které prostě nenahradíte. Vyhodili jsme sedmnáct kontejnerů věcí. Mezi nimi byly obrovské unikáty. Oni mi sice nabídli mrazáky. Že bychom knihy zmrazili a alespoň část by se tak zachránila. Ale já bych v té době nezaplatil ani tu elektriku, kterou bych potřeboval na provoz mrazáků. Ale tatínkovy vazby jsem zachránil, to byla moje prvotní povinnost. No a moje obrazy? Ty si přeci namaluju nové. (Úsměv.) Už to mám za sebou.

Říká se, že všechno zlé je k něčemu dobré. Co může být dobrého na takové katastrofě?

To byste se divila! Já jsem měl velké štěstí na skvělé lidi. Kamarád Honza Sobota to dal na internet a mně posílali kolegové knihaři z celého světa peníze. Byla to obrovská pomoc a od té doby věřím, že solidarita existuje. Tehdy jsem potřeboval pomoc já a teď se to snažím vrátit zase dalším potřebným.

Vašima rukama muselo projít obrovské množství vzácných vazeb. Cítil jste u některé třeba až posvátnou úctu?

Jejda! Já jsem jich držel kvanta, protože nějakou dobu jsem byl zaměstnaný ve Státní vědecké knihovně v Budějovicích a měl jsem na starosti Vyšší Brod a Zlatou Korunu. Tam mají neskutečné množství starých vazeb, které jsem čistil třeba jen hadrem. Těch pěkných knížek byla spousta.

U vašich obrazů mě zarazila ta zlatá barva. Nechybí snad ani na jednom. Máte slabost pro zlatou?

(Smích.) Je to vlastně knihařské zlato, se kterým já dělám a zlatím do vazeb. Vlastně si tak ověřuju některé techniky z knihy do obrazu a obráceně. Baví mě to. Ze začátku mi to všichni vyčítali. Pan profesor Svoboda mi před deseti lety řekl: Ladislave, dělej to, všichni tě pomlouvají, drž se toho, mně se to líbí. No, a když profesor řekl, že jo, tak se toho držím a nenechám se nikým odradit. A taky můj kamarád Honza Kanyza vždycky říká: Zlatem neurazíš! (Smích.)

Která z malířských technik je vám blízká?

Většinou dělám akryl, protože ten je rychlý a dá se přemalovat. Olej schne dlouho, a když se nedaří, tak se to musí umýt nebo seškrabat. Do svých obrazů se snažím dostat třetí rozměr tím, že se mi překrývá několik vrstev.

Po celý svůj život jste stále věrný rodnému městu Týnu nad Vltavou. Co pro vás znamená domov?

Znamená hodně. Vlastně víc než hodně. Maminka a tatínek dokázali vytvořit nádherné zázemí. Dnes to bude znít až neskutečně, ale my jsme měli idylickou rodinu. Tatínek byl neustále zavřený ve své dílně, kde pracovat na knihách. No a vidíte. Jsme zpátky u knížek! A mně nezbylo nic jiného, než se tomu věnovat taky. To samé se teď stalo mému synovi. Ladislav je donucený dělat knížky. Ale na rozdíl ode mne je dělá dobře.

Takže dějiny se opakují…

Přesně tak. (Smích.)

Měla jsem možnost s vašimi kolegy tady krátce pobýt. Mám pocit, že jste dobrá parta. Čím to? Přeci v konečném důsledku jste tak trochu konkurence, ne?

Ale vůbec ne. Každý děláme trošku jinak. Víte, plenéry jsou založené hlavně na přátelství. Je to o báječných vztazích. Máte vidět ty krásné večery tady v Držkové!

Co vás čeká po Držkové?

Je toho dost a už jsem trochu unavený. Letos mám asi šestý plenér a další čtyři mě čekají na podzim. A pak mě čeká Loket, na který jezdím už asi dvanáct let. Moc příjemná záležitost. No a na závěr Slovensko.

To si vás doma moc neužijí.

No s tím mám v manželství velké problémy. (Smích.) Na jaře odjedu a na podzim se vrátím. Takže pro klid v rodině jsem musel na týden se ženou do Chorvatska. A tím jsem zase na nějakou dobu splnil povinný limit v manželství.

Tak zase z pohledu vaší ženy je dobré, když má jistotu, že se jí na podzim vrátíte.

A to zas jo. Já se vracím rád. (Smích.)

Autor: Silvie Pospíšilová

14.8.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Vybíráme ojeté SUV do 300 tisíc.
AUTOMIX.CZ
20

Vybíráme ojeté SUV do 300 tisíc. Jaké koupit? A jakým se radši vyhnout?

Lukáškovi zjistili leukémii v pěti letech.
2

Lukášek z Uherského Hradiště bojuje s leukemií. Kostní dření můžete pomoct i vy

Kriminálka muže dopadla až v Thajsku

FOTOGALERIE / Vsetínští kriminalisté se podíleli na vypátrání muže, který se před vězením ukrýval osm let. Dvaačtyřicetiletého podvodníka zadrželi v Thajsku.

Kopeckého určitě nepotrápím, je skromný Kresta

ROZHOVOR/ - Je hvězdou rallyového sportu a o velké zpestření se postaral také na včerejší tiskové konferenci před 47. ročníkem zlínské Barumky. Luhačovický Roman Kresta ji pojede po třech letech, když se na začátku července rozhodl k návratu na tratě. „Chtěl jsem si na chvíli udělat čas sám pro sebe a také jsem cítil motivaci svézt se,“ vysvětlil 41letý řidič Škody Fabia R5.

Zastávka Školní zůstane další týdny v provizorních podmínkách

Náhradní stanoviště zastávky MHD Školní ve Štefánikově ulici ve Zlíně před budovou Kongresového centra budou muset cestující využívat nějakou dobu ještě i po skončení prázdnin, jakkoli se s tím nepočítalo. Investorovi se původní termín rekonstrukce této zastávky nepodaří dodržet.

V areálu kovošrotu v Tlumačově hořela vyřazená cisterna

Požár staré nádrže cisterny v areálu kovošrotu řešili ve středu hasiči v Tlumačově. „Podle oznamovatele došlo při rozřezávání nádrže ke vznícení zbytků asfaltu,“ popsal mluvčí krajských hasičů Libor Netopil.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení