VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Kolegové se mnou laškují dodnes. Kvůli Thálii

Zlín - Divadelní zákulisí je magické. Obzvlášť když máte po svém boku velmi úspěšnou a zkušenou herečku, ze které láska k divadlu přímo čiší. Rozhovor s úspěšnou zlínskou herečkou Helenou Čermákovou v seriálu Deníku úspěšné ženy regionu

10.11.2011 1
SDÍLEJ:

Helena ČermákováFoto: DENÍK

Helena Čermáková, přívětivá dáma s uklidňujícím hlasem, zanedlouho zamíří do šatny, aby se i vizuálně proměnila v postavu ze hry Na flámu. To nejdůležitější však má přímo ve svém nitru. Talent.

Míváte před vystoupením trému?

Mívám, a to zcela nečekaně. Hodně záleží i na tom, kdo zrovna sedí v hledišti a před kým mám respekt. Ale trémistka určitě nejsem. Nemám ji pravidelně. U mě je to spíše taková mrška nevyzpytatelná.

Chtěla jste být herečkou již od dětství?

Ano. U mě to byl dětský sen. Tento zájem jsem však před ostatními tajila.

Z jakého důvodu?

Protože jsem si nevěřila. Myslela jsem si, že nemám patřičné schopnosti.

Kdy jste si poprvé zahrála divadlo?

V patnácti letech, kdy jsem začala působit v amatérském divadle. Předtím jsem se věnovala spíše recitaci, zpěvu a tanci.

A rodiče vás v tomto ohledu podporovali?

Je pravda, že zpočátku byli velmi skeptičtí. Nebyli si jisti, zda mám dostatečný talent a zda budu schopná se prosadit. Věděli, že nejsem dravý člověk.

Určitě však přišel okamžik, kdy jste je o svém talentu přesvědčila.

Ano, je to tak. Zlom přišel v momentu, kdy se mi podařilo dostat na školu a když viděli, že můj zájem o divadlo a herectví je dlouhodobý. Od té doby už mě jen podporovali a byli mými příznivci.

Za svou dlouholetou kariéru jste vystřídala přibližně sto padesát rolí. Na kterou z nich nejraději vzpomínáte?

K jedné z nejdůležitějších rolí patřila Kostelnička ze hry Její pastorkyňa. Zásadní pro mne byla i postava Hippodamie v inscenaci Smrt Hippodamie, kterou jsem, stejně jako Kostelničku, odehrála v režii pana Pitínského.

(Dramatické figury, které mají antický rozměr. Jedna fakticky a druhá, i přesto, že je součástí vesnického dramatu, naplňuje až antickou osudovost. Obě postavy chtějí vraždit, každá z jiných pohnutek. V obou případech jde o složité charaktery plné rozporů, pozn. red.).

Proč byla právě tato role pro vás zásadní?

V rámci Hippodamie jsem se poprvé setkala s melodramem. Tento žánr je velice složitý, ale nesmírně krásný.

V jakém žánru se vlastně cítíte nejlépe?

Asi nejvíce ,,doma“ se cítím v dramatických a psychologických rolích.

Co vás na vaší práci nejvíce baví?

Zajímavé je, že se pořád setkávám s novými tématy, žánry a podněty. Když se vše správně propojí, může být studium role hodně inspirativní. Také se musím snažit nezaostávat a vzdělávat se. To je pro život velké plus.

V minulosti jste se objevovala i na televizních obrazovkách. Naplňuje vás natáčení stejně jako divadlo?

Zkušeností před televizními kamerami nemám mnoho. Šlo vesměs o menší role. Každé z těchto odvětví má však úplně jiné zákonitosti, takže nelze srovnávat.

Stává se, že natáčení nejde skloubit s divadelní prací. Obzvlášť zde ve Zlíně jsme tímto momentem omezeni. Některé nabídky jsem tak musela bohužel odmítnout.

Nemrzelo vás to?

Ano, mnohé šance se znovu nevracejí.

Můžete čtenářům přiblížit, jak vypadá váš běžný pracovní den?

Zkoušíme od 9 do 13 hodin. Pokud máme i odpolední zkoušku, nastupujeme opět v 17 a končíme ve 21 hodin. V případě, že máme večer představení, přicházíme mezi 17. a 18. hodinou dle velikosti role. Jak vidíte, můj typický den je poněkud ,,rozbitý“.

V roce 1999 jste získala prestižní Cenu Thálie za roli Júdit ve stejnojmenné inscenaci. Co pro vás toto ocenění znamenalo?

Ve své době to byl pro mne opravdu šok. Thálii v oboru činohra do té doby nezískal žádný herec z oblastního divadla, takže jsem s ní nepočítala ani já.

Co s sebou ocenění přineslo?

Získala jsem díky němu roli ve filmu Moniky Elšíkové Archa pro Vojtu, ale především pocit velké zodpovědnosti. Věděla jsem, že lidé budou vůči mně mnohem kritičtější.

Obávala jsem se, abych své blízké ani diváky nezklamala. Také jsem se stala terčem komických průpovídek ze strany mých kolegů.

Jak to myslíte?

Laškují se mnou na toto téma již řadu let. Nepřestalo je to bavit. (Smích.)

Můžete uvést příklad?

Například poznámka typu: ,,Kdo přijel tou thalií?“

(slovní hříčka, kdy thalia představuje model automobilu a Thálie je ocenění za mimořádný umělecký výkon, pozn. red.). Byla jich spousta, ale na další si nyní bohužel nevzpomenu.

Zabrousíme malinko do soukromí. Prozradíte, kdo patří k zásadním mužům vašeho života?

K nejpodstatnějším mužům patřil, bohužel v minulém čase, můj tatínek. Potom samozřejmě manžel a díky našemu společnému soužití následně i syn.

Jak jste spolu s manželem dlouho?

Sedmadvacet let.

Váš muž se pohybuje také v umělecké sféře, je výtvarníkem. Jakým směrem se ubírá syn Jaroslav?

V dětství ho bavilo výtvarné umění. Měli jsme za to, že se uchýlí tímto směrem. On nás však překvapil a momentálně studuje na Karlově univerzitě divadelní vědu.

Kdo má u vás doma rozhodující slovo?

Nemůžu říct, že by u nás byl někdo velícím důstojníkem. Je to pokaždé jinak. Každý se staráme o určitou část domácnosti. Většinu ženských prací dělám já, ale manžel zase zastane spoustu prací v domě, je velký praktik, vzorně se stará o zahradu a umí i vařit.

Je nějaká mužská vlastnost, která vás dokáže vytočit?

Jsem velký kliďas, ale nemám ráda nezodpovědnost a těžce bych snášela přítomnost pedanta.

Co si představíte pod pojmem „úspěšná žena“?

Vždy jsem měla za to, zcela naivně, že úspěšná žena by měla všechno zvládat. K dokonalosti by jí neměla chybět inteligence, měla by být schopná jak ve svém povolání, tak i v péči o domácnost. Neměl by jí unikat ani rodinný život.

To však není úplně reálné, aby zvládala vše…

Ano, časem člověk pochopí, že ne vždy a všechno perfektně zvládne. Podstatné je mít snahu. Pocity jistých nedostatečností mívám každou chvíli. Snažím se však sama sebe přesvědčit, že všechno nemá stejnou důležitost. Ne vždy se mi to daří.

Čemu se ráda věnujete, když si chcete odpočinout od divadla?

Mojí velkou láskou je šanson. Dále ráda čtu, poslouchám hudbu, pečuji s manželem o naši zahrádku a chodím do přírody. Potěší mě i kvalitní film. Také máme rodinného koníčka, kterým je sbírání minerálů.

Na co se nejvíce těšíte v nadcházející divadelní sezoně?

Těším se na spolupráci s Aničkou Petrželkovou, která připravuje inscenaci Blanche a Marie od Enquista. Na toto představení bych moc ráda pozvala všechny čtenáře. Vše se totiž bude odehrávat v našem studiovém prostoru. Divák zde může prožít výjimečný zážitek, je v bezprostředním kontaktu s hercem.

LUCIE MRÁZKOVÁ

10.11.2011 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:
Dopravní nehoda auta pošťáků mezi Děčínem a Hřenskem.

Cena povinného ručení plíživě stoupá. Pojišťovny na něm tratí

Hokejisté Aukro Berani Zlín (v modrém) v nedělním 13. kole doma vyzvali plzeňské indiány.

V neděli na hokejové Berany v 15 hodin, pak na Fastav. A za polovinu!

Policejní odstřelovači v akci

Státní veterinární správa (SVS) s Ministerstvem zemědělství (MZe) dnes v Holešově proškolila na dvě desítky policejních odstřelovačů o problematice afrického moru prasat.

Kdo bude stotisícím divákem Městského divadla ve Zlíně?

Stotisícího diváka 72. sezony očekává v pátek Městské divadlo Zlín.

Superdebata Deníku: ptejte se Babiše a dalších lídrů

Pokud chcete ještě něco vědět před volbami od kandidujících stran, máte šanci se zeptat právě teď. Deník ji vašim jménem položí už ve čtvrtek 19. října, tedy den před parlamentními volbami, desítce lídrů politických stran při závěrečné předvolební debatě v sídle listu.

Startuje soutěž Chance být hvězdou. Točte a posílejte videa

Parádičky, skvostné góly. Bláznivý maskot, hluční fanoušci (a sličné fanynky). To všechno přináší fotbal. A právě dnes startuje soutěž, jež určí, kde najdete ty nejzajímavější borce.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení